Populární spisovatelka fantasy románů Leigh Bardugo ve své poslední knize Familiár využila renesanční Španělsko jako kulisu pro magický příběh, ve kterém čarovné schopnosti a touha po lepším životě uvrhnou hlavní hrdinku, mladičkou služku, do víru intrik ve vyšších společenských kruzích. Dívka může z nebezpečné hry vyjít jako vážená poddaná u dvora krále, uctívaná pro zázračnou moc, anebo naopak čelit tomu nejhoršímu možnému – obvinění z čarodějnictví a pronásledování inkvizicí.
Autorka sérií z různých nadpřirozených světů Griša, Šest vran, Devátý spolek a dalších tentokrát napsala samostatný román. K vytvoření funkčního příběhu jí tentokrát stačilo bezmála 400 stránek. Do velké míry vycházela z historických reálií zlatého věku Španělska, zároveň se inspirovala osudy několika skutečných postav žijících v 16. století ve Španělské říši.
Luzia posluhuje v omšelé domácnosti dona Mariuse, od rána do večera pracuje a v noci může ulehnout pouze na tvrdou zem. Nikdy nekončící dřinu si ulehčuje drobnými kouzly, ale jinak svou magii raději skrývá. Když ji však odhalí doña Valentina, manželka Mariuse, Luziin nuzný život se rázem promění. Mocný Víctor de Paredes, díky obchodním úspěchům přezdívaný „nejšťastnější muž Madridu“, ji nominuje do turnaje, aby se utkala s dalšími lidmi údajně konajícími zázraky o vážený post u královského dvora. Jediný, kdo může hlavní hrdince pomoct při nebezpečném souboji, je familiár Santangel. Jenže brzy se ukáže, že patron nosící Victorovi štěstí skrývá tajemství, jež mohou Luzii ohrozit ještě víc.
Magický turnaj, dívka s „osudem Popelky“, zakázaná láska – tyto motivy z knihy Familiár rozhodně nejsou inovativní. Román recykluje i jiné prvky často opakované v Young Adult knihách, tedy těch určených cílové skupině ve věku dvanáct až osmnáct let, přestože kniha osciluje mezi klasickou fantasy pro dospělé a právě tou určenou mladším čtenářům. Čtenáři hledající originalitu, ať už starší nebo mladší, mohou být možná zklamaní z opakujících se klišé.
Od tematicky podobných knih Familiára odlišuje zvolená historická epocha, ta knize dodává punc jedinečnosti. Ale renesanční Španělsko slouží pouze jako kulisa a zjednodušuje autorce popsání knižního světa. Avšak díky tomu děj od začátku ubíhá, protože se není třeba zdržovat zdlouhavými popisy fiktivní říše. Krátké kapitoly končící okamžikem, ve kterém graduje napětí, udržují čtenářovu pozornost a nutí ho otáčet stránky dál a dál.
Tato kniha nese rukopis Leigh Bardugo a naplňuje standard autorčiny tvorby. Je psána lehkým čtivým stylem, obsahuje tajemnou atmosféru a nechybí v ní napětí ani zvraty. Velkou předností jsou plastické postavy, spisovatelka ukazuje silnou protagonistku s jejími dobrými i špatnými vlastnostmi a realisticky vykresluje i další charaktery, které mezi sebou budují komplexní vztahy. Ve druhé polovině se v ději objevuje také jiskřivá romantická linka. Čtenář příběh sleduje hned z několika úhlů pohledu, díky tomu může pochopit chování postav.
„Ona je kacířka,“ reagovala Luzia, protože musela.
„Když inkvizice hledá pořádně a zaryje dost hluboko, najde si záminku. Nechci žít ve strachu.“
Luzie uvažovala o skice na stojanu. Je to tak snadné, přepsat nějakou scénu? Změnit minulost, o které si myslela, že ji zná? Dítě se dá vymazat jediným máchnutím palce. Posluhovačka se dá proměnit ve svatou válečnici. Z rivalů se dají udělat spojenci.
„Já do toho nechci jít sám, Luzie. Myslím, že to nedokážu.“
„Jenže my sami nejsme,“ řekla a odvrátila se od něj. „Vždycky.“ (úryvek z knihy Familiár, str. 273)
Román nepatří na první dobrou mezi dynamickou epickou fantasy. Má specifické tempo a více než na rychlou akci se soustředí na budování vztahů a atmosféry. Dominují v něm autentické dialogy a popisy myšlenek postav, to dokresluje všudypřítomný nádech magie. Několik vypjatých scén se v příběhu také vyskytuje, ke konci děj graduje až do dramatického finále.
V současné době vychází mnoho fantasy sérií, ale Familiár vybočuje z žánru tím, že se jedná o samostatně stojící knihu, na kterou další díly nenavazují. To může mnoho čtenářů vnímat pozitivně. Komplexní dobrodružný příběh o magii s příměsí romantiky totiž dostanou v jednom svazku.
„Co jsi chtěla?“
„Peníze,“ řekla Luzia a ulevilo se jí, když se Valentina zasmála. „Někdy to byly drobnosti. Den, kdy by nebylo třeba drhnout podlahy, vyklepávat závěsy, škubat slepice. Manžela, který by mě miloval.“
„To není zrovna drobnost.“
„Ne,“ uznala Luzie. „Ale u toho jsem nezůstala. Toužila jsem po kráse a moci a pokojích plných lidí, po živé konverzaci, po putování do tajemných krajů. Chtěla jsem, aby se na mě lidé dívali a obdivovali mě.“
„Marnivost.“
„Marnivost, lenost a nenasytnost. Každičký hřích. Chtěla jsem to a pořád to chci.“ (úryvek z knihy Familiár, str. 277)
Alžběta Neporová