Každý, kdo vyráží z knihovny na zahraniční dovolenou, má kromě základního úkolu – odpočinout si – ještě jeden speciální. Ten je zdůrazňovaný všem: „Pokud uvidíte knihovnu, tak ji navštivte a vyfotografujte, abychom …“ a já vlastně nevím proč? Kvůli vytváření alba fotografií zahraničních knihoven? Abychom viděli, jak různorodě se dá umístit knihovna? Pro co nejrozmanitější označování knihoven v zahraničí? Jen tak? No, v každém případě zadání znělo jasně: Vyfotit na dovolené knihovnu!
Moje letošní dovolená probíhala ve znamení exotiky. Alespoň já jsem to tak cítil, protože jsme letěli na Srí Lanku, a to je pro mě dost exotické místo. Navíc jsme nejeli s cestovkou, ale na vlastní pěst. Na jednu stranu dobré, protože si program sestavujeme sami podle toho, co si přečteme a co nás zajímá, na druhou stranu pořád hlodá červíček, jestli jsme nepřehlédli něco, co je taky typické nebo významné pro danou zemi. Tak jsme projeli nejvýznamnější památky historie Srí Lanky a zakotvili jsme na severovýchodním pobřeží, abychom si trochu odpočinuli. Pár dnů povalování na pláži a jezdění po okolí Trincomalee nás příjemně naladí na další zkoumání historie, prolézání chrámů a focení starobylé i novější architektury, soch a nádherné přírody.
V Trinco jsme za sebou měli prohlídku starobylé pevnosti, ve které je dodnes umístěna vojenská škola, a nově postaveného hinduistického chrámu, když jsme se chtěli vykoupat na městské pláži. Ta byla bohužel uzavřená, protože druhý den měl přijet na návštěvu prezident. Vzali jsme si tedy tuk-tuk a jeli na pláž do sousedního Nilaveli. Už cestou tam jsme si všimli u silnice knihovny a domluvili jsme se, že si ji cestou zpátky vyfotografuji. Úkol zněl jasně :-). A při zpáteční cestě jsme opravdu u domečku zastavili. Na Srí Lance si můžete připadat, jakoby se kalendář posunul o půl století zpátky a vy jste se ocitli ve filmu pro pamětníky. Na trávníku před knihovnou pár pozůstatků od pasoucích se krav – krávy si tu chodí, kudy chtějí a ani dopravní ruch je nevyvádí z míry. Ona ta auta raději uhnou, než by riskovala střet s dobytčetem. Takže uprostřed trávníku stál úhledný domek s nápisem knihovna, naštěstí v angličtině, sinhálské ani tamilské písmo přeluštit nedokážu. Uvnitř byly dvě paní, které můj vpád trochu rozhodil. Pokusil jsem se jim vysvětlit, že jsem kolega, ale buď jsem měl špatnou výslovnost, nebo nehovořily stejným jazykem jako já. Ale na focení kývly, takže pár odborných obrázků jsem udělal. Tím jsem splnil nejdůležitější úkol dovolené a zbylý čas jsem mohl opět věnovat rekreaci.
Druhý den jsme se znovu vydali do města. Všude bylo ještě víc vojáků a policistů a na pláži, na kterou jsme včera nemohli, probíhal plavecký závod a ukázky výcviku námořníků. Při další procházce po Trincomalee jsem uviděl vedle Městského úřadu i nápis PUBLIC LIBRARY. S vidinou prémií za splněný úkol (a s nadějí uznání zdejšího pobytu jako služební cesty) jsme vyrazili do knihovny. Je to patrová budova patrně postavená po tsunami 2004. Došli jsme do patra do dětského oddělení. Knížky převážně v tamilštině a sinhálštině, několik i v angličtině. V oddělení nazvaném hrdě Digital library section měli čtyři počítače. Tady se nás ujal sám ředitel knihovny. Ten sice netušil, kde je Česká republika, ale naštěstí měli na dětském oddělení glóbus. Moc šikovná věc, když chcete někomu ukázat, kde bydlíte. Pan ředitel nás nadšeně provedl po celé knihovně. Postupně jsme viděli znovu dětské oddělení, oddělení pro dospělé, studovnu, čítárnu, regionální fondy, lískový katalog, oddělení zpracování knihovního fondu, koutek regionálních autorů, konferenční místnost, knihařskou dílnu, sklad metodického oddělení, sklad periodik a administrativu. Všude se s námi nadšeně fotil a na závěr jsme se zapsali do návštěvní knihy.
Z pana ředitele přímo tryskala hrdost na jeho knihovnu. Nevím, jestli se dá přirovnat k naší okresní nebo krajské knihovně, ale distrikt Trincomalee je dost velký a oni metodicky řídí celou oblast. Co mě osobně opravdu zaujalo, byla knihařská dílna, ve které vázali do kartonových desek veškerou brožovanou produkci, kterou měli ve fondu. Při stavu a kvalitě vazby u nás by se nám něco takového taky hodilo.
Pan ředitel byl smutný, že jsme mu nepřivezli ani obrázek naší knihovny, mám tedy připomínku k materiálnímu zajištění pracovníků, vysílaných na služební cesty do zahraničí. Je třeba zvážit jejich vybavení propagačními materiály, abychom nevypadali jako chudí příbuzní.
Myslím, že po celém zdejším distriktu letěla do všech knihoven zpráva, že se zde potlouká exotická zahraniční návštěva z Evropy, ať se nebojí, že je přátelská a nechává se fotit. Na závěr nás ještě představil redaktorovi místních novin, tak je možné, že jsme se ještě objevili ve zdejším tisku. Tolik k propagaci KKV na Srí Lance.
A ještě jednu knihovnu jsme při cestování zahlédli. Zahlédli je to správné slovo, o nějaké návštěvě nemůže být řeč. Bylo to na opačné straně ostrova, na jihu, ve starobylém městě Gale. To se vyznačuje největším Evropany vybudovaným opevněním v celé Asii. Asi jsou tu na turisty daleko zvyklejší než na severu. Když jsme potkali knihovnu, měla zrovna polední přestávku. Ta byla zdůrazněná tím, že přes otevřené dveře byl natažený řetěz. Knihovník sice seděl uvnitř, ale nepustil nás dál. A tak jsme jenom udělali pár fotografií skrz dveře a šli jsme dál. Tím pádem mají o nás a o našem knihovnictví lepší představu Tamilci než Sinhálci.
Jo, a jako služební cestu mi to stejně neuznali 
Jiří Bárta, KKV
Knihovny na Srí Lance
Knihovny na Srí Lance
