Knihovnictví má krásnou a dlouhou tradici a věnují se mu lidé nadšení a práci oddaní. V době, kdy byly moderní technologie v Československu v plenkách, práce v knihovnách vypadala jinak než dnes. S čím se tehdejší knihovníci museli potýkat, jak bylo vnímáno jejich postavení? Jací byli čtenáři, jak se chovali, co rádi četli, byli jiní než dnes? Zajímalo nás, jak se v posledních desetiletích minulého století knihovnictví v kraji vyvíjelo, a proto jsme se obrátili na kolegy knihovníky, kteří tu dobu profesně zažili. Vznikla tak nová rubrika a my vám v ní budeme po celý rok zprostředkovávat rozhovory s knihovníky z knihoven celého kraje.
Poznámka redakce
Kdy jste nastoupila do knihovny a jak na své začátky vzpomínáte?
Do knihovny v Havlíčkově Brodě jsem nastoupila v červenci 1983 a mým prvním pracovištěm byla půjčovna pro dospělé čtenáře. Práci v tehdejší okresní knihovně už jsem znala, protože během studia na vysoké škole jsem tu byla několikrát na praxi.
Jak se práce v knihovně vyvíjela v době Vašeho působení?
Když jsem nastoupila, půjčovalo se ručně, každá kniha měla svůj knižní lístek, a když si čtenář chtěl knihu vypůjčit, knihovník lístek z knihy vyndal, napsal na něj číslo průkazky čtenáře a vložil ho do papírového sáčku. Knihy se obalovaly do papíru, na hřbety se ručně psal název a jméno autora a potom se obal nalakoval. Dnes se knihy balí do plastové fólie a výpůjčky se evidují přes počítač. Z knihovny zmizely lístkové katalogy a byly nahrazeny katalogy elektronickými. Několikanásobně se rozšířila nabídka dokumentů. Dnes už se nepůjčují jenom knihy nebo noviny a časopisy, naši čtenáři si mohou půjčovat také CD s hudbou, DVD s filmy, audioknihy, elektronické knihy, deskové hry, knihovna také umožňuje přístup k nejrůznějším databázím.
Jací byli a jak se chovali čtenáři v knihovně v průběhu let?
Myslím, že čtenáři jsou stále stejní a chovají se stále stejně. Někdo přijde do knihovny s tím, že potřebuje někomu vynadat, někdo si přijde popovídat, někdo si jen vezme knihu a v klidu odejde.
Jak se v průběhu doby vyvíjel čtenářský vkus?
Čtenářský vkus je asi také stále stejný, někdo rád sáhne po detektivce, někdo po zamilovaném románu, stále se čte literatura faktu, cestopisy, biografie. Co si pamatuju, tak se nikdy moc nečetla poezie a to také platí stále.
Jak jste vnímala příchod moderních informačních technologií?
S děsem a hrůzou. 
Když jsem na vysoké škole studovala obor knihovnictví a vědecké informace, měli jsme také předmět výpočetní technika. V jeho rámci nás jednou vzali na exkurzi do jakéhosi podniku, abychom viděli, jak vypadá počítač. Byla to obrovská plechová skříň stojící uprostřed místnosti, do které jsme směli vstoupit oblečeni do sterilního bílého pláště a na nohy jsme si museli obout bílé gumáky. Když se potom v knihovně začalo mluvit o tom, že se pořídí počítač, ptala jsem se, kam to monstrum postavíme. A tehdy jsem se dověděla, že počítače už se trochu zmenšily a vejdou se dokonce na psací stůl.
Jak bylo vnímáno postavení knihovníka?
Knihovník byl a je vnímám jako šťastlivec, který je v práci obklopen krásnými knihami a celou pracovní dobu si může číst. Že je knihovnická práce mnohdy i fyzicky hodně náročná, tuší jen málokdo.
Nabízely knihovny i jiné než výpůjční služby?
Knihovny vždycky nabízely víc než jenom výpůjční služby. Besedy se spisovateli, nejrůznější literární pásma, spolupráce se školami… to všechno probíhalo kdysi a probíhá i v současné době.
Mgr. Eva Benáková, Krajská knihovna Vysočiny
