Knihovnictví má krásnou a dlouhou tradici a věnují se mu lidé nadšení a práci oddaní. V době, kdy byly moderní technologie v Československu v plenkách, práce v knihovnách vypadala jinak než dnes. S čím se tehdejší knihovníci museli potýkat, jak bylo vnímáno jejich postavení? Jací byli čtenáři, jak se chovali, co rádi četli, byli jiní než dnes? Zajímalo nás, jak se v posledních desetiletích minulého století knihovnictví v kraji vyvíjelo, a proto jsme se obrátili na kolegy knihovníky, kteří tu dobu profesně zažili. Vznikla tak nová rubrika a my vám v ní budeme po celý rok zprostředkovávat rozhovory s knihovníky z knihoven celého kraje.
Poznámka redakce
Kdy jste nastoupila do knihovny a jak na své začátky vzpomínáte?
Do Městské knihovny v Jihlavě (dříve Okresní knihovny) jsem nastoupila po maturitě na Střední knihovnické škole v Brně – Židenicích – 15. července 1977. Už na škole mě v předmětu knihovnictví pro metodickou práci nadchla naše profesorka Naďa Kuběnová. Tak zaujatě o tom uměla povídat, že jsem si moc přála takovou práci jednou zažít na vlastní kůži. A štěstí se na mě usmálo a osud mně byl nakloněn. Zrovna v tu dobu, kdy jsem měla nastoupit, vznikalo nové složení metodického oddělení a hledali se noví zájemci. Vedoucí, paní Jiřina Kredlová, přišla ze školství a měla s námi velké plány. Oddělení se rozjelo nebývalým tempem, naše práce měla velkou dynamiku a podporu vedení. Vystřídala se u nás na oddělení spousta výborných kolegyň knihovnic. Pracovala jsem zde téměř 18 let, práce metodičky pro mě byla vším. V r. 1995 po vzniku městské knihovny (1. 1. 1994) jsem byla poslední, která měla za úkol „rozpustit“ léta budovaný výměnný fond, protože ze strany města nebyla vůle jakkoli pokračovat v metodické práci pro knihovny v samostatných obcích.
Jak se práce v knihovně vyvíjela v době Vašeho působení?
V r. 2002 se městská knihovna stala knihovnou pověřenou výkonem regionálních funkcí a já jsem se mohla po 7 letech strávených na dětském oddělení, kde jsem se dostala do kontaktu s dětským světem, čtenáři a hlavně tou dobou populární četbou, vrátit zpět do služeb dobrovolným knihovnám do nově vzniklého Útvaru regionálních služeb.
S bývalou kolegyní z regionu jsme mapovaly okres a opět získávaly knihovny pro spolupráci. Bohužel jich dost po revoluci a bez vedení zaniklo. Dobíhající střediskový systém metodické péče o knihovny pozvolna končil. Budovaly jsme znovu od začátku nový výměnný fond a získávaly na svou stranu přízeň starostů. Byla to dlouhá cesta – obnovit systém periodických revizi, vyčistit knihovny od zastaralé literatury, řešit se starosty obcí postupné zavádění internetu do knihoven a s tím spojená nutnost vybavit knihovny počítačem. V r. 2006 jsme se zapojili do automatizace dobrovolných knihoven za pomoci grantového programu VISK3. Začínali jsme s knihovnickým systémem LANius, přešli na Clavius až k současnému Tritiu. Kdo v této oblasti něco podnikal, dobře ví, jaké množství práce bylo nutné vykonat, vždyť jsme se museli na začátku postarat o vložení knihovních fondů 68 knihoven ze 100 knihoven na okrese – téměř 200 000 svazků.
Zásluhou Malé knihovnické slavnosti, což byl dobrý počin Krajské knihovny Vysočiny, byli oceňováni nejlepší knihovníci a tím pádem docházelo i ke zlepšení umístění a vybavení knihoven. Několik let nám byl nápomocen grantový program Kraje Vysočina „Líbí se nám v knihovně“, který se už bohužel nepodařilo obnovit.
Jací byli a jak se chovali čtenáři v knihovně v průběhu let?
Chování čtenářů je samozřejmě ovlivněno dobou, dnes je větší svoboda v jejich projevu chování i vyjadřování, mají daleko větší možnosti realizace svých zájmů a potřeb v knihovnách – zařízení knihoven jim to umožňuje. Největším nepřítelem dnešního čtenářství je uspěchaná doba. Lidé se zajímají o knihy, nejsou jim lhostejné akce, které knihovna pořádá, ale „bojují“ s časem, kterého se na vše nedostává.
Čtenářů na okrese postupně ubývá, nejmarkantněji je to vidět u dětských čtenářů. Požadavků nazastoupení dětské literatury do souborů knih není mnoho, záleží, zda je v obci škola, školka a jak s nimi knihovnice spolupracuje. V poslední době jsou v kurzu čtenářské dílny vedené lektorkami. Také dodáváme po dohodě s řediteli soubory knih přímo do škol, což se jeví jako dobrý krok směrem k podchycení četby dětí.
Jak se v průběhu doby vyvíjel čtenářský vkus?
Na venkovských knihovnách se vždy četly specifické druhy literatury. Od leckdy „posmívaných“ vesnických románů, zejména Vlasty Javořické a Vlasty Pittnerové, přes zájmové knihy, stále oblíbenou literaturu pro ženy, ale také dobré kriminálky a v poslední době zejména historické romány a historické detektivky.
Jak jste vnímala příchod moderních informačních technologií?
Myslím si, že je dobře, aby i malé venkovské knihovny, pokud k tomu mají podmínky, plnily funkci moderní informační a vzdělávací instituce v obci a k tomu potřebují i odpovídající počítačové a jiné vybavení. Mimo jiné mají možnost čerpat finanční prostředky z grantů MK ČR. Dnešní mladí lidé si bez moderní techniky ani neumějí svět představit. Je prostě součástí jejich života a těžko by chtěli pracovat jako my v začátcích, kdy se vše pracně psalo rukou, zapisovalo do papírových seznamů a knihy se katalogizovaly na psacích strojích.
Jak bylo vnímáno postavení knihovníka?
Postavení knihovníka – podle mého názoru – by měl především milovat knihy, zajímat se o dění kolem sebe a také mít rád lidi.
Od 1. knihovního zákona v r. 1919 většinou funkci knihovníka vykonávali učitelé a to se moc nezměnilo. Knihovníci tím pádem byli vnímáni jako lidé inteligentní, sečtělí a svědomití.
V některých vesnicích stojí knihovna na osobě staršího knihovníka a bude možná problém najít pokračovatele knihovnických tradic. Ale na druhé straně mám radost, že při generační výměně se leckdy funkce knihovníka ujímají mladí nadšení lidé, kterým není lhostejný osud dané vesnice a kteří se angažují i v jiných oblastech. A těm moc fandím a přeji hodně štěstí.
Nabízely knihovny i jiné než výpůjční služby?
Knihovny byly a dosud jsou zdrojem dobré četby, informací, zábavy a také zvláště na vesnicích místem setkávání a popovídání (vedle hostince a obchodu, který se na malých vesnicích vyskytuje už jen zřídka). Kromě půjčování knih a časopisů se často stávají místem pro tolik oblíbené tvoření všeho druhu pro dospělé a děti, vymýšlení soutěží a hraní stolních her. Nezřídka se knihovníci stávají i hlavními aktéry při pořádání akcí obnovujících tradice v obci. Myslím si, že opravdu dobrá knihovna, která žije se svými občany a čtenáři, má šanci se uplatnit a přežít v jakékoliv době.
Drahomíra Vondráková, Městská knihovna Jihlava
