První detektivku z pera Agathy Christie četla jako náctiletá dívka. O několik let později stojí Jana Ohnesorg v čele české Společnosti Agathy Christie, podílí se na šíření odkazu „královny detektivky” a překládá knihy. Slavnou britskou autorku krimi literatury poznává nejen čtením jejího díla, ale také navštěvováním míst spojených s jejím životem a setkáváním s lidmi, kteří rovněž Agathu Christie popularizují nebo jsou s ní jinak spojení. Shledala se dokonce se spisovatelčiným vnukem Mathewem Prichardem a hercem Davidem Suchetem, seriálovým představitelem Hercula Poirota.
O Agathě Christie jako spisovatelce i člověku, úskalích překladu anebo o tom, proč nás klasická krimi stále baví, jsme si povídaly s překladatelkou Janou Ohnesorg.
Dvacet let ve funkci předsedkyně české Společnosti Agathy Christie – myslíte si, že se za tu dobu proměnilo vnímání odkazu ženy, která dala světu Hercula Poirota a slečnu Marplovou? Čtou Češi a Češky její knihy jinak než dříve?
Spisovatelka zemřela před padesáti lety, což je dlouhá doba. Pohled na ni už se tedy nějak nevyvíjí, veřejnost ji má za legendu a její dílo bere jako staré dobré detektivky. Pravda je, že v posledních letech se čtenáři odklání od klasiky a do popředí se dostává spíše drsná severská škola. Zároveň se mění způsob konzumace příběhů Agathy Christie. Zvyšuje se podíl poslouchání audioknih.
Zmiňujete oblibu severské krimi, já bych k tomu doplnila ještě true crime nebo psychologické thrillery jako současné trendy. Lidé se rádi bojí, ale dnes mnohdy volí cesty velmi odlišné od důmyslných noblesních zápletek Agathy Christie. Přesto si i její detektivky stále udržují velké množství fanoušků. Čím si to vysvětlujete, že i v dnešní době mnozí lidé sáhnou po více než půl století staré fikci, když mohou zvolit něco modernějšího?
Na to, proč je Agatha Christie stále tolik oblíbená, se mě lidé ptají snad při každé besedě a já se vždy snažím najít odpověď. Jak jste správně řekla, lidé se rádi bojí, to je jedna věc. Pak také chtějí zapojit „šedé buňky mozkové” a odhalit pravdu společně s detektivem. To jim romány z pera Agathy umožňují. Spisovatelka byla vždy poctivá a v knihách přesně vysvětluje, co, jak a proč se stalo. Když se člověk vrací a čte daný román podruhé, nachází stopy k pachateli, jež napoprvé přehlédl. Navíc svět Agathiných detektivek je nám milý. Ač se v něm stane zločin, cítíme se v prostředí anglických panství, dopravních prostředků, malých vesniček anebo například škol dobře. Logika tam vítězí nad násilím. Místo toho, aby vyšetřovatel pravdu z viníka vymlátil pěstmi, povídá si s pozůstalými, pozoruje dění a přemýšlí, což mnohým fanouškům jistě imponuje.
Na co dalšího se nejčastěji ptají čtenáři na akcích věnovaných mistryni detektivní zápletky?
Často se vrací k záhadnému zmizení Agathy, kdy se v prosinci 1926 několik dní nevědělo, kde se žena zdržuje. Zajímají je také postupy práce, zda například znala vraha od začátku psaní. Mimoto padají otázky na soukromí nebo třeba zda někdy navštívila Československo.
Dokážete na to odpovědět?
Ano, dalo by se říct, že co je v současné době o životě spisovatelky známo, to dokážu říct. Pak jsou samozřejmě věci, které neví nikdo. Kde se nacházela první noc svého zmizení, se už nejspíš nikdy nedozvíme. Další noci už se ale podařilo zmapovat.
Přeložila jste knihu Nedokončený portrét, pod nímž je jako autorka podepsaná Mary Westmacott. Proč ji v roce 1934 Agatha Christie vydala pod pseudonymem?
Nejedná se o detektivku, ale o psychologický román. Agatha napsala šest titulů pod tímto jménem, ve kterých čerpala ze svého života. Nedokončený portrét je v podstatě autobiografie, a tak chtěla zůstat v anonymitě.
