Řekne-li se slovo fantasy, většinou si představíme Tolkienovy elfy a hobity, vybaví se nám draci, mladší generace zase vzdychají nad zamilovanými upíry. Dějiny tohoto literárního žánru několika více než originálními postavami zalidnil i neméně originální Terry Pratchett. Tedy spisovatel, který se proslavil a dosáhl na titul „sir“ především díky želvě A´Tuin, měřící šestnáct tisíc kilometrů a nesoucí na krunýři čtyři slony, jimž na zádech leží plochý svět zvaný Zeměplocha…
Začátek v oddělení koberců
Bylo to před sedmdesáti lety, 28. dubna 1948, kdy se ve městě Beaconsfield v hrabství Buckingshamshire Davidovi a Eileen Pratchettovým narodil syn Terence David John, budoucí slavný spisovatel. Své první zkušenosti s psaným slovem zaznamenal ve třinácti letech, kdy publikoval povídku Kšeft v Hádesu, a to ve školním časopise.
Své literární schopnosti pak zúročil i při práci v novinách, čímž se vlastně dostáváme k jeho dalšímu letošnímu výročí; nejen od narození, ale i od cesty, která ho dovedla mezi nejslavnější spisovatele žánru fantasy i celé světové literatury.
V roce 1968 ho coby novináře poslali udělat rozhovor s vydavatelem Petrem Bander van Durenem. Slovo dalo slovo a mladý Terry Pratchett se zmínil, že jeho rukou nevznikly pouze novinové články, ale i kniha s názvem The Carpet People, v českém překladu Kobercové. V roce 1971 byla vydána, a aby těch zvláštností nebylo málo, byla pokřtěna stylově, v londýnském obchodním domě Heal´s v oddělení koberců.
To nejenže nastartovalo Pratchettovu kariéru, ale také ukázalo, že v jeho podání se čtenáři mohou těšit na nevšední přístup k literatuře, libující si v satiře a v obratech a přirovnáních, jaká bychom u jiných autorů hledali marně.
A to především v sérii o zmiňované Zeměploše, kterou v roce 1983 odstartovala Barva kouzel, tedy příběh o Mrakoplašovi a Dvoukvítkovi, kteří se vydávají na výpravu po Zeměploše – poté, co ve městě Ankh-Morpork vypukne po Dvoukvítkově vysvětlení principu pojištění velký požár.
41 příběhů, tolik se jich odehraje na placaté planetě nesené slony. Přináší světu postavy nejen nedostudovaného mága Mrakoplaše, ale i Smrtě, který si mimo převádění lidí na onen svět vyjde na ryby nebo se nakrátko nechá zaměstnat v restauraci, dále Bábi Zlopočasné, Stařenky Oggové, příslušníky zeměplošské policie, čili Městské hlídky, také se podíváme na vynález knihtisku, a to ne rukou Johannese Gutenberga, ale trpaslíků.
Na scéně Jan Kantůrek
„Pohleďme… Tam přichází želva, velká A´Tuin, a pomalu se prodírá mezihvězdnými proudy, nemotorné končetiny obaleny jinovatkou zmrzlého vodíku a prastarý krunýř zbrázděný krátery po dopadu meteoritů. Oči velikosti moří, zakalené revmatismem a prachem rozpadlých asteroidů, upírá neochvějně k Osudu. “
Tak zní část úvodu Barvy kouzel, ze které je ale patrné, že Terry Pratchett by alespoň ve vodách české literatury nedosáhl takové slávy bez výjimečného překladatele.
V tomto případě bez Jana Kantůrka, právě on totiž dokázal vystihnout poznávací znamení Pratchettových knih, kterým je především inteligentní humor, vyvolávající smích hlavně tehdy, když o nich dokážeme přemýšlet, nebo si je dát do kontextu s významnými díly fantasy i jiných literárních žánrů, nebo dějinnými událostmi – to všechno je totiž Pratchettem parodováno.
Zároveň ale musíme podotknout, že jako málokdo dokázal vystihnout i humor, který je přitažlivý z lidského hlediska.
„Dokud nechytil nic, byl Terpsik Mimák jedním z nejšťastnějších zeměplošských rybářů, protože řeka Hakrull byla pět mil od jeho domova, což znamená, že byl také pět mil od paní Gwladys Mimákové, se kterou si užil celých šest měsíců překrásného manželského života. Zhruba před dvaceti lety.“
Nemalou zásluhu na líbivosti Pratchettových textů má právě Jan Kantůrek, jehož život a umělecká kariéra je stejně pozoruhodná jako ta Pratchettova.
Ke knihám o Zeměploše se dostal po překládání žánrové literatury, která se označuje spíše jako béčková. Knihy, které ho později proslavily, ho sice oslovily a líbily se mu, ale připadaly mu překladatelsky složité. Nakonec se ale nechal přemluvit a hned po prvním překladu zaujal tvůrce originálu – jako první totiž překládal i jména postav.
Díky tomu tedy známe jména jako Mrakoplaš či Bábi Zlopočasná, anebo Magráta Česneková, seržant Tračník nebo Žeňa Vínozpěv.
Potřást si rukou se Smrtěm
Za připomenutí stojí také to, že stejně jako Terry Pratchett i Jan Kantůrek by v tomto roce oslavil sedmdesáté narozeniny; i on se narodil v roce 1948. Bohužel, musíme napsat „oslavil by“, neboť 22. března 2018 zemřel.
Terryho Pratchetta přežil o tři roky. A často vzpomínal na jejich první setkání a na Pratchettův údiv, když si překladatel jeho knih vzal na schůzku tlumočníka.
Co se týče samotného Pratchetta, závěr jeho života byl velmi smutný, když ho ještě dáme do kontrastu s jeho knihami, které přinášely salvy smíchu. Jeho souputníkem mu totiž byla Alzheimerova choroba, která spisovatele dokonce donutila přemýšlet o eutanazii.
O tomto tématu hovořil v dokumentárních filmech Living with Alzheimer´s a Choosing to Die. A věnoval se mu také ve své přednášce Potřást si rukou se Smrtěm.
Nakonec ale dobrovolný odchod nepodstoupil, na následky choroby zemřel 12. března 2015. V srpnu téhož roku na jeho přání historický parní válec zničil disk jeho počítače, kde byly rozepsané nedokončené knihy.
Diagnóza nevyléčitelného onemocnění byla Pratchettovi sdělena v roce 2007, dva roky předtím, než byl pasován na rytíře a mohl si před jménem uvádět titul sir.
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny
Citované ukázky jsou z Pratchettových knih Barva kouzel a Mort.
