Mordy a tajemná zmizení, zpronevěry a vychytralé peněžní machinace. Anebo prostě jen krádež kůže od králíka. Trestné činy jsou staré jako historie lidstva. V osvícenství se v duchu doby zmodernizovalo soudní řízení a právo útrpné se postupně proměnilo v propracované soudní procesy. Jejich pevnou součástí se stala přísaha na Bibli, která měla zajistit pravdomluvnost svědků i obviněného. Pokud se však proces týkal židů, odehrávala se přísaha s jiným posvátným písmem – totiž s Tórou. Tóra je základním židovským náboženským textem, který obsahuje pět knih Mojžíšových – tzv. Pentateuch. Zároveň se jedná o důležitý bohoslužebný předmět, který slouží nejen k předčítání náboženských textů. Proto je Tóra uchovávána v synagogách nikoli ve formě obyčejné knihy, ale jako svitek psaný ručně na pergamenu. Pergamen je vyroben z kůže košer (tj. čistých) zvířat, je navinut na dvě dřevěná držadla, tzv. stromy života. Často mohou být zakončení těchto držadel zdobně vyřezávána. Tóra je zdobena štítem a při ukládání je balena do povijanu anebo přikrývána pláštíkem. K předčítání slouží zdobené kovové ukazovátko, aby se neohmatala Tóra prsty obyčejných smrtelníků. Celý text je čten během jednoho roku po oddílech. Ukončení ročního cyklu čtení a zahájení nového připadá na svátek Simchat Tóra.
Ve sbírkách havlíčkobrodského muzea se nachází celkem pět tór. Čtyři z nich jsou svitky na pergamenu a zřejmě pochází z našeho regionu, některé z nich by snad mohly být ze Štoků. Většina Tór, které byly používány židovskými náboženskými obcemi na Havlíčkobrodsku, skončily za druhé světové války v Židovském muzeu v Praze, ze kterého se podle představ nacistů mělo stát muzeum vyhynulé rasy. To se naštěstí nestalo, ale Tóry se po válce již do původních modliteben a synagog nevrátily, židovské obce (tedy něco jako církevní sbory) nebyly kvůli vyvraždění židovského obyvatelstva obnoveny. Některé Tóry pak byly po válce prodány např. do USA, kde jsou někde používány až do dnešních dnů. Pátá Tóra uložená ve sbírkách havlíčkobrodského muzea je odlišná. Jedná se totiž o svázanou knihu, jejímž obsahem je Pentateuch s tradičním komentářem rabína Rašiho a haftarot, což je výběr textů z prorockých textů. Kromě toho obsahuje muzejní sbírková knihovna i jiná hebraika. Některé z nich jsou neúplné – např. fragment Pesachové hagady asi z 18. století, fragment Siduru přibližně ze 17. – 18. století a fragment modlitební knihy obsahující kabalistické liturgické texty z 18. století. Hagada je kniha používána při Pesachu, tj. židovských velikonocích, kdy je připomínán příběh vyjití židů z Egypta pod vedením Mojžíše. Havlíčkobrodská hagada obsahuje zajímavá vyobrazení: krále Davida s harfou, muže s macesem, muže s beránkem a zbrojnoše. Na předsádce jsou hebrejské výpisky zřejmě někoho z předešlých majitelů, jedná se o seznam prádla. Sidur je modlitební kniha, dalo by se říci, že něco na způsob křesťanské postily. Tj. kniha s modlitbami na všední a sváteční dny. Poslední hebrejskou knihou uloženou v muzeu je Machsor – modlitební kniha v němčině a hebrejštině z roku 1880.
Zastavíme se chvilku u nejzajímavější knihy – Tóry svázané ve formě knihy. Byla vytištěna Antonem Schmidem ve Vídni, letopočet na titulním listě je pravděpodobně přelepen, ale dovídáme se ho z přípisu, který je ručně psaný a je přilepen hned vedle titulní stránky. Přípis psaný v němčině je od cenzora hebrejských knih Karla Fischera a je podepsán též rabínem Eleazarem Fleckelesem, předsedou pražského rabínského soudu. Přípisy a vazba knihy prozrazují, k jakému účelu byla tato Tóra používána. Přísahali na ni židé při soudních procesech.
Karel Fischer byl knihovníkem Karlovy univerzity, cenzorem a překladatelem. Narodil se v roce 1757 v Hroznětíně, vystudoval piaristické gymnázium, poté odešel do Prahy, kde se věnoval studiu hebrejštiny a dalších orientálních jazyků u hebrejského cenzora a profesora hebrejštiny Leopolda Tirsche. Po jeho smrti převzal místo kontrolora hebrejského tisku, do té doby se živil jako knihovník. Jeho úkolem bylo vydávání dobrozdání o nezávadnosti hebrejských knih. Pomluvy o tom, že knihy židů obsahují různé potměšilé návody, jak uškodit křesťanům, byly ve veřejnosti velmi oblíbené a dávaly podnět k napadání židů a k falešnému obviňování. Tato obvinění se týkala velmi často rituálních vražd, otravování studní anebo zakládání požárů. Ani v osvícenské době Karla Fischera neměli židé na růžích ustláno. Marie Terezie židy nenáviděla a jen potřeba jejich financí židy uchránila od toho, aby byli z českých zemí zcela nadobro vyhnáni. Doba Josefa II. byla příznivější, avšak ani v době vlády tohoto pokrokového vládce nebyla zrušena všechna omezení týkající se židů. Jako např. pobyt v ghettech anebo možnost zakládat rodinu jen pro nejstaršího syna, tak aby se počet židů v království nezvyšoval. Karel Fischer byl kritickým a pravdivým cenzorem a snažil se podávat zprávy o hebrejských knihách nezkreslené. Bylo by krásné věřit tomu, že svým dílem pomáhal překonávat u obyvatel království předsudky, ale bohužel je pravděpodobnější, že tehdy stejně jako dnes platila více než síla logických argumentů vášeň davové hysterie.
Přípis v havlíčkobrodské tóře je datován 8. lednem 1808. Je vypracován přímo pro magistrát královského města Německého Brodu a píše se v něm, že kniha byla vytištěna v roce 1804 a odpovídá nařízení o soudních přísahách z roku 1785. Místo, na které mají židé přísahat, je v Tóře označeno – jedná se o knihu Leviticus, 26. kapitolu. Pro potřeby magistrátu kniha dle cenzora Karla Fischera zcela vyhovuje, což stvrzuje i podpis rabína a prvního vrchního soudce Eleasara Fleckelese.
Jen ještě na doplnění uvedu, že brodští židé na danou Tóru jistě nepřísahali. Židům byl v královských městech pobyt zakázán a Německý Brod nebyl výjimkou. Židé se zde nesměli usazovat až do roku 1848. Magistrát měl však na starosti okolní obce, kde občas docházelo ke sporům a žalobám na židovské obyvatelstvo. Většinou se jednalo jen o nekalé drobné obchody či fyzická napadení. Žádným proslulým mordem se naštěstí náš region neproslavil, rozhodně ne v době, kdy byla Tóra z havlíčkobrodského muzea používána. Paradoxně až v době ještě „osvícenějští“ – na konci 19. století se stal Leopold Hilsner obětí předsudků, které bohužel přežily celá staletí.
Mgr. Alena Jindrová, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod
Tóra používaná při soudních procesech. Sbírka Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod
Tóra na pergamenovém svitku. Sbírka Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod
