„Rorate coeli“ – modlí se křesťané v čas adventní. Neboli „ať rosa z nebe sestoupí na tuto zemi“ a s ní milost Boha otce všemohoucího, který nám posílá spasitele. „Rorate coeli“ znělo při mších v kostelech před Vánoci.
Latinské spojení dalo název adventním zpěvům, které se nazývají roráty. Ve sbírce havlíčkobrodského muzea se dochovalo pět rukopisných barokních Rorátů, unikátní památky na zbožnost místního lidu. Všech pět zpěvníků obsahuje písně rozdělené do sedmi oddílů od neděle do soboty. Modlitby a zpěvy zde uvedené sloužily jako vodítko při každodenních mších po dobu čtyř týdnů neboli tzv. adventu. Advent, což znamená příchod, je doba, kdy se připravujeme na vánoční zvěst o příchodu Ježíše Krista. Má to být doba ztišení (petardy v době barokní chvála Bohu ještě neznali), doba půstu (supermarkety také ne) a dobrých skutků (nikoli darů hmotných, ale spíše duchovních). Doba, kdy si člověk najde každý den v týdnu čas k rozmluvě s Bohem a k poděkování za to, co mu bylo shůry darováno.
Všech pět knih rorátů bylo s největší pravděpodobností v majetku brodského literátského bratrstva, sdružení měšťanů, které pečovalo o dobrou úroveň zpěvu při mších. Na první stránce jedné knihy rorátů je napsáno: „Majetek zbožného kůru literátského. Darováno od ct. pana magistra Blažka roku 1885“. Samotná kniha je ovšem mnohem starší, jak o tom svědčí název zpěvníku: „Rorate aneb Spěvové pobožní času adventního se užívající o vtělení syna Božího Pana a Spasitele našeho Ježíše Krista. Od pana Josefa Halamáčka k kůru literáckému darovany dne 30. Novembri roku 1746“. Přesnější dataci je možné stanovit ještě u jednoho dalšího zpěvníku, kde je uvedeno, že byl přepsán pro literátské bratrstvo v roce 1789. Ostatní roráty očividně vznikly ve stejnou dobu. Zpěvy vždy začínají slovy chvály a nabádají nás k životu v bázni Boží:
„Hleďmež časův dobrých nemařiti, v bázni, v slovu, v pravdě svaté, ostříhej nás hříchů také, Ó Kriste Synu Boha živého, zachovej nás ode všeho zlého, nejvíc od ďábla šeredného.“
Časté je brojení proti konzumnímu způsobu života:
„Protož se varujme a neobtěžujme obžerstvím svých srdcí, opilstvím a péčí tohoto života, Kristova jest rada ta.“
Naopak ani v čas vánoční nemáme zapomínat na práci v dobrém díle, pokud nám k tomu Bůh dal nadání a sílu. Vzhledem k tomu, že se mnoho občanů Německého Brodu v tu dobu zabývalo obchodem, možná nepřekvapí, že při mších zaznívalo i napomínání k čestnému jednání. Jak libě musel znít takovýto zpěv:
„Nijakž ve svém obchodu, bližním neškodili, nýbrž bez podvodu, věrně se živili, ctnau věrnau svau prací, statek svůj množili.“
Kromě modliteb je pak připomínáno evangelium o narození spasitele a opakován vánoční příběh. Velký důraz je kladen na zvěstování Panně Marii, ke které přišel archanděl Gabriel, aby jí sdělil, že porodí syna seslaného od samotného Boha. Panna Marie se stává vedle Ježíše ústřední postavou adventních modliteb, což plně odpovídá barokní zbožnosti 18. století. Zvěstování Panně Marii je ve třech knihách dokonce vyobrazeno. Dvě kresby jsou si velmi podobné a Panna Marie na nich vypadá spíše jako pilný čtenář u pultíku než jako žena v očekávání. Barokní zbožnost také charakterizuje důraz na smrtelnost člověka a pekelná muka, která čekají hříšného člověka, jenž své srdce neobrátí k Bohu. Hrůza pekelných muk je zmírněna kromě uvedených kreseb Panny Marie i zdobnými barokními rozvilinami a v jednom případě i krásnými andělíčky. Dalších kreseb je ve všech knihách pomálu. Zdá se, že se nejednalo o reprezentativní zpěvníky, ale spíše o praktické pomůcky pro účastníky mší. Je dobré v této souvislosti připomenout, že roráty byly používány a pořizovány v době, kdy úroveň církevní hudby v Německém Brodě dosáhla svého vrcholu. V 18. století přišel do města varhaník Antonín Ignác Stamic, otec Jana Václava Stamice, slavného hudebníka, a děkana Antonína Tadeáše Stamice. Možná i oni používali roráty uložené dnes v havlíčkobrodském muzeu a oddávali se v čas adventní rozjímaní v doprovodu hudby. Kdo si najde čas k tomu, aby se alespoň v tento sváteční čas trochu zasnil, může si představit, jak křupe sníh pod jejich nohama, když kráčejí na mši a jak se rozhojňuje klid v jejich duších při pohledu na hvězdné nebe, které nerušila pouliční světla. Do tiché tmy zaznívalo slavné Gloria. Sláva na výsostech Bohu a pokoj všem lidem dobré vůle.
Mgr. Alena Jindrová, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod
Titulní list Rorátů
Zvěstování Panně Marii
Zvěstování Panně Marii 2
Notový zápis adventní písně
