„Knihovna jest také škola, a sice škola pro mládež a pro odrostlé, škola všestranná, v kteréžto učí mnoho moudrých učitelů a k tomu bez hole, bez metly, bez černé tabulky. Nedá se upříti, že celá krajina za krátký čas jiné tvářnosti nabude, když se v ní několik knihoven zařídí a v lidu chuť ke čtení moudře vzbudí.“
(Karel Havlíček Borovský: Národní noviny, 5. 4. 1848)
Knihovna v Havlíčkově Borové má tradici, která se pojí se vznikem muzea K. H. B., nejvýznamnějšího borovského rodáka. Muzeum bylo otevřeno v roce 1931 a o rok později byla slavnostně otevřena, v památný den 28. října 1932, za přítomnosti předsedy Havlíčkova fondu, poslance Dr. Antonína Hajna, Havlíčkova veřejná knihovna a čítárna. Na zařízení bylo uvolněno místním výborem Havlíčkova fondu deset tisíc korun. Knihovna vykazovala ke dni 4. dubna 1935 794 svazky.
Po 2. světové válce byla knihovna přestěhována do prostor tehdejšího MNV. Přestože knihovník byl pečlivý a svědomitý, nepodařilo se mu zmírnit vlhkost místnosti. V osmdesátých letech se knihovna stěhovala opět, tentokrát do nové budovy MNV, v blízkosti JZD. Ani toto řešení nebylo nejlepší. MLK byla na okraji vesnice a v prvním patře budovy, čímž byla pro starší obyvatele celkově špatně dostupná.
Po roce 1990 začala obec usilovat o převod vlastnictví rodného domku K. H. B. Dům vlastnil stát a spravovalo jej Okresní vlastivědné muzeum Havlíčkův Brod. Ministerstvo kultury ČR vyhovělo žádosti a od 17. listopadu 1998 se Havlíčkův rodný domek stal majetkem obce Havlíčkova Borová. Do zadní části domku byla přestěhována místní knihovna. Jako jedna z prvních v regionu začala využívat knihovnický program LANius, dnes je provoz knihovny plně automatizován. Je zde veřejně přístupný internet, připojený bezdrátově. Dobrá je i spolupráce s pověřenou knihovnou – Krajskou knihovnou Vysočiny. Čtenáři a badatelé mohou také využívat fond muzejní knihovny. Roku 2005 byla knihovna vyhlášena Knihovnou roku v kategorii Základní knihovna. Zásluhu na tomto ocenění měla knihovnice, paní Hájková.
Od dubna 2012 jsem nastoupila na místo knihovnice a průvodkyně v rodném domě K. H. B já. Začátky nebyly jednoduché, protože nové místo pro mě bylo zkouškou toho, co jsem schopna se naučit. Velkou oporou mi byli metodici z knihovny v Havlíčkově Brodě, tímto jim chci poděkovat za vstřícnost a ochotu. Za mého působení byla provedena revize knihovního fondu s výraznými odpisy nevyhovujících knih. Díky vstřícnému přístupu zřizovatele knihovny, městyse Havlíčkova Borová, je mi umožněno kupovat nové, žádané tituly a postupně doplňuji tituly, které jsou brány jako povinná četba pro studenty. V současnosti se knižní fond rozrostl na 10 750 svazků. Knihovnu pravidelně navštěvuje více než stovka čtenářů.
V prostorách knihovny se konají semináře a přednášky zaměřené na určitá témata. V zimním období knihovna pořádá dílničky pro čtenáře různých věkových skupin, pro místní mateřskou a základní školu jsou pořádány literární hodiny, čtení za kamny, scénické čtení, zdobení stromečků a čtení „děti čtou dětem“. Snažím se spolupracovat s místními spolky, především mi velmi ochotně pomáhá paní Burianová z „Trojháčku“ s propagací a realizací akcí.
Nejnovější tradicí, kterou jsem v knihovně zavedla, je pasování prvňáčků na čtenáře. V reprezentativních prostorách památníku K. H. B. předvedou malí čtenáři svým rodičům, sourozencům a známým, jak se naučili od začátku školního roku číst, a sehrají připravený doprovodný program. Setkání je zakončeno samotným pasováním a malým pohoštěním.
Moje velké přání je získat větší prostory, že vám to všem něco připomíná? Samozřejmě. Prostor, světlo a vzdušnost jsou snem všech knihovníků. Naše knihovna, tím, že je umístěna v budově, která je národní kulturní památkou, nemá mnoho možností, jak toto získat. Všichni se snažíme nějakým způsobem získat přízeň návštěvníků. Je tak málo volného času veřejnosti a tolik možností kulturního, sportovního a dalšího vyžití. Všem knihovnám a knihovníkům přeji spoustu spokojených čtenářů a návštěvníků akcí, které pořádají.
Marcela Sobotková, knihovnice
