Rozvážně přichází na místo činu. Ví, že zběsilost se nevyplácí, svět totiž nebývá takový, jaký se na první pohled zdá. Proto má oči dokořán a vše pozoruje, jako by si do neviditelného notesu (nebo někdy i do viditelného) dělal pečlivé poznámky. Zaměřuje se na gesta, pohyby, drobné změny výrazu. Mlčí i ve chvíli, kdy by jiní nepříjemné ticho prolomili, a neváhá se zeptat na to, co nebývá tázaným po chuti. Pronikavým pohledem a silným charismatem mnohé vyvádí z míry. Může působit lehce podivínsky: má své rituály, drobné posedlosti a větší či menší neřesti, které ještě podtrhují jeho charakter a analytickou mysl.
Jedinečná osobnost a schopnosti „vidět víc“, to spojuje detektivy, které si oblíbili čtenáři po celém světě. Detektivové bývají výstřední, pedantští, teatrální a okouzlující. Nebo naopak uzavření do sebe – vždy však sví. Právě jejich charakter se stává v knihách stejně důležitý (ne-li ještě důležitější) jako samotné zjištění, kdo je pachatel.
Nedokonalý člověk, neomylný úsudek
Sherlock Holmes s dýmkou a dlouhým pláštěm brilantně odhaluje kdejaké zločiny, ačkoliv občas mu doktor Watson na uvolnění naordinuje morfium. Hercule Poirot si obsesivně uhlazuje knír a dbá na dokonalý zevnějšek. Nesnese na svém kabátu ani smítko, zatímco díky logickému myšlení rozluští každou záhadu. Slečna Marplová zpoza plotu s šálkem čaje v ruce zase nenápadně poslouchá dění u sousedů a sbírá informace, a tak vždy nakonec přijde všem nepravostem na kloub.
Když půjdeme po stopě literárních detektivů, dojdeme až do roku 1841, kdy vyšla povídka Vraždy v ulici Morgue. V ní pařížský elegán C. Auguste Dupin, proslulý svými dedukčními schopnostmi, odhaluje, kdo zabil dvě ženy přímo v jejich bytě v centru francouzské metropole. Autor tohoto příběhu Edgar Allan Poe tehdy přišel s principy, z nichž moderní detektivní literatura čerpá dodnes: zdánlivě neřešitelný zločin, pozorné čtení stop a logické myšlení vyšetřovatele, který je o několik kroků napřed před okolím i samotným čtenářem.
Zločin v regálech
Od vydání první moderní detektivní povídky Vraždy v ulici Morgue uplynulo téměř 200 let. Za tu dobu vyšly statisíce knih ze stejného soudku. Období mezi lety 1920 a 1940 bývá označováno jako zlatý věk anglické detektivky. Na tvorbu Edgara Allana Poea a Arthura Conana Doyla navázala Agatha Christie, Dorothy Leigh Sayers a další spisovatelé. První světová válka zásadně otřásla dosavadními jistotami a detektivka představovala svět, jaký ho čtenáři potřebovali – svět, kde platí pravidla a vítězí spravedlnost.
V tehdejší literatuře se uplatňoval princip zvaný fair play mystery. Čtenář má k dispozici stejné informace jako vyšetřovatel a může alespoň teoreticky dospět ke stejnému řešení. Typicky se detektivky zlatého věku odehrávají v uzavřeném, přehledném prostředí, v malé komunitě, ve venkovském sídle či třeba ve vlaku. Zdánlivě harmonický mikrosvět naruší zločin. Na místo činu však náhodou nebo na pozvání přichází vzdělaný kultivovaný člověk s určitým společenským postavením, který díky svým schopnostem odhalí, co se stalo, a vrátí tam klid a pořádek.
Od elegantních vražd bez kapky krve k drsné realitě
V meziválečném období američtí spisovatelé, například Dashiell Hammett nebo Raymond Chandler, začali psát surové kriminálky, které kontrastovaly s anglickými uhlazenými příběhy. Místo venkova přichází velkoměsto, místo zamotaných mezilidských vztahů a zapeklitých hádanek násilí a deziluze. Takzvaní detektivové drsné školy se vyznačovali cynismem a hrubostí. Typicky šlo o soukromá očka, jež v příbězích bojovala s organizovaným zločinem a korupcí. Pro ránu nešla daleko, jednala na vlastní pěst a někdy dokonce překračovala hranice zákona.
Po druhé světové válce se detektivní žánr dál proměňoval. Klasická detektivka založená na hádance ustupovala zaměření na policejní práci a institucionální rozměr vyšetřování. A ukazovala, že systém má určité slabiny. Literatura se tím přibližovala realitě. V druhé polovině 20. století se do popředí dostala také psychologická krimi a na jeho konci se objevil fenomén severské krimi.
V současnosti patří detektivní romány k nejprodávanější kategorii literatury, jež zahrnuje různé typy příběhů. Čtenáři si mohou vybrat, zda chtějí sáhnout spíše po tajemném příběhu se vztahovými zápletkami, realistické kriminálce ze současnosti nebo historické detektivce. Detektivní žánr funguje jako stabilní pilíř knižního trhu. Není závislý na jednom autorovi ani trendu a oslovuje čtenáře napříč věkem i dosaženým vzděláním.
Čeští detektivové: civilnost, ironie, realita
V tuzemsku se krimi dlouhodobě těší velké oblibě, ať už díky domácím autorům, nebo překladové literatuře. Prodejní žebříčky českých internetových knihkupectví ukazují, že žánr dlouhodobě dominuje – detektivky se opakovaně objevují mezi nejprodávanějšími tituly.
Čeští spisovatelé stvořili celou řadu osobitých vyšetřovatelů. Mnoho z nich spojuje to, že jim nejde pouze o plnění pracovních povinností, ale opravdu chtějí spravedlnosti učinit zadost. Pokud není jiná možnost, jednají i v rozporu se svými nadřízenými nebo předpisy. Už v povídkách Josefa Škvoreckého s poručíkem Borůvkou se objevuje kritika fungování moci a mimoto pro české detektivky typický humor.
Z novodobých kriminalistů z pera českých autorů nelze opomenout Tomáše Volfa, který nejprve přišel na kloub záhadě Na kopci a promlčenému případu z pohraničí. Poté odhalil Polednici a dále na svoji neslavnou kariéru navázal vyšetřováním úmrtí uhořelé ženy. Dlouhovlasému mladíkovi pomáhá najít pravdu policejní instinkt a zápal pro věc. Obojí nahrazuje počáteční nedostatek zkušeností. Spisovatel Jiří Březina vykresluje Volfa jako lehkého workoholika, který se při vyšetřování chová, jako když pes chytí stopu. Nepřestane o vraždě přemýšlet a přicházet na další způsoby pátrání, dokud neodhalí vraha. Při své cestě za pravdou si občas „natluče nos“, mnohdy se mu nedaří, ale všechny případy dotáhne do zdárného konce.
Říká se, že s věkem přichází klid a rozvaha, což určitě platí, když mladého Březinova Volfa porovnáme s Josefem Bergmanem z knih Michaely Klevisové. Kriminalista v nejlepších letech nejedná tak impulzivně a jeho vlastnosti ho spíše řadí k gentlemanským vyšetřovatelům staré školy. Loni Klevisové vyšel první díl nové série s komisařkou Terezou Fabiánovou, která se v knize Letní slunovrat rovněž ukázala jako schopná strážkyně spravedlnosti. S další silnou protagonistkou detektivní série přišel také Michal Sýkora. Marie Výrová si nebere servítky a nerozhodí ji nevrlý kolega ani to, když má stanout tváří v tvář sebevětšímu zločinci.
Rok detektivky v Krajské knihovně Vysočiny
Detektivové se mění spolu se světem mimo knihy. A svět je, zdá se, potřebuje pořád – dnes možná víc než kdy dřív.
Krajská knihovna Vysočiny letos vyhlásila „Rok detektivky“. Čtenáři se mohou zapojit do Čtenářské detektivní výzvy anebo si mohou vybrat z pestré nabídky různých besed a akcí. Do knihovny zavítá například výše zmíněná spisovatelka Michaela Klevisová.
Alžběta Neporová