Michaela Klevisová vystudovala žurnalistiku na Karlově univerzitě a začala pracovat jako novinářka. V roce 2008 vydala debut Kroky vraha a získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku. Toto ocenění obdržela i o čtyři roky později za Dům na samotě. Její knihy se dlouhodobě drží na vrcholu žebříčků nejprodávanějších titulů, proto bývá označovaná jako „královna české krimi“. Letos uvedla na trh šestnáctý román s názvem Letní slunovrat. Ten vybočuje z řady autorčiných děl, tentokrát v něm totiž nevyšetřuje Josef Bergman, ale policistka Tereza Fabiánová.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
– Proč se Klevisová rozhodla nevyužít protagonistu, který je u čtenářů velmi oblíbený, a experimentovala s hlavní hrdinkou?
– Může se u nás člověk uživit pouze psaním knih?
– Čelila spisovatelka někdy podceňování a předsudkům kvůli tomu, že je žena?
– Proč namlouvá audioverzi Letního Slunovratu Tereza Kostková?
Máte zkušenosti jako novinářka, scénáristka, překladatelka a spisovatelka. Všechny zmíněné profese jsou velmi kreativní a vyžadují neustálé přinášení nových nápadů. Necítíte se někdy vyhořelá?
Musím zaťukat, zatím se mi to nestalo. Právě naopak, většinou mám v hlavě více námětů na knihy, než kolik zvládám zpracovat. Bohužel ale píšu velmi pomalu. Kolikrát zvládnu jen stránku za den a jsem spokojená. Prosedím hodiny a hodiny u počítače a přemýšlím. Potřebuju příběh procítit, jako bych byla v roli postav. Například když vytvářím zápletku o holčičce, které se stýská po mamince, musím se jí v myšlenkách na chvíli sama stát a představit si, co prožívá. To ale zabere spoustu času.
Literaturu je možné psát tímto způsobem, pokud jste spisovatelka na volné noze, ale žurnalistika vyžaduje mnohem rychlejší tempo. Neměla jste s tím problém, když jste pracovala jako novinářka?
Tehdy jsem byla rychlá a vysypala velké množství stránek za den. To šlo ale o úplně jiný způsob psaní, zachycovala jsem aktuální dění zvenčí. Ve vlastní tvorbě lezu svým postavám do hlavy. A to mi přijde velmi náročné, emočně i časově.
Nechybí vám někdy vaše původní profese?
Stále přispívám do literární rubriky časopisu Cosmopolitan. V něm jsem pravidelně publikovala články pětadvacet let. Dnes to mám jenom jako takový občasný koníček. K žurnalistice se nechci naplno vrátit, i když mi chybí kontakt s lidmi, který mi neustále přinášela. Spisovatelství je osamělá činnost. Absenci setkávání s lidmi si ale vynahrazuju tím, že jakmile potřebuju zjistit nějaké informace do knihy, hledám, s kým bych si o tom mohla popovídat, jezdím za těmi lidmi a osobně se jich ptám.
„Nejsem introvert a potřebuju společnost druhých,“ říká Klevisová
Myslím, že jste výjimka mezi spisovateli. Z mých zkušeností většinou preferují být sami.
Určitě to tak většina má. Jenže já byla zvyklá každý den se bavit s tolika lidmi, že jsem večer nevěděla, co mi kdo říkal. Teď najednou sedím celý den sama doma. Holt je to moje práce.
Dá se v České republice uživit psaním knih?
Ano, ale dospěla jsem k tomu až časem. V roce 2017 (první titul autorce vyšel v roce 2008 pozn. redakce) mi k tomu pomohla kniha Zmizela v mlze, která se odehrává v Norsku. Ta knížka se najednou prodávala mnohem víc než předchozí. Až po čase jsem tomu přišla na kloub. Přišlo mi mnoho zpráv od lidí, co si původně mysleli, že kupují norskou spisovatelku Klevis, které u nás přidali na obálku ke jménu koncovku „ová”. Až pak zjistili, že ve skutečnosti jsem česká autorka. Díky tomu jsem se dostala do většího povědomí. Když se někomu tenhle titul zalíbil, přečetl si ode mě další.
To je zajímavé, že čeští čtenáři nepreferují domácí autory. Čím to podle vás je?
Severská krimi je teď velký trend. Ale ode mě to nebyl žádný kalkul. Do Norska jezdím pravidelně, proto jsem tam zasadila jeden ze svých příběhů. Nečekala jsem, jaký to vyvolá efekt.
V novince Letní slunovrat vyšetřuje žena, ne muž jako u předchozích knih autorky
Ve vaší nové knize nevyšetřuje Josef Bergman, který figuruje ve všech předchozích detektivkách, co jste napsala. Hlavní postavou je policistka Tereza Fabiánová. Nebála jste se změny, když si čtenáři původního hrdinu oblíbili?
Byl to risk. I v nakladatelství se divili, že opouštím něco, co funguje. Jenže mě baví pořád zkoušet něco nového, nechci dělat věci jen ze setrvačnosti, tak jsem zkusila tentokrát ženskou postavu. Naštěstí nemám na hrdinku jedinou negativní zpětnou vazbu. Čtenáři ji přijali dobře, i když někteří mi píší, že se jim po Bergmanovi stýská.
Nemusí to tak být navždy. Plánujete se k původnímu detektivovi vrátit?
Právě mám rozepsanou knihu, kde se Bergman vrací do Beskyd a zase vyšetřuje.
Kdybyste měla své dva hlavní hrdiny porovnat, v čem se liší jejich způsob práce?
Často říkám, že Bergman je taková klidná síla. Ke své práci přistupuje s větší rozvahou. Nová vyšetřovatelka – a možná je to tím, že je to žena, a tak při výkonu této profese musí taková být – má ostřejší lokty a jedná rázněji. Ale chtěla jsem, aby to byla normální ženská středního věku, do které se budou moci čtenářky vcítit. Ostatně i Bergman je takový normální chlap.
Tereza v knize místy čelí tomu, že ji kolegové neberou vážně. Je to téma, které jste do příběhu chtěla více promítnout?
Ano, ptala jsem se mnoha žen ve svém okolí, které se věnují různým profesím, kde převažují muži a ony jsou na vyšší pozici, s jakým chováním se setkávají. Jejich zkušenosti se v knize v náznacích objevují. V dalších dílech chci toto téma rozvést víc.
Setkala jste se někdy vy osobně s disrespektem kvůli tomu, že jste žena?
Pracovala jsem v časopise se samými ženami. Vzpomínám na to ráda, fungovaly jsme jako tým, kryly si záda. Na ženský kolektiv od té doby nedám dopustit. Ani jako autorka si takovou situaci nevybavuji. I když vlastně na jednu jste mě teď tou otázkou přivedla. Kdysi jsem dávala rozhovor a moderátorka se mě zeptala, jak se stalo, že si taková křehká žena vybrala krimi žánr. Vyvedlo mě to z míry. Říkala jsem si: Když jsem žena, tak jsem automaticky křehká? Jaký je rozdíl, když si takový žánr vybere muž a když žena? Směju se tomu.
Filmové a audio zpracování románů
Audioknihu Letní slunovrat namluvila herečka a moderátorka Tereza Kostková. Proč právě ona?
Ona totiž byla předobrazem té mojí postavy. Bergmana jsem měla před očima od samého začátku, představovala jsem si ho jako inspektora Barnabyho ze seriálu Vraždy v Midsomeru. Jenže v případě nové kriminalistky jsem si dlouho lámala hlavu s tím, jak bude vypadat. Náhodou jsem zrovna byla pozvaná do Blízkých setkání, pořadu Českého rozhlasu Dvojka, který moderuje Tereza Kostková. Jak jsem se na ni dívala, najednou jsem měla jasno, že před sebou vidím hrdinku ze své knihy. Hned jsem to Tereze Kostkové řekla. Měla z toho radost a souhlasila, že si mohu svou kriminalistku představovat jako ji, pokud dostane jméno Tereza. To se mi hodilo, aspoň jsem postavě nemusela vymýšlet jméno. V nakladatelství si potom na tuhle historku vzpomněli, když hledali hlas pro audioknihu.
Zahraje si někdy Tereza Kostková v kriminálce? Zfilmuje se Letní slunovrat?
Možná ano, ale zatím se nic neplánuje. Kroky vraha a Dům na samotě vznikly jako filmy, ale nebyla jsem s nimi spokojená. Zařekla jsem se, že Bergmana už nikdy nikomu nedám a nechám ho vyšetřovat jenom ve svých knížkách. Terezu Kostkovou v roli vyšetřovatelky Terezy Fabiánové si však dokážu představit. Třeba se ta představa jednou zrealizuje.
Rozhovor s Michaelou Klevisovou připravila Alžběta Neporová