Československo sedmdesátých let minulého století a mladá nadějná houslistka, kterou unavuje hraní skladeb sovětských autorů. Jedno setkání jí změní život. Otevře jí oči a vnukne touhu po svobodě. Když tě dusí, zpívej…Jana Poncarová (1983) je zavedená česká autorka, která čtenáře oslovila ihned svojí prvotinou Podbrdské ženy. Následovaly romány Eugenie, Alžběta a Nina, Cyklistka, Herečka, Nultá hodina a spolu s historikem Jiřím Sankotem vydala knihu Deník Věrky Kohnové, připomínající osud židovské dívky a její rodiny. V celé své tvorbě se Poncarová inspiruje skutečnými událostmi a opírá se o rešerše a rozhovory s pamětníky.
Čerstvou novinkou této autorky je román Dvojí život, jehož hlavní hrdinkou je šestnáctiletá dívka Julie. Ta pochází z vlivné rodiny a svůj život spojuje s hudbou. Dcera komunistického pohlavára studuje na konzervatoři a hraje na housle. Každodenní šeď ji však utápí ve svých hloubkách. Setkání s mladým kytaristou a rockerem Romanem, který je jejím pravým opakem, proto znamená v jejím životě čerstvý vítr.
Spolu s ním poznává odvrácenou stranu každodenního socialismu. Začíná zpívat s jeho kapelou a co víc – začíná toužit po svobodě. Jak moc mladé lásce bude přát štěstí? A hlavně režim? Rodinná tvrdá výchova skrývá tajemství, které ne vždy je dobré odhalit…
Dum spiro spero.
Dokud dýchám, doufám.
Jana Poncarová je příjemná vypravěčka, jejíž text ubíhá v poklidně příjemném tempu. Sledujeme hrdinku v jejím dennodenním přežívání, spolu s jejími sny i touhami, které se teprve utváří. I přestože není díky svému původu v hledáčku složek režimu, pouští se s ním postupně do křížku.
Autorka ve vykreslování charakterů klouže spíše po povrchu. Nezabředává do přílišné hloubky psychologického rozboru, což je na jedné straně trochu na škodu – hlavní hrdince by se dalo lépe porozumět a procítit s ní její nitro, na straně druhé to naopak příběhu přináší rychlejší spád bez zbytečných odboček, zdržování a umělého prodlužování.
Vykreslená atmosféra je působivá a více než uvěřitelná. Hlavní hrdince nelze než držet palce na její trnité cestě. Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách. Sedmdesátá léta jsou prokládána krátkými kapitolami z let devadesátých.
Rodinu si člověk nevybírá a v tomto příběhu to platí dvojnásob. Závěrečné rodinné překvapení, k němuž drobné nitky indicií směřují nenápadně po většinu doby, se dá sice vytušit ještě dříve, než k němu oficiálně dojde, nic to však neubírá na kvalitách příběhu.
Dvojí život je velmi čtivá kniha o naší pohnuté minulosti i lidské drama o životě mladé ženy, jejíž štěstí ovlivnily ostnaté dráty. Knih s podobnou tématikou vychází v poslední době hodně. A to je dobře. Dvojí život mezi nimi určitě nezapadne.
Eva Šamánková
