Ve čtvrtek 27. listopadu odpoledne se uskutečnilo na ROZHLEDNě KKV velmi příjemné setkání k Mezinárodnímu dni nevidomých. Ten si sice připomínáme 13. listopadu, avšak posunutí naší přednášky o 14 dní jí na zajímavosti rozhodně neubralo.
Už před 14. hodinou se pomalu začínali objevovat hlavní aktéři – naši přátelé z havlíčkobrodské odbočky organizace SONS – Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Jako první přišli manželé Zdeněk a Hanka Šopovi i se svými vodicími psy (přesněji řečeno fenkami) Cherry a Xashou. Vzápětí se objevila i Maruška Heilandová, předsedkyně odbočky, se svou asistentkou a dcerou v jedné osobě Marií Vinklerovou. Dále nemohli chybět pan Štefka, paní Boudová, nová členka paní Jakešová a další.
Zvukový signál na hodinkách jednoho z členů odbil druhou hodinu a my jsme se tak mohli pohodlně usadit a začít. Slova se chopili výše jmenovaní – paní Heilandová a Šopovi, jejichž zvířecí pomocníci se uvelebili pod židlemi.
Byl řečen jen krátký úvod a hned jsme přešli k dotazům z řad veřejnosti, neboť si k nám přisedla jedna maminka s dcerkou, které právě procházely dětským oddělením. Sice spěchaly, ale i tak měly mnoho otázek.
Malou návštěvnici zajímali hlavně vodicí pejsci. Zejména Zdeněk Šopa ví o jejich výcviku hodně. Se svou ženou mluvili o tom, jak pes musí absolvovat nejprve takzvanou předvýchovu v rodině a až po půl roce jde do „opravdové“ školy pro vodicí psy. Toto téma zaujalo i maminku děvčátka. Je tak možné, že v budoucnu by se tato rodina do předvýchovy ráda pustila.
Šopovi nám svěřili i dost veselých a vtipných momentů, které se svými čtyřnohými přáteli zažili a zažívají. Ale pozor, mít vodicího psa není jenom zábava, ale je s tím spojena i starost a mnoho povinností. Každý, kdo se doma o nějaké zvíře stará, to jistě ví.
Po povídání o výcviku psů a o životě nevidomých jsme plynule přešli k promítání fotografií z různých aktivit, které členové organizace SONS pořádají a zúčastňují se jich. Ústním komentářem obrázky doplňovala Maruška Vinklerová.
Dozvěděli jsme se tak, že letos byli členové odbočky například na hradě v Polné, na zámku ve Zruči nad Sázavou, ve vodáckém muzeu tamtéž, ve zvonařství Manoušek v Praze na Zbraslavi, které je tradiční zvonařskou firmou už od roku 1900, nebo u jeptišek v Domě Sestry Elišky v Hoješíně nedaleko Sečské přehrady.
V létě byli také v Petrkově na koncertě nevidomých umělců, navštěvují výstavy, divadla, zajímavou přednášku si pro ně připravil i sokolník Václav Augustin. Maruška byla s jednou členkou i na metalovém festivalu – prostě a jednoduše nic není překážka!
Členové SONS ale také sami školí zájemce o poznání života nevidomých, například z řad studentů zdravotnických a sociálních oborů. Zúčastňují se sbírky Bílá pastelka a spolupořádají výstavu kompenzačních a jiných tyflopomůcek, které jsme si mohli během přednášky prohlédnout a vyzkoušet.
A hlavně – úzce spolupracují s naší knihovnou a často nás navštěvují. A za to jim moc děkujeme! Jejich tipy na zajímavé hosty, na nově načtené knihy, pomůcky, jejich bezbřehý optimismus a přátelství jsou pro nás všechny v knihovně velkou inspirací a jsme za to nesmírně rádi! Závěr našeho setkání byl trochu dojemný, ale rozhodně příjemně.
A kdo by to ještě nevěděl, v naší knihovně máme specializované oddělení, kde slabozrakým, nevidomým či klientům po očních operacích nabízíme zvukové knihy, knihy v Braillově písmu, hmatové knihy a různé tyflopomůcky. Pokud cítíte, že váš zrak slábne a klasická kniha už vám dělá potíže, stavte se za námi, budeme rádi.
Bc. Markéta Gögeová, Krajská knihovna Vysočiny