Běžný návštěvník Městské knihovny Pelhřimov se s ní nejspíše nesetká. Přitom patří mezi důležité osoby. Lenka Krejčová má na starosti knižní fond. Zkráceně řečeno nákup a naopak vyřazování knih. „Pokud se budeme bavit jen o knihách, máme jich zhruba devadesát tisíc. Když bychom chtěli počet takzvaných jednotek, kam musíme zahrnout časopisy, noviny, CD, stolní hry, tak se dostaneme na číslo sto třicet tisíc,“ vyčíslila rozsah fondu, o který se stará.
Předpokládám, že počet knih se neustále mění. Narůstá?
Určitě narůstá. Je to dáno především množstvím knih, které se dostávají na trh. Nabídka jde v ruku v ruce s požadavkem čtenářů. Musíme jim zajistit dostatečný výběr. Pokud se budeme bavit vyloženě o číslech, ročně do knihovny přibývá kolem tří tisíc titulů. Můžeme tedy říci, že týdně máme zhruba padesát nových knih. Přesto je to jen poměrná část toho, co vychází. Rozhodně tedy nekupujeme všechno.
Kam se v knihovně podíváme, všude jsou plné police knih. Je pořád prostor na to, kam je dávat?
S místem už máme trochu problém. Před lety, kdy jsme se do těchto prostor nastěhovali, jsme měli i prázdné police. Knihovny v okolí nám záviděly. Teď už jsme ve fázi, kdy nakupujeme nejen nové knihy, ale i regály. A pak také průběžně knihy s kolegy a kolegyněmi vyřazujeme.
Možná to beru od konce. Přesto, jaké knihy se vyřazují?
V první řadě vyřazujeme knihy, které jsou viditelně poškozené a není možné je opravit. Další jsou knihy, které se dlouhodobě nepůjčují a zároveň nemají trvalou hodnotu. Na vysvětlenou, držíme si některé klasiky, byť je jejich čtenost malá. V neposlední řadě vyřazujeme knihy ztracené. Ty, co už fyzicky nemáme, ale jsou vedeny v evidenci.
Jaká pravidla má naopak doplňování knih?
Každý týden procházím Databázi knih a sleduji novinky, které právě vyšly, zároveň denně sleduji akviziční portál, kde mám přehled i o tom, zda už jsme tituly nepořídili v dřívější době. Dále některá vydavatelství mají dealery, kteří s nabídkou objíždějí knihovny. Pro mě je to ta nejlepší varianta. Můžeme si o knize popovídat, dostane se mi přímo do ruky a mohu si ji „osahat“.
Do jaké míry se do rozhodování o nákupu knihy promítá požadavek čtenáře?
Požadavek čtenáře je pro nás zásadní. Proto jsem ráda, když mohu pracovat s takovým podnětem. Není v lidských silách zaznamenat všechny vydané knihy. A pak také na některé tituly mohu mít jiný pohled než naši čtenáři.
Podněty čtenářů se k vám dostávají jen při návštěvách knihovny?
Nejen tímto způsobem. I když to je zpětná vazba tradiční, která funguje skvěle. Čtenář přijde, popovídá si, sdělí své přání a kolegové z jednotlivých oddělení mi jejich požadavky následně tlumočí. Stává se ale, že nám lidé napíší e-mail nebo nás kontaktují prostřednictvím našich webových stránek. Ať požadavek přijde jakýmkoliv způsobem, snažím se nákup takové knihy zvážit.
Žádané mohou být i knihy, které vyšly před lety. Jste schopni o tyto starší tituly fond doplnit?
Do jisté míry ano. Hodně využívám Knihobot. V něm zpravidla dostanu odpověď, zda je kniha dostupná a za jakou cenu. Další variantou, jak vyjít vstříc čtenáři, je výpůjčka z jiné knihovny. I tu jsme schopni zařídit.
Jste ten, kdo obrazně řečeno „drží prst na spoušti“ a má bezvýhradní právo určit, která kniha se koupí a která nikoliv?
Mám v tomto směru poměrně volnou ruku, ale cítím potřebu některé nákupy konzultovat s kolegy na jednotlivých odděleních. Ráda pracuji s jejich návrhy, bavíme se nejen o samotném nákupu, ale i o počtu výtisků u žádanějších titulů. Pro radu chodím i ve chvílích, kdy narazím na pro mě méně známého autora či oblast.
Zmínila jste se, že vás do jisté míry v nákupech limituje prostor. Nakolik vás limitují finance?
Byly doby, kdy na knihy nebyl dostatek peněz. V posledních letech si ale stěžovat nemohu. Nemáme problém nakoupit, co je potřeba a co cítíme jako užitečné. Jenom za knihy ročně utrácíme okolo šesti set tisíc korun. Do toho nepočítám další doplnění fondu o časopisy, cédéčka, hry a další.
Kamil Vaněk, šéfredaktor Pelhřimovských novin