Jak k tomu zjištění, kdo příběh skutečně napsal, nakonec došlo?
Přiznám se, že toto je zrovna jedna z věcí, která se všeobecně přesně neví. Přátelé Agathy poznali nějaké její osobní historky v knize, protože jim je dříve vyprávěla nebo napsala v dopise.
Takže se tvůrce dosledovat dal a byla jen otázka času, než se to dostane na veřejnost…
Řekla bych, že její známí neměli důvod prozrazovat pravou autorku knih. Myslím, že několik let po vydání provedl americký novinář analýzu textu s tím, že se styl psaní románu podobá tomu v detektivkách Agathy, a jeho domněnka se potvrdila.
Mimochodem řešila spisovatelka problémy s novináři a narušování soukromí?
Ano, zvlášť v pozdějším věku, jak stoupala její popularita. Zatímco ke známým se chovala vstřícně a dokázala se v jejich společnosti uvolnit, před cizími lidmi byla plachá. Když před sto lety došlo k tomu dodnes rozebíranému zmizení, dá se říct, že novináři na Christie uspořádali hon.
Ještě se vrátím ke knize Nedokončený portrét. Co vám o osobě autorky prozradila?
Například jak se vyrovnávala s něverou svého manžela. Je tam znát určitá sebereflexe, že vnímala i své chyby ve vztahu. Román bych označila jako intimní zpověď o dospívání, rodině, lásce. Druhý manžel Agathy Christie archeolog Max Mallowan o románu prohlásil, že je v něm nejvíce autentické Agathy, co může čtenář najít.
Objevujete dnes o životě ikony detektivního žánru nové informace, anebo už víte všechno, co je možné zjistit?
Občas vyplave na povrch nějaký detail. Nedávno jsme například zjistili, že Agatha strávila krátký čas v Československu.
Ke které spisovatelčině knize se vracíte nejraději?
Osobně preferuji knihy se slečnou Marplovou než s Poirotem, případně bez detektiva. Jmenovala bych třeba Nultou hodinu a pak samozřejmě klasiky Smrt na Nilu, Vraždu v Orient Expresu anebo Deset malých…, respektive nyní kniha vyšla pod názvem A pak nezbyl žádný.
Některé knihy obsahují stereotypy nebo výrazy, které může čtenářská obec v současnosti vnímat problematicky. Ostatně došlo ke změně názvu jedné knihy, jak jste zrovna řekla. Obecně: domníváte se, že má nové vydání knihy odrážet společenské změny, anebo zůstávat věrné originálu?
Jsem pro zachování co nejvíce z původního díla. V případě zmíněné detektivky dnes známé jako A pak nezbyl žádný se ale název diskutoval už v době prvního uvedení na trh a ještě za života autorky se měnil. Český překlad dlouho držel černoušky, byli jsme jednou z posledních zemí, kde tomu tak bylo. Současná verze však byla překládaná z nového vydání v angličtině, kde v ústřední říkance figurují vojáčci, a tím pádem muselo dojít i ke změně jména knihy v tuzemsku.
Na závěr se chci zeptat, zda můžete čtenáře Zpravodaje Krajské knihovny Vysočiny pozvat na akce, jež v blízké době jako Společnost Agathy Christie pořádáte?
Nyní intenzivně chystáme program na příští rok, kdy jednak naše společnost oslaví třicet let a jednak bude výročí sto let od prvního českého vydání knihy od Agathy. V roce 1927 se na pultech knihkupectví objevil Muž v hnědém obleku v českém jazyce. Mimoto stále běží různé akce pro naše členy, proto bych všechny ráda pozvala, aby se k nám přidali. Nemusíte vědět všechno o spisovatelce, stačí mít rád její knihy. Pak se můžete zapojit do našich Her na vraždu, kdy se sejdeme o víkendu a máme takovou společnou pátrací akci. Jednou za čas také pořádáme zájezdy, například před dvěma lety jsme jeli do Anglie a poznávali místa spojená se slavnou spisovatelkou. Kromě toho máme celou řadu dalších setkání. Vše najdou lidé na našem webu agatha.cz.
Rozhovor s Janou Ohnesorg připravila Alžběta Neporová