Letošní, již 18. Noc s Andersenem, se na dětském oddělení Městské knihovny v Jihlavě zcela vymkla zavedeným zvyklostem. Vždy jsme k dobrodružným hrám využívali zákoutí starobylé barokní budovy knihovny, letos na nás čekala v tajemném lesoparku. Před cestou jsme si připomněli 80. výročí od chvíle, kdy díky Jaroslavu Foglarovi – Jestřábovi – spatřily světlo světa Rychlé šípy. Čtyři „kluby Mladého hlasatele“ postupně opouštěly bezpečí knihovny, aby se setkaly s Jestřábovými knížkami a plnily úkoly, které pro ně připravili skautky a skauti z jihlavského střediska Junáka Zvon. Povídka o skautu Fredovi, který zachránil vlak před vykolejením, protože rozuměl vysílání varovných signálů morseovkou, uvedla stanoviště šifry: zapamatovat si klíč umístěný na vzdáleném stromě a vyluštit, že „skauti jsou kamarádi“, dalo zabrat. V Záhadě hlavolamu se Rychlým šípům vyplatila dobrá paměť – uměly nazpaměť návod, jak vyjmout ježka z klece: naše kluby si paměť procvičily při Kimově hře – zapamatovat si co nejvíce z dvaceti předmětů. Hoši od Bobří řeky si sami vyráběli podsady ke stanům, proto jsme prokazovali šikovnost při zatloukání hřebíků. Pavel a Ludva na svých cestách do Chaty v Jezerní kotlině pozorovali rostliny a živočichy, zdalipak je na obrázcích podél cesty poznají naši poutníci? Jestřábův smysl pro humor připomněla hříčka „Udržíš svoji tvář?“ Poznáš, kdo z kamarádů má v puse plátek citronu?
Dětem vůbec nevadilo, že se mezitím zcela setmělo a místy se bořily do pořádného bahna, statečně doputovaly až do skautské klubovny. Ukázka z knížky Tábor smůly o dědečkově kufru navodila atmosféru přípravy na skautskou výpravu. Dokážete si správně vybrat z připravené hromady věcí, co na ni budete potřebovat? Na zahradě klubovny jsme si opekli špekáčky. Po večeři slavilo velký úspěch písničkové pexeso.
Ani pejskovi s kočičkou a jejich 90. výročí jsme nezůstali nic dlužni. Po návratu do knihovny si každý klub vylosoval jednu pohádku a zahrál ji pro ostatní. Vyrobili jsme si i ozdobné kolíčky s jejich obrázkem. Do sladkých snů děti ukolébalo promítání dalších příběhů pejska a kočičky.
Asi jsme děti „dobrodružstvím s Jestřábem“ úplně vyhladověli, protože ráno se vrhly na koláče k snídani tak prudce, že málem snědly i přepravku, ve které je paní ředitelka přinesla.
Ludmila Hronová, Městská knihovna Jihlava, příspěvková organizace
