V lednu a únoru 2026 se mohli návštěvníci Krajské knihovny Vysočiny v Havlíčkově Brodě pokochat krásnými fotografiemi místního fotografa Stanislava Novotného. Při této příležitosti jsme autora požádali o krátký rozhovor.
Pane Novotný, co nebo kdo vás přivedl k fotografování?
K fotografování mě přivedl můj otec, který byl vášnivým amatérským fotografem. Dodnes si pamatuji, jak jsem s ním v koupelně vyvolával fotky, to mi mohlo být tak 10 let. Byl to malý zázrak, když se pod zvětšovákem nasvítil papír a ve vývojce se začala objevovat fotografie.
V čem je podle vás zásadní rozdíl mezi fotografováním na klasický film a digitálním fotografováním?
Základní rozdíl je v systému práce. Pokud jste měli k dispozici pouze 12 snímků 6×6 nebo 36 snímků na kinofilm, museli jste si každý snímek dobře rozmyslet. Vše se nejdříve měřilo expozimetrem a podle citlivosti filmu se dopočítávala clona a čas. Dnešní digitální fotoaparáty vyfotí třicet snímků za vteřinu. Vy si jenom nastavíte, v jakém režimu chcete fotit, a fotoaparát vám vše dopočítá. Bohužel vznikají miliony fotografií, které jsou někde na discích, ale patrně tam také skončí. Samostatnou kapitolou je focení mobilním telefonem. Dnes s dobrým mobilem uděláte běžné fotografie bez jakýchkoli znalostí focení.
Kam jste se během svého života díky (nebo kvůli) fotografování dostal?
Jak o sobě tvrdím – nevím, jestli cestuji, abych mohl fotit, anebo fotím, abych měl důvod cestovat. Samozřejmě moje srdeční záležitost je Afrika a divoká příroda. Míst, která jsem navštívil, je hodně po celém světě. Mezi ta nejzajímavější, kde jsem fotil, patří městečko Homer na Aljašce. Vypravili jsme se tam v únoru fotografovat orly bělohlavé. Městečko leží v Cookově zálivu, kde končí silnice, nápisy v obchodech jsou v angličtině a azbuce. Z Anchorange je to 222 mil a v únoru je to zajímavá cesta, kterou prohrnují buldozery. Během čtrnácti dnů jsme nafotili neskutečné snímky. Jen málo bláznů by letělo přes půl zeměkoule, aby udělali snímek orla bělohlavého. Dalšími destinacemi, kde jsem fotil, byl například Národní park Katmai na Aljašce, Čína a mnoho dalších.
Jsou zvířata vaším hlavním fotografickým cílem? Nebo je to příroda obecně?
Samozřejmě fotím více žánrů, ale divoká příroda a zvířata ve volné přírodě dominují.
Pokračuje někdo z vašeho okolí ve vašich šlépějích a také fotografuje?
Dneska fotografují všichni, ale vážněji se fotografií zabývá syn. Nyní fotografuje a filmuje na mobil už i vnuk Vítek, který fotí zvířata a ryby. Má neskutečně pěkné snímky z mořského akvária ve Wroclawi.
Co byste poradil mladým fotografům?
Všem mladým fotografům (a nejen jim) bych radil fotit méně snímků a nad každým přemýšlet. V dnešní době se díky AI dají v počítači dělat s fotografií neuvěřitelná kouzla. Já se snažím mít každou fotografii rozmyšlenou a v počítači upravovat minimálně.
Existuje někdo nebo něco, co se vám vyfotit nepodařilo?
Spíš je málo věcí, které se mi podařilo vyfotit. Samozřejmě mám sny, co bych chtěl vidět a vyfotit. Některé se mi již nesplní. V době, kdy jsme se manželkou potápěli a fotil jsem pod vodou, byl můj největší sen vyfotit velkého bílého žraloka ve volném moři. Asi před patnácti lety jsem měl již domluvenou cestu do Mosambiku, ale podmínka byla, že musíme být dva. Manželka to okamžitě odmítla a dalšího blázna jsem nepřemluvil.
– – –
Stanislav Novotný, je cestovatel a fotograf. Narodil se 14. května 1962 v Karlových Varech, ale již v prvním roce života se přestěhoval do Havlíčkova Brodu. Vystudoval Střední průmyslovou školu ve Žďáře nad Sázavou.
Své první fotografie pořizoval fotoaparátem značky Cortina. Po sametové revoluci podnikal v oblasti výpočetní techniky. V této době fotografoval mimo jiné přístrojem Praktica. Zásadní zlom přišel v roce 2002, kdy přešel na digitální fotografii, která mu otevřela nové tvůrčí možnosti.
Ve stejném období začal také intenzivně cestovat a fotografovat různé kouty světa se svým přítelem, fotografem Václavem Šilhou. Cestování a fotografování se staly jeho celoživotní vášní, která ho provází dodnes.
Stanislav Novotný je dlouholetým členem Fotostřediska Havlíčkův Brod, kde se aktivně podílí na fotografickém dění. Po dobu deseti let stál v čele tohoto spolku jako jeho předseda a významně přispěl k rozvoji místní fotografické komunity.
Jeho toulavá povaha spojená s láskou k divoké přírodě dala vzniknout mnoha unikátním fotografiím krajin a divoké zvěře. Za svůj život procestoval mnoho zemí Evropy, Severní Ameriky a Afriky, kde pořídil stovky záběrů. Na všech svých fotografiích se snaží zachytit nejen kouzlo okamžiku, ale i něco navíc.
Rozhovor se Stanislavem Novotným připravila Hana Lacinová, BBus(Hons), Krajská knihovna Vysočiny