Co přinesla další setkání našeho Čtenářského klubu? V dubnu třeba knížku, u které máte pocit, jako byste četli Franze Kafku, jen srozumitelnějšího. Aspoň to vás možná napadne, když se pustíte do knihy Olgy Tokarczuk Empusion. Do přírodně-léčivého hororu, jak je dílo prezentováno.
Odlehlé místo, nemocní lidé a tajemství, které sahá do hluboké minulosti. A osamělý mladík, který v náznacích minulost, sestavenou z roztrhaných lidských těl, odkrývá.
Empusion není mezi díly Olgy Tokarczuk něčím, co by se od jiných jejích knih lišilo a vymykalo další tvorbě, za kterou tato polská autorka dostala Nobelovu cenu za literaturu.
A právě o nejvýznamnějším ocenění pro spisovatele jsme si při dubnovém Čtenářském klubu povídali dál. Konkrétně o autorech jako Alexandr Solženicyn, Abdulrazak Gurnah, Jaroslav Seifert, Alice Munroová, László Krasznahorkai, Jasunari Kawabata, Kazuo Ishiguro, Romain Rolland, John Steinbeck, Ernest Hemingway, Henryk Sienkiewicz nebo Halldór Kiljan Laxness.
Květnovým tématem Čtenářského klubu byly globální problémy lidstva. Podle čeho určit, které jsou nejpalčivější? Při setkání jsme se shodli na tom, že ať už to jsou jakékoliv, vždy v nich výraznou roli hraje politika. A často i to, kdy lidé jednají tak, že velké problémy odsouvají na jiné – na jiné státy nebo jiné generace.
A co globální problémy v literatuře? Povídali jsme si o knihách Černobyl: historie jaderné katastrofy (Serhii Plokhy), Černobylský deník od Richarda Ritchieho Šmída, Požadujme nemožné (knihu napsal Slavoj Žižek), Sbohem, globalizace (Elisabeth Braw), Severka od Niny Špitálníkové, Nejistý plamen od Václava Cílka a Martina Kašíka, Osm smrtelných hříchů civilizace od Konrada Lorenze či(Ne)mocná země, o které napsal Roman Chlupatý.
V červnu jsme se při Čtenářském klubu sešli hned dvakrát. Nejdřív při tématu vody, které, jak jsme se přesvědčili, jde pojmout různými způsoby. Například číst o ní z pohledu autora beletrie, vědce, historika nebo člověka, který na zmrzlou vodu mluví a sleduje, jaké krystaly se podle jakých slov vytvarují. Jako je tomu v případě japonského autora Masaru Emota v knize Zázračná voda.
Co se týče beletrie, tam téma vody rezonuje v titulech Jezero, Kde zpívají raci nebo Proč bychom se netopili. A pak si můžeme pročíst a prohlédnout krásně vypravené publikace o řekách a vodních tocích – v našem případě jsme si pochopitelně povídali o Sázavě a Doubravě.
Konec června byl také spojen se speciálním setkáním Čtenářského klubu. Mluvili jsme o Agathě Christie, od jejíž smrti letos v lednu uplynulo 50 let. Konkrétně jsme si povídali o knihách Schůzka se smrtí, Čas přílivu, Tragédie o třech jednáních nebo o Prasklém zrcadle se slečnou Marplovou. Dále o Smrti na Nilu, Vraždě v Orient expresu a také o Vlaku z Paddingtonu
Se životem královny detektivek se pak můžete podrobněji seznámit v článku Agatha Christie a její život, který jsme publikovali v minulém čísle Knihovnického zpravodaje Vysočina.
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny