Diváci třetí řady cukrářské show Peče celá země ji vídali každý sobotní večer na obrazovkách České televize. Probojovala se až do finálního dílu, a to i přes velkou konkurenci amatérských cukrářů. Usměvavá rodačka z Plzně Tereza Olbrichtová dnes pořádá kurzy pečení a spolu se sestrou Barborou Salátovou píše detektivky. Po prvotině K smrti dobrý loni na podzim vyšel druhý román od sesterského dua s názvem Pískej konec.
Terezu Olbrichtovou odmalička bavily detektivky a chtěla pracovat v policejní analytické laboratoři. Proto vystudovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Následně se chemii profesně věnovala, i když jiným způsobem, než původně zamýšlela. Řadu let působila třeba v Barceloně ve firmě vyvíjející barviva. K odkrývání záhad se však nakonec dostala. Ale přivedla ji k tomu činnost, která snad nemůže být od hledání vrahů vzdálenější – pečení.
V cukrařině rozhodují gramy, v psaní slova. Jste perfekcionistka, když ladíte recept nebo znění věty?
Myslím, že ano. Sama nemám ráda, když jsou v receptech stylistické, natož gramatické chyby. Jsem také alergická na to, když se v polovině textu přepne z „umícháme těsto“ na „umíchej těsto“. Podle mě by měl každý, kdo píše recepty, umět perfektně používat český jazyk a mít svůj ustálený styl. Už samotné čtení receptu by vás mělo nalákat k jeho vyzkoušení – ne odradit příliš složitými souvětími nebo nelogickým postupem.
Kdybyste měla „napsat recept na dobrou detektivku“, jaké ingredience by zaručeně obsahoval? Zkrátka co podle vás nesmí chybět v kvalitní knize?
V první řadě musí stát za to hlavní detektivní zápletka. Potom je podle mě klíčové prostředí – z hlediska místa nebo času. A v neposlední řadě záleží na charakteru hlavních postav. Není nic horšího než celou knihu nesnášet každého hrdinu, se kterým se v ní setkáte. Samozřejmě není možné vytvořit postavu, jíž budou bezmezně milovat všichni, ale měla by být aspoň něčím sympatická a uvěřitelná.
Jaké detektivky ráda čtete?
Nemám ráda brutální nebo krvavé příběhy, co žánrově tíhnou spíš k thrilleru. Preferuji feel-good detektivky. Když nevím, po čem sáhnout, vždycky mě baví klasika od Agathy Christie nebo Arthura Conana Doyla. Oblíbila jsem si také sérii od J. K. Rowling s Cormoranem Strikem. Mám ráda i české historické detektivky od Martiny Novotné.
Cukrařina skrytá mezi řádky o zločinu
To jsou dobré tipy pro čtenáře Knihovnického zpravodaje. Pojďme k detektivním románům, které jste napsala ve dvojici s vaší sestrou. Oba se odehrávají v kavárně. Co se do nich dostalo přímo z vaší cukrářské praxe?
Řekla bych, že mnohé. Nejenže mám bohaté zkušenosti s pečením, ale také jsem pracovala v restauraci, baru i kavárně. Díky tomu vidím do toho, jak se provozuje gastro podnik, vím, jaké obtíže vyvstávají při přípravě každodenní nabídky nebo jak složité jsou mezilidské vztahy v náročném provozu. V gastru jsou pracovníci často pod velkým tlakem a musejí spolu perfektně fungovat jako tým.
V knize jsou také zařazené různé recepty na dezerty, pokrmy i nápoje, které bych sama chtěla v každém podniku ochutnat. Jejich vymýšlení mě hodně bavilo.
Zatímco cukrařina je vám vlastní, zločin jste v realitě asi nikdy nevyšetřovala. Jak jste při psaní hledala informace k této stránce věci?
Je pravda, že v analytické chemii, oboru, který jsem vystudovala a roky se mu věnovala, to občas bývá taky taková detektivka. Dostanete třeba do ruky soubor spekter nějakého vzorku a musíte vyluštit, z čeho přesně se skládá. Pomoci vám může jen znalost chemických pravidel a logický úsudek. Chápu, že to nezní až tak napínavě, ale někdy tato práce skutečně připomíná luštění rébusů.
Ale samozřejmě máte pravdu – naštěstí jsem se ke skutečnému zločinu nikdy nedostala. Mně i sestře byl při psaní velkou pomocí pan Štoček, bývalý kriminalista a dnes sám autor několika true krime knih, který nám vyprávěl, jak funguje reálné policejní vyšetřování.
Jak jste se s panem Štočkem se sestrou daly dohromady?
No to byla legrace. Od kamaráda jsme na něj sehnaly číslo a pak mu jednoduše zavolaly, představily sebe i naši knihu a čekaly, co bude dál. Pan Štoček byl úžasný. Přes počáteční skepsi k tomu, že píšeme detektivky z pohledu amatérských vyšetřovatelek, jsme nakonec dostaly pozvání k němu domů. Mám pocit, že především sestřiny otázky a úvahy ho vcelku potěšily. Dozvěděly jsme se mnoho zajímavého. A když přišel na křest naší první knihy, byla to pro nás velká pocta.
Jak probíhá psaní ve dvou? Máte se sestrou rozdělené role?
Máme to vcelku snadné: každá píšeme jednu postavu, se kterou se nějakým způsobem dokážeme ztotožnit. To vcelku jasně určuje naše role. Jsem za to moc ráda, protože díky tomu nedochází k žádným větším sporům.
V jiném rozhovoru jste říkala, že vám chemické vzdělání při pečení pomáhá. Jste zvyklá dodržovat přesné gramáže surovin a technologické postupy. Ale je vám vaše vzdělání přínosné i při psaní kriminální knihy?
Do jisté míry jsou chemické základy výhodou i při psaní detektivek. Ale dnes u travičství naštěstí nejsou tak časté jako v minulosti. Do detektivní zápletky zasahuje spíše ségra. Má vystudovanou Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity, ale co vím, uvažovala i o Matfyzu. Ona byla vždy takový matematický génius, a tak dokáže některé matematické postupy přirozeně aplikovat do způsobu, jakým přemýšlí postava Ejmy. Navíc to sestře fakt pálí a zvládne domyslet všechny zápletky do důsledků. Mít „díry“ v detektivce by byl podle mě dost průšvih. Věřím, že díky sestřiným schopnostem to máme kryté.
Snila jste o napsání vlastní knihy?
Ano, byl to můj malý sen už od puberty. Dokonce jsem už před nějakou dobou jednu knihu vydala. Jedná se o mysteriozní dívčí román s názvem Ustálo na betonu.
Pečení před kamerou
Jste zároveň velmi aktivní na sociálních sítích a přidáváte tam videorecepty. Instagram pracuje s obrazem dokonalosti. Setkáváte se s tlakem na „estetickou bezchybnost“?
Naštěstí ne. Já se o ni totiž cíleně ani nesnažím. Myslím si, že je to blud, který vyvolává v lidech pocit, že nemá cenu péct, protože „takhle krásné to stejně nikdy mít nebudu“. A to je nesmysl! Snažím se vymýšlet věci chutné a na první pohled lákavé, ale určitě ne dokonalé. Samotná nevyhledávám „dokonalé“ profily. Za mě jsou neupřímné, a to je něco, co nepatří ani do běžného života ani na sítě.
Samozřejmě tím nemyslím situaci, kdy profi cukrář ukáže svůj přenádherný výrobek. Ten ho většinou neukazuje s cílem, aby si ho ostatní také zkusili, ale spíš, aby ho přišli k němu ochutnat. Nebo se chce jen pochlubit, co dokáže. Tihle lidé mají můj absolutní obdiv! Za mě už jsou to často spíš umělci než cukráři.
Pečete v domácím provozu. Jak vypadá realita za „instagramovým obrazem”, co zůstává mimo záběr?
Rozhodně množství zapraseného nádobí. Nerada ve videích používám konkrétní produkty, pokud se nejedná o spolupráci. Pak to většinou u sledujících jen vyvolá otázky, zda je možné použít i jinou značku stejného výrobku. Takže vždycky vše přendávám do nádob bez loga. Ještě ke všemu někdy mám den, kdy točím víc receptů najednou. Dovedete si představit, jak pak kuchyně vypadá.
Nedávno skončila čtvrtá řada soutěže Peče celá země. Vy sama jste se natáčení účastnila, že? Jakým způsobem?
Je to tak, dostala jsem od České televize nabídku na moderování videopodcastu Dopečeno, který fanouškům pořadu Peče celá země přibližuje zákulisí natáčení. Abych věděla, o čem ve videopodcastu mluvíme, jezdila jsem na natáčení čtvrté řady, kde jsem připravovala podklady pro příspěvky o soutěži na sociální sítě.
Když jste společně s Pavlem Andělem nahrávala videopodcast s účastníky pořadu, jak jste se cítila v roli moderátorky rozhovoru?
Moc mě to bavilo. Upřímně doufám, že to nebylo naposledy! Jednak Pavel Anděl je boží parťák, jednak téma mi bylo samozřejmě velice blízké. V neposlední řadě jsem zvědavá osoba. Mít možnost zeptat se prakticky na cokoli bylo báječné.
Měla jste favorita při natáčení čtvrté řady?
Měla. Tomu se, myslím, nedá ubránit. Nicméně ve čtvrté řadě byli soutěžící až do konce velice vyrovnaní a obzvlášť finálový díl byl velké drama. Prožívala jsem to ale upřímně o poznání méně než třetí řadu, kde jsem účinkovala, což je asi logické.
Ochutnávala jste na place?
Vozila jsem domů dcerám a manželovi vzorky, takže přivítání po návratu z natáčení bylo vždy velkolepé.
To by mě zajímalo, jaký dezert mají od vás nejradši vaše děti…
Míša dortík, to je klasika. A pak makové kynuté dobroty – koláče nebo třeba buchty. V tom jsou holky po manželovi, ten je taky makovej.
Pečete si laskominy doma,? Anebo chodíte často do kaváren?
Zbožňuju návštěvy kaváren, miluju dobrou kávu i příjemnou atmosféru. Nepotřebuju velkou nabídku ani moderní dezerty. Ocením kvalitu a poctivost, ať už se jedná o dobré kapučíno z nepřepáleného mléka, nebo o domácí dezert, který nepochází z mrazáku od dodavatele.
Účast v Peče celá země Tereze změnila život
Vrátila byste se někdy do soutěžního stanu cukrářské show v roli soutěžící?
Nikdy! Bylo to psychicky i časově hrozně náročné. A i když účasti rozhodně nelituju, znovu bych do toho, myslím, nešla. Možná do nějaké jiné reality show.
Vídáte se s účastníky vaší řady?
Ano, stále. I když ne tak často, jak bychom si přáli, jsme rozesetí po celé republice. Ale každý rok pořádá Martinka piknik, na který se i letos moc těším.
Chystáte ještě další knihu?
Myslím, že Ejmy a Stacy si ještě minimálně jedno dobrodružství zaslouží. Vůbec si nedokážu představit, že bychom v jejich příběhu se sestrou už nepokračovaly. Mohu prozradit, že pokud se vše povede, jak má, můžete se už na podzim těšit na další díl z naší série. Na čtenáře v něm čeká dobrodružství a nebudou chybět ani recepty vložené v příběhu.
Sen o vydání vlastní knihy jste si splnila, dokonce několikrát. Dostala jste se také do finále nejsledovanější cukrářské soutěže u nás. Máte ještě nejakou metu, ke které míříte?
Asi naučit se lépe hospodařit s časem. Přijde mi, že vzhledem k množství práce, kterou mám, mi ten work-life balance úplně nejde. Až se to naučím, vrhnu se, jak se znám, na další novou dráhu. (smích)
Když se ohlédnete za cestou od domácího pečení přes televizní soutěž až k vydaným knihám, co bylo nejméně sladké?
Ve výsledku asi ta samotná soutěž. Měla jsem v té době malé dcerky a to odloučení jsem dost špatně snášela. Myslím, že hůř než ony. Když se však ohlédnu na to, co mi soutěž ve výsledku přinesla, neměnila bych!
Rozhovor s Terezou Olbrichtovou připravila Alžběta Neporová