Petra Schwarzová Žallmannová je autorkou blogu Opičí matka, ve kterém se zaměřuje na dětské knihy, a to nejen české, ale i ty cizojazyčné. Její recenze můžete najít také v literárním časopise Tvar. (pozn. redakce)
Sabina Bočanová: O růži, která nechtěla spát
Ilustrace: Andrea Tachezy
Pipasik, 2021, 56 stran
Letos se mi výběr knih do katalogu Nejlepší knihy dětem opravdu líbí. Tento výčet 36 titulů samozřejmě nezahrnuje všechno to kvalitní, co se na českém trhu knih pro děti od září 2021 do září 2022 urodilo, ale předkládá seznam knih, které bychom opravdu neměli minout bez povšimnutí. Jsou tu silné příběhy, kvalitní poezie, výborné populárně naučné knihy, slzy i smích, historie, sci-fi i dystopie, sport, román i komiks, queer tematika, autorské debuty i pokračování oblíbených příběhů. Co ale mají všechny knihy společné, krom toho, že pocházejí z dílen českých autorů, jsou skvělé ilustrace a vynikající grafická úprava.
Právě u knih pro děti jsou ilustrátoři často těmi, jejichž práce zásadně určuje atraktivitu díla, ať už se jedná o předvánoční nákup nebo frekvenci výpůjček v knihovně. Hřeje mě na srdci, že se jména ilustrátorů objevují na obálkách knih častěji, než tomu bývalo dřív. Tam, kde je podíl ilustrací stejný nebo dokonce větší než podíl textu, se z mého pohledu jedná o spoluautorství a neměli bychom na to při doporučování zapomínat. Pro své děti hledám knihy spisovatelů, kteří je v minulosti zaujali, ale zároveň i ilustrátorů, které mají rády. Například jednou z oblíbených knih mého sedmiletého syna je díky obrazovému doprovodu Mářina kuchařka (Zahrádka, Stejskalová, Zahrádková. TIC. Brno, 2020), kterou ilustrovala Vendula Chalánková… Škoda, že její jméno na obálce chybí.
Jsem pyšná na to, kolik je u nás skvělých ilustrátorů, jejichž práce je promyšlená, originální a po všech stránkách kvalitní. Přestože jsou děti často přitahovány ilustracemi od Disneyho, velkýma očima Heleny Zmatlíkové, nebo silnou černou linkou Josefa Lady, neměli bychom rezignovat na pobídky zakoukat se do obrázků i z jiných dílen. Každé dítě, stejně jako dospělý, má své preference a estetické požadavky, vkus a oblíbené styly, to je bez pochyby zřejmé. A stejně jako v případě dospělých je možné estetický vkus pěstovat a rozvíjet, učit vidět krásu tam, kde byla prve přehlížena. Nenuťme, ale mluvme o tom, co se líbí nám a proč, třeba zasejeme semínko zájmu, které díky naší pobídce vzklíčí – možná v klidu doma pod peřinou, nebo třeba za deset let v naprosto odlišných souvislostech.
Jedním ze zcela praktických ukazatelů kvality dětské knihy je soulad textu a ilustrace. Hovoří-li se v textu o pračce, do níž někdo hází prádlo shora a doprovodný obrázek ukazuje pračku plněnou zepředu, nebude to detail, kterého si na první pohled všimne dospělý (zjevně ani redaktor, neb se jedná o konkrétní příklad), ale rozhodně se nad tím pozastaví dítě z první třídy, které se snaží textem prokousat s obtížemi začínajícího čtenáře, a podobný renonc mu v porozumění textu hodí klacek pod nohy. Pečlivý ilustrátor zná text dokonale a dává si na detaily pozor. Jedna z našich nejlepších ilustrátorek současnosti Nikola Logosová říká v podcastu Jakuba Pavlovského Záložka (Český Rozhlas – Rádio Wave), že knihu Petry Soukupové Klub podivných dětí, kterou v roce 2019 ilustrovala pro nakladatelství Host, četla 15x!
V mnoha případech jsou ilustrace nejen doplňkem textu, ale dokonce nosnou částí příběhu, někdy text zcela nahrazují. U předčtenářů, ale také u dětí na prvním stupni je ilustrace mimořádně důležitým opěrným bodem pro porozumění příběhu – nahrazuje zkušenosti, o něž se při četbě opírá dospělý čtenář. Je také potřeba si uvědomit, že žijeme v době, kdy jsou děti mimořádně silně fixované na vizuální vjemy. Jestli byly obrázky v knihách důležité pro nás, když jsme byli malí, jak silnou asi musejí hrát roli pro současné děti!
To, že mnoho knih uvedených v již zmíněném katalogu pochází z dílny malých nakladatelství, poukazuje mimo jiné i na to, že právě malá nakladatelství často kladou na celkovou harmonii knihy zásadní důraz. Pokud máte peníze na produkci jen hrstky titulů za rok, chcete, aby to nebyly jen krátce planoucí meteory, které na knižním nebi probliknou a rychle zhasnou. Chcete, aby to byly stálice, aby to byly knihy nadčasové, aby zaujaly nejen obsahem, ale i celkovou prezentací.
Za všechny krásné knihy, které u nás vycházejí, jsem vybrala autorskou pohádku Sabiny Bočanové O růži, která nechtěla spát (Pipasik, 2021). Ilustrovala ji Andrea Tachezy a graficky upravila Tereza Šerá. A právě tohle je jedna z knih, které se mohou harmonií a vyvážeností textu a ilustrace pyšnit. Příběh o růži, která se odmítne před zimou přiodít, prosadí si svou a v zimě téměř umrzne, je sám o sobě romanticky poetický, ale až ilustrace mu dodávají ten pravý pohádkový nádech. Volba barev – všechny ty světle i temně modré, zelené, šedozelené do modrých přecházející, bílé a šedivě zimní kontrastují s jedinečnou pudrovou hebkostí té nezkušené růžičky s vlastním názorem. O střídání ročních období tu jen nečteme, my ho vidíme. Mimoděk nasáváme očima atmosféru, denní dobu i teplotu. Najdeme tu nejen růži a zahradníka, ale také ptáky a pejsky, anonymní děti, kachny, zajíce, i veverku v pelíšku – všechno nám to v hlavě dokresluje obraz parku, v němž roste hlavní hrdinka příběhu. A pro ty, kteří znají Prahu, je na předsádce i mapa Stromovky, jedna letní a jedna zimní. Ta malá zmrzlinka může být tedy růží u vás v parku…, ale také konkrétní růží ve Stromovce.
Vezmeme-li do ruky dobře udělanou knihu, bereme často tu promyšlenou harmonii za samozřejmou. Ale ona samozřejmá není, jsou za ní hodiny, dny, týdny a měsíce práce. Je to práce, o níž začneme přemýšlet až v okamžiku, kdy zjistíme, že není dobře odvedená. Zkusme tedy aktivně vnímat a oceňovat to kvalitní. Bude to takový malý dárek, který si můžeme nadělit každý den, nejen na Vánoce.
Mgr. Petra Schwarzová Žallmannová, autorka blogu Opičí matka
