Knihovnictví má krásnou a dlouhou tradici a věnují se mu lidé nadšení a práci oddaní. V době, kdy byly moderní technologie v Československu v plenkách, práce v knihovnách vypadala jinak než dnes. S čím se tehdejší knihovníci museli potýkat, jak bylo vnímáno jejich postavení? Jací byli čtenáři, jak se chovali, co rádi četli, byli jiní než dnes? Zajímalo nás, jak se v posledních desetiletích minulého století knihovnictví v kraji vyvíjelo, a proto jsme se obrátili na kolegy knihovníky, kteří tu dobu profesně zažili. Vznikla tak nová rubrika a my vám v ní budeme po celý rok zprostředkovávat rozhovory s knihovníky z knihoven celého kraje.
Poznámka redakce
Kdy jste nastoupila do knihovny a jak na své začátky vzpomínáte?
Do tehdejší okresní knihovny jsem nastoupila 4. srpna 1980 a knihovna je vlastně celý můj profesní život mým jediným zaměstnavatelem. Knihovna, stejně jako teď, sídlila v budově Staré radnice, kam se nastěhovala v polovině sedmdesátých let. V té době patřila svým vybavením k nejmodernějším knihovnám v republice. Nastoupila jsem na dobu určitou za kolegyni, která odcházela na mateřskou dovolenou a ta v knihovně pracovala také na dobu určitou. Dělala jsem si tenkrát legraci, že jsem záskok za záskok a netušila, jsem, že se do tří let stanu členkou knihovnického týmu natrvalo. Že to ale bude na víc než 39 let, jsem opravdu netušila. Na svoje začátky už teď vzpomínám jen s nostalgií, ale přiznávám, že to bylo tak trochu stylem pokus – omyl. Vysoká škola knihovnická mě totiž na některé aspekty profesního života nepřipravila, a tak jsem se musela učit „za pochodu“. Dostala jsem do vínku tehdy novou službu, které se říkalo bibliograficko-informační služba (BIS). Měla jsem vyhledávat, zpracovávat a zprostředkovávat informace o osobnostech a událostech, které se zatím nedostaly do naučných slovníků, ale které zejména žáci a studenti potřebovali ke svému studiu. Bylo to pole neorané a dávalo mi to v mnoha ohledech velkou volnost a prostor pro nové postupy. Informace jsem čerpala zejména z novin, časopisů a záložek knih, vystřihovala jsem je, přepisovala a zakládala do kartoték. To se dnes, v době počítačů a kopírek, kdy se na nás informace hrnou takříkajíc „ po kilech“, jeví jako doba, kdy francouzští encyklopedisté psali první slovníky naučné.
Jak se práce v knihovně vyvíjela v době Vašeho působení?
Čtyřicet let je dlouhá doba a knihovnická práce se samozřejmě změnila – technologiemi i rozsahem nabízených služeb. Objevily se služby nové, anebo se některé výrazně změnily a přizpůsobily novým podmínkám. Do knihovnických týmů už neodmyslitelně patří nejen knihovníci, ale i správci počítačové sítě, lektoři a nejrůznější specialisté. Postupně jsme se z konzervativní instituce, kde vládla hlava, tužka a papír a největší technickou vymožeností byl mechanický psací stroj, dopracovali k tomu, že vyhledávání knih a informací za nás mnohem rychleji zvládnou počítače. Ale stejně jako dřív se tato práce neobejde bez vzdělaných knihovníků a knihovnic. Naši čtenáři by asi nebyli úplně spokojeni, pokud by mezi nimi a našimi službami nebyli živí zaměstnanci, kteří jsou ochotní jim pomoci, poradit a vyslechnout je.
Jací byli a jak se chovali čtenáři v knihovně v průběhu let?
Já si myslím, že se čtenáři zase až tak moc nezměnili. Do knihovny, stejně jako dřív, chodí zejména proto, že si chtějí půjčit dokumenty pro zábavu nebo poučení, anebo tady chtějí trávit svůj volný čas a setkávat se. A stejně jako dřív se k nám někteří chovají hezky, nebo zcela neutrálně, anebo nás taky někdy nemají rádi. Například tehdy, pokud po nich chceme, aby půjčené dokumenty vraceli včas.
Jak jste vnímala příchod moderních informačních technologií?
Zejména pro moji generaci se příchodem počítačů do knihoven změnilo opravdu moc. Byla to obrovská změna pro naši práci – a to jak pro zpracování, vyhledávání, tak i půjčování dokumentů. Knihovny byly vlastně prvními veřejnými institucemi, kde bylo možné se připojit na internet a vyhledávat informace i z jiných zdrojů než tištěných dokumentů. Myslím si, že v těch prvopočátcích to byl pro naše čtenáře menší šok a možná se na naši práci začali dívat trochu jinak. Vždyť počítač byl do té doby doménou kanceláří úřadů a tady se najednou objevil a byl k dispozici veřejnosti. A ta paní knihovnice, která byla pro některé z nich do té doby jen pouhou podavačkou knih, tyhle nové technologie nejen zvládala, ale ještě jim uměla poradit.
Jak bylo vnímáno postavení knihovníka?
Z mého pohledu práce knihovníka byla a je náročná. Musíte mít nejen všeobecný přehled o literatuře, vědních oborech a zdrojích informací, ale musíte se orientovat i v tom, jak správně zpracovat, uložit, vyhledat a půjčit požadovaný dokument. Musíte umět jednat s lidmi a nenechat se rozhodit tím, že se občas setkáte s negativními reakcemi na naši práci. Pro mě je profese knihovníka stejně důležitá jako práce učitelů, s tím rozdílem, že do školy se chodit musí a k nám chodí jen ti, kteří nás navštívit chtějí a kteří nás potřebují. Je to takový setrvalý proces, při kterém se s našimi návštěvníky učíme navzájem.
Nabízely knihovny i jiné než výpůjční služby?
Samozřejmě jsme vedle výpůjčních služeb nabízeli besedy a soutěže pro základní a střední školy. Besedy jsme připravovali podle požadavků škol a chodili jsme s nimi do jednotlivých tříd. Velmi vzácné byly besedy se spisovateli nebo významnými osobnostmi. Začali jsme pořádat knihovnicko-bibliografické lekce, aby se žáci a studenti naučili chodit do knihovny a vyhledávat si knihy v tehdejších lístkových katalozích, kartotékách a využívat studovnu. Já si vzpomínám na dobu, kdy jsem začala zpracovávat první bibliografie k regionálním osobnostem, anebo jsem připravovala i první seznamy (rešerše) literatury k vybraným tématům. Tohle všechno jsme dělali na koleně, bez techniky a často mimo pracovní dobu. Musím říci, že knihovna v tomhle směru ušla obrovský kus cesty a stala se opravdu kulturním, vzdělávacím a informačním centrem v našem městě.
PhDr. Ivana Štrossová, Krajská knihovna Vysočiny
