Ze skříně vyndáte čistý ručník a přehodíte si ho přes rameno. Nebo si jej omotáte kolem hlavy. A nejdete do sprchy, ale ven. Kráčíte ulicí, lidé se otáčejí. Zkoumají vás podezíravým pohledem. Je to blázen? Na co ten ručník asi má? Kdepak, blázen nejste. A kam jdete? Přece na setkání milovníků trilogie v pěti dílech Douglase Adamse Stopařův průvodce Galaxií.
Víte, jaký je nejlepší doplněk pro cestování vesmírem? Asi řeknete kosmická loď nebo skafandr. Ale co takový ručník? Ano, slyšíte dobře. Alespoň Douglas Adams v prvním díle Stopařova průvodce Galaxií píše toto:
„Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře.“ A dál uvádí, že se do něj můžete zabalit, aby vám nebyla zima, ležet na něm, spát pod hvězdami nebo jej použít jako plachtu. A samozřejmě se do něj utřít… jestli je po tom všem ještě použitelný.
Takže až se (jako ve zmíněné knížce) stane, že dojde ke zničení planety Země (aby se mohla postavit mezihvězdná dálnice) a vy to náhodou přežijete a stopnete si kosmickou loď, nezapomeňte právě na ručník.
Stopařův průvodce Galaxií o tom mluví jasně.
Hlavním hrdinou je Arthur Dent. Probudí se do obyčejného rána – tedy, zdánlivě obyčejného. K jeho domu se najednou začne blížit těžká technika, aby příbytek srovnala se zemí. Protože tudy povede dálnice.
K tomu ale nakonec nedojde. Jelikož dálnice, tentokrát mezigalaktická, má vést nejen přes Arthurův dům, ale přes celou planetu Zemi. A ta je rasou jménem Vogoni, jejichž poezie se mimochodem dá řadit mezi mučicí nástroje, zničena.
Arthur ovšem vyvázne díky příteli Fordu Prefectovi, ze kterého se „vyklube“ cestovatel a pozorovatel z jiné planety. A společně s dívkou Trilian, prezidentem Galaxie Zafodem Bíblbroxem a depresivním robotem Marvinem se vydává na neobyčejnou cestu vesmírem. Zaznamenanou skvělým humorem autora knih Douglase Adamse.
Jeho dílo si získalo spoustu fanoušků, čehož jsme využili i u nás v Krajské knihovně Vysočiny. A v rámci dalšího speciálního Čtenářského klubu pro ně uspořádali setkání. Uskutečnilo se v úterý 24. června.
Sešli se zarytí obdivovatelé galaktické ságy, ale také ti, kteří Stopařova průvodce teprve poznávají. Přičemž je nejvíc zajímalo, co na něm ostatní tak zaujalo. A skalní milovníci se nenechali zahanbit.
Především se vytasili s nezapomenutelnými pasážemi z celé stopařské ságy. Třeba o tom, jