Svatební košile pocákaná krví stojí na počátku nového případu detektivní série Terezy Bartošové. Autorka navazuje na předchozí díly inspirované Erbenovou Kyticí, a to Klekánici, Vodníka a Dceřinu kletbu. Znovu čtenáře zavádí na Příbramsko ke kriminalistům Tomáši Vyskočilovi a Honzovi Richterovi. Vedle protagonistů nechybí ani doktorka Zubatá, major Vosa a další postavy známé z předchozích knih.
Vyšetřování se tentokrát rozbíhá v momentě, kdy ženich během slavnostní hostiny najde svou drahou polovičku mrtvou. Přivolaní policisté začínají rozplétat pavučinu mezilidských vztahů svatebčanů, což jim značně komplikuje mnoho tajemství a lží. V tomto příběhu navíc nejde pouze o jednu vraždu. Kriminalisté musí odhalit také řadu kauz z minulosti.
Kniha se točí především kolem mladé matky samoživitelky Kláry, jejíž sestra je na vlastní svatbě zavražděná. Klára cítí, že nebezpečí hrozí i jí, a urputně se snaží ochránit sebe i své blízké. Tím ale paradoxně komplikuje práci vyšetřovatelům. Kromě nedostatku stop se tak policejní tým potýká i s mlčením klíčových svědků. Co jim tají? A hlavně proč? Celý případ opřádá zvláštní mlha, nikdo nechce nic prozradit.
„Byla byste ochotná ji identifikovat?“
„Proč zrovna já?“ zeptala se Klára s despektem.
„Protože,“ naklonil Honza hlavu na stranu, „hystericky neječíte.“
„To má být poklona? To vám teda pěkně děkuju, už na hysterii asi nemám sílu.“
„No není zač.“
Klára se otočila za Vojtěchem, který ji zamyšleně sledoval, a vykročila za vyšetřovatele.
„Milan možná neví,“ promluvila k Honzovým zádům, když se prodrali úzkou uličkou kolem baru, „že Péťa není mrtvá. Měli bychom mu to říct.“ (úryvek z knihy Svatební košile, str. 42)
Svatební košile se řadí mezi detektivky současných českých spisovatelek, jako je Michaela Klevisová, Kristýna Trpková nebo Jana Jašová, které jsou velmi populární. Tereza Bartošová stejně jako zmíněné autorky kombinuje vztahové zápletky s vyšetřováním, píše čtivým lehkým stylem a míru násilí a krve v knihách drží na mezi přijatelné pro citlivějšího čtenáře. Ačkoliv v tomto díle nechybí několik scén přibližujících místo činu i s detaily, které někomu mohou být nepříjemné.
Román plyne v příjemném tempu, čtenář je od první stránky vržen do děje a udržován v napětí od začátku do konce. Každá kapitola příběh posouvá, a tak v něm nejsou žádná hluchá místa. Detektivka obsahuje také několik akčních scén, od úvodního dramatu na svatbě, přes klíčové okamžiky při vyšetřování až po závěr, kdy příběh graduje a odhaluje čtenáři krutou pravdu. Autorka po celou dobu buduje napínavou a temnou atmosféru. Té napomáhají také zvolená a precizně vykreslená místa, kde se příběh odehrává, ať už je to bezútěšná holá výslechová místnost na příbramské policejní stanici nebo poutní místo Maková hora ponořená ve tmě.
Tereza Bartošová plasticky vykresluje charaktery, se kterými čtenář může sympatizovat, anebo je naopak podezřívat z toho, že stojí za spáchanými zločiny. Počet vedlejších postav nabízí dostatek možných scénářů, kdo za vším zlem stojí, a zároveň se čtenář v postavách stále může bez problémů orientovat. Výrazná ženská hrdinka, jež si razí vlastní (byť trochu krkolomnou) cestu životem a osud se s ní nemazlí, už se osvědčila ve Vodníkovi a i v tomto díle funguje jako hnací síla děje. Příběh drží pohromadě linka detektivů Tomáše a Honzy. Díky kontrastujícím povahám se dvojice v dialozích vtipně doplňuje. Zároveň však značná část příběhů stojí na jejich mizerných schopnostech při vyšetřování. Touto „berličkou“ si autorka opakovaně pomáhá při stavění zápletky.
Kdyby o pár metrů dál pokojně nespinkala v postýlce její dcera, Klára by to asi zabalila. Ne ze sebelítosti, ale ze vzteku. Ze zloby, která ji užírala zevnitř, vracela se s nenechavostí rakoviny. Když už se osud tvářil, že se dostatečně vyřádil, vrazil jí další políček. Kolik jich má ještě přijít? Nebo je jen hloupá, že se vzpěčuje směru, který jí vytyčil? Nechceš se vzdát, tak budeš trpět. Každý krůček o kousek víc. Budeš ztrácet lidi kolem sebe, dokud nebudeš stát uprostřed vyprahlé pouště sama. (úryvek z knihy Svatební košile, str. 172)
Na Svatební košili je znát „vypsaná ruka“. Tereza Bartošová zúročila zkušenosti z předchozích titulů, příběh je více přehledný než v případě předchozích dílů a po celou dobu drží napínavou atmosféru. Zároveň spisovatelka zachovala to, co je pro sérii signifikantní – neotřelá více vrstevnatá detektivní zápletka, soukromý život kriminalistů, špetka drsného humoru a kulisy Příbrami a okolí.
Alžběta Neporová