Veronika je autorkou blogu pesleri.blogspot.com, který je, jak sama uvádí, pelmel o knihách vaření, aktivitách venku a mnohém dalším. My si vybíráme ta knižní témata.
Pozn. redakce
Knihy pro děti a mládež jsem četla vždycky. Co si pamatuju. Jako dítě, dospívající a i teď jako dospělá. A počítám, že je budu číst i jako senior. Prostě mě baví. Baví mě oprašovat „staré“ hity i objevovat nejnovější novinky. Teď je čtu a prohlížím hlavně s dětmi, ale občas si něco přečtu i jen sama pro sebe.
V poslední době jsem četla čtyři loňské tituly pro dospívající a u všech mi slza ukápla. U některých jsem si i regulérně pobrečela. A řeknu vám, byla to krása. Jen víc takových titulů, jen víc takových autorů. A taky odvážných nakladatelů. Protože ne každý vydá knihu pro dospívající o holokaustu nebo knihu o smečce vlků, ne každý vydá knihu pro dospívající o pohádkové říši nebo dokonce o podivuhodné bytosti, která se nerodí, ale prostě objevuje. To je docela risk, ne? Ale je paráda, že ty knihy jsou na světě a že si je mohou (nejen) dospívající přečíst. Přečtěte si je i vy. A třeba dřív než vaše dospívající děti. Jsou totiž plné silných příběhů a inspirují k přemýšlení. O světě i o nás samých. Hlavně o nás samých.
A pokud vám moje doporučení nestačí, tak trochu přitvrdím. Všechny čtyři knihy si přečetl i manžel a ten knihy pro děti a mládež nečte. Ještě tak předčítá. A všechny se mu taky moc líbily. My se ve výběru knih obvykle moc neshodneme, protože manžel má rád otevřené konce, čtení mezi řádky, nevadí mu, když je příběh hodně popisný a „roztahaný“. Mezi jeho oblíbené knihy patří třeba Oblomov, Zámek nebo Noční vlak do Lisabonu. No a u takových knih já poněkud „rostu“, prostě potřebuju víc akce. Ale tyhle čtyři knížky mají všeho tak akorát a oba jsme je přečetli jedním dechem.
U knížek nebudu raději příliš popisovat děj, abych zbytečně něco neprozradila, tak jen krátké info.
Timothée de Fombelle: Dva životy pana Perla. Baobab, 2015
Tak tohle byla jasná volba. Nakladatelství Baobab – vždy velmi dobré a navíc skvěle graficky a výtvarně vyvedené knihy – a ještě k tomu můj velmi oblíbený francouzský spisovatel Timothée de Fombelle. Pokud jste od něj nic nečetli, doporučuji to napravit. Především dvoudílný Tobiáš Lollnes je neskutečně úžasná kniha. Ale i Vango je k velmi příjemnému přečtení. Stejně tak Dva životy pana Perla. Příběh o hledání cesty a lásky. Příběh umně spletený z několika dějových linií a časoprostorových rovin. Příběh, který neodložíte, dokud vám do mozaiky vyprávění nezapadne poslední střípek vedoucí k rozluštění celé záhady. Poetický příběh, který si nepřečtete, ale který prožijete. A navíc ta úžasná grafická úprava. Krásná a skvělá kniha. Už teď se těším, že si ji brzy přečtu ještě jednou.
Pokaždé, když někdo řekne:
“Já pohádkám o vílách nevěřím,”
spadne někde nějaká malá víla na zem
a zemře.
(J.M.Barrie)
Tor Seidler: Prvorozený. Host, 2016.
V téhle knize nejsou skoro žádní lidé. Hlavně vlci. A pár dalších zvířat. A taky Maggie, jedna straka (strakatá), na tu není možné zapomenout. Ta je vlastně průvodcem a mnohdy i hybatelem celého děje. Ten se odehrává především v Yellowstonském parku, ve vlčí smečce dominantního samce Safíra. V knížce je skvěle vykreslený nejen život vlků ve smečce, ale i prostředí, ve kterém žijí. Ale o to tu vlastně až tak nejde. Autor píše hlavně o tom, jak žít a přežít ve společnosti ostatních, když jsem stejný, ale zároveň tak moc jiný. Jak být takový, jaký chci já a ne moje okolí. To je případ jak straky Maggie, tak Lamara, prvorozeného syna vlčího vůdce Safíra. Opravdu krásný a věrohodný příběh ze života vlčí smečky, kde je k přežití třeba spousta odříkání i velká dávka štěstí.
Kniha byla nominována na Zlatou stuhu 2017 v překladové kategorii.
„Je těžké být současně jiná i stejná.“
„Jestli jsem za ta léta na něco přišel, je to tohle: nemůžeš být věrná druhým, jestli napřed nejsi věrná sama sobě.“
Morris Gleitzman: Kdysi. Argo, 2016.
Tak tohle je hodně smutné, ale místy zároveň humorné čtení. O nezměrné odvaze a naději. O devítiletém Felixovi, který už skoro čtyři roky žije v katolickém sirotčinci, kam ho rodiče „odložili do bezpečí“. Felix věří, že si pro něj rodiče brzy přijdou, že brzy vyřeší potíže se svým knihkupectvím, protože židovští knihkupci to mají v Polsku roku 1942 těžké… Jak moc, to Felix pochopí, když se v sirotčinci objeví muži s páskami na rukávech a začnou pálit knihy. Felix ze sirotčince utíká, aby rodiče varoval a… Život v okupovaném Polsku je líčený z dětsky naivní perspektivy malého Felixe a o to je výpověď silnější. Kniha je inspirována skutečným příběhem a získala Zlatou stuhu 2017 v překladové kategorii.
„Každý si zaslouží zažít něco dobrého. Alespoň jednou v životě.“
Tereza Ščerbová: Krtník. Host, 2016.
Krásně vypravená kniha s nádhernými ilustracemi. Vychází z diplomové práce vytvořené na UPRUM pod vedením Juraje Hotvátha a Michaely Kukovičové. Práci obou mám moc ráda. A teď už i práci Terezy Ščerbové. Tu znám hlavně z knih z nakladatelství běžíliška. Líbí se mi, jak se věci někdy hezky provážou, prolnou a pospojují. A o čem že je kniha? Vypráví podivuhodný příběh o ještě podivuhodnějším tvorovi. Vlastně příběh o každém z nás. O tom, co je v každém z nás a co nás dělá tím, čím jsme. Můžeme mít všechno, co svět nabízí, ale důležité je, abychom se nikdy nezbavili toho, čím jsme. Byli sami sebou. Zkrátka Krtníkem, tou lepší částí nás samých, bytostí otevřenou a bezstarostnou, bytostí naděje, radosti a víry. Kniha získala Zlatou stuhu 2017 ve výtvarné kategorii.
„Jsme tak posedlí prací, že jsme si vytvořili vlastní pracovní programy – Zaškvary. Čím víc pracujeme na tom, abychom uspěli, tím méně je v nás Krtníka. Není na něj čas. A najednou je Krtník pryč. A s ním mizí všechno, co nás dělá lidmi. Pryč je radost, zůstala jen práce. Naštěstí se Krtníci umějí znovu objevit, jen to nebude tak snadné…“
Mgr. Veronika Peslerová
