Budova naší knihovny neslouží jen pravidelným čtenářům, ale poměrně často láká k prohlídce návštěvníky města a turisty. Většina jen tiše prochází, odvážnější se usmějí, případně pochválí, že to tu máme hezké. Občas proběhne menší rozhovor. Jeden zapamatovatelný počátkem tohoto roku.
Pozdní odpoledne, kolem infobodu v klidové zóně prochází asi třicetiletý muž. Usmívá se a sděluje: „Vy toho tady máte, já čtu spíš takové ty thrillery.“ Opětuji úsměv, přikývnu a chystám se poradit, že thrillery máme označeny černým štítkem. Muž však nečeká, pokračuje v prohlídce a najednou se ozve: „Aaa, copak to tady máte?“. Odpovídám: „To je Ottův slovník naučný“. Muž se krátce zamyslí a nakonec se ptá: „Hmm, a co to jako je?“… Lehce zaskočena přirovnávám rozsáhlé dílo přibyslavského rodáka a nakladatele Jana Otty (8. 11. 1841 – 29. 5. 1916) k současné Wikipedii a v duchu děkuji za podnět k zamyšlení o této regionální osobnosti. A to nejen proto, že si letos připomínáme (půl)kulatá výročí jeho narození a úmrtí.
K poznání života a díla Jana Otty lze vřele doporučit publikaci Jan Otto: kus historie české knihy. Její autor, knihovník Národního muzea Jaroslav Švehla, měl možnost seznámit se s osobním i pracovním archivem nakladatele a byl v kontaktu s jeho rodinou. Na příběhu Ottova nakladatelství tak můžeme sledovat vývoj knižní kultury a veřejného života poslední čtvrtiny 19. a počátku 20. století. Je třeba zdůraznit, že kniha byla sepsána pod pracovním názvem Velký rozsévač již v roce 1940, ale její vydání ze společensko-politických důvodů umožnila v roce 2002 až sametová revoluce.
Cesta k největšímu českému nakladatelství nebyla jednoduchá. Přestože byl Ottův otec lékařem, rodina si nemohla dovolit vydržovat syna na studiích. Jan Otto se vyučil kupcem. V roce 1862 nastoupil do nové tiskárny bratří Grégrů a Františka Šimáčka, kde mohl uplatnit svoji pracovitost, obchodní talent a lásku ke knihám. Za osudové lze také považovat seznámení s budoucí ženou Miladou Pospíšilovou, dcerou majitele tiskárny Jaroslava Pospíšila. V roce 1871 Jan Otto za výhodných podmínek tchánovu tiskárnu odkoupil a založil vlastní nakladatelství.
Zadáme-li na portále Knihovny.cz do pole vydavatel J. Otto, ukáže se nám více než 14 tisíc záznamů. Pod hlavičkou nakladatelství byla vydávána česká beletrie i naučná literatura, překlady, noviny, kalendáře, učebnice, slovníky a mnoho dalšího. Namátkou můžeme zmínit časopis Zlatá Praha, Mrštíkovu Pohádku Máje s ilustracemi Zdenky Braunerové nebo český překlad cestopisu korunního prince Rudolfa Cesta po zemích východních. S produkcí nakladatelství se lze dobře seznámit díky nakladatelským seznamům či katalogům, na kterých si Otto jako dobrý obchodník dával zvláště záležet. Jednalo se o katalogy sezónní, jubilejní, katalogy k jednotlivým edicím a knihovnám.
Zvláštní pozici v Ottově produkci však zaujímá právě Ottův slovník naučný. První sešit slovníku byl vydán 25. ledna 1888 po více než třech letech vášnivých sporů o volbě redaktorů a jeho obsahu. Národní listy připodobňovaly první expedici slovníku k jarmarku. Rychle se šířil do regionů a okamžitě vyvolal celonárodní diskuzi. Redakce byla zaplavována nejrůznějšími připomínkami. Někomu se zdál podrobný hodně, jinému málo. Stejné to bylo s úrovní odbornosti a došlo i na kritiku grafické úpravy. V časopise Vlasť si můžeme přečíst hodnocení z pera dalšího vysočinského rodáka, filologa Františka Bačkovského, ve kterém neopomněl zdůraznit své autorství názvu slovníku Ottův Slovník naučný. Jednotlivé díly slovníku vycházely po dobu 20 let, v roce 1908 vyšel poslední 27. díl a o rok později ještě Dodatky. Kvalitu díla prověřil čas v průběhu jeho více než stoletého užívání. Slovník byl opakovaně vydáván a i po vzniku Wikipedie je Slovník samotný (stejně jako dochovaná kritika) cenným historickým dokladem.
Chotěbořský rodák Ignát Herrmann uveřejnil při příležitosti 40. výročí vzniku nakladatelství v Národních listech oslavný článek K jubileu závodu Ottova. Vzpomíná v něm na své působení v nakladatelství, Ottu tituluje „nakladatel kníže“ a zdůrazňuje, že: „závod Ottův předstihl všechny, s nimiž kdysi počal soutěžiti“. Podíl na úspěšném fungování nakladatelství nepochybně měla také Ottova angažovanost. V nakladatelství se setkával s mnoha osobnostmi kulturního a veřejného života své doby a byl také členem mnoha spolků. Přestože v rodném městě prožil jen malou část života, podporoval místní spolkovou činnost. V příspěvku K historii Žižkovy mohyly je zmíněno, že právě Jan Otto v roce 1869 přišel s návrhem stavby Žižkovy mohyly a byl zvolen předsedou zvláštního Výboru pro zřízení pomníku Žižkova u Přibyslavi. Šíři Ottových aktivit konečně dokládá řada ocenění a vyznamenání, včetně těch císařských. O udělení rytířského kříže řádu Františka Josefa se dočetli i čtenáři Slovanu amerického „za velkou louží“.
Všechny zmíněné publikace a články jsou čtenářům dostupné k podrobnějšímu zkoumání v digitálních knihovnách jako volné, případně v licenci DNNT.
BAČKOVSKÝ, František. Ottův Slovník naučný. Vlasť. 1888, č. 5, s. 366-368. Dostupné také z: https://ceskadigitalniknihovna.cz/uuid/uuid:7ca14371-a5e4-11e8-83a5-5ef3fc9ae867
HERRMANN, Ignát. K jubileu závodu Ottova. Národní listy. 1.března 1911, roč. 51, č. 60, s. 1-2. ISSN 1214-1240. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:7d7bb8d0-d97a-11dc-8ccb-000d606f5dc6
K historii Žižkovy mohyly. In: Národ o Havlíčkovi. V Praze: Havlíčkův fond Jednoty československých novinářů, 1936, s. 283-284. Dostupné také z: https://kramerius.kkvysociny.cz/uuid/uuid:d86534bd-95d2-11e5-9086-001b63bd97ba
Ottův Slovník Naučný. Národní listy. 26.1.1888, roč. 28, č. 26, s. 3. ISSN 1214-1240. Dostupné také z: https://ceskadigitalniknihovna.cz/uuid/uuid:6a71ce15-435f-11dd-b505-00145e5790ea
ŠVEHLA, Jaroslav a SAK, Robert. Jan Otto: kus historie české knihy. Jinočany: H + H, 2002. ISBN 80-7319-010-9. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:a6381d70-834e-11e3-a6e0-005056827e52
Vyznamenání císařská. Slovan americký: týdenník pro politiku, vědu, zábavu a vzájemnost všech Slovanův amerických. 23.12.1898, roč. 30, č. 14, s. 2. ISSN 2332-2152. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:6c6b7e70-1ae0-11e7-9127-005056822549
Mgr. Michaela Vrběcká, Krajská knihovna Vysočiny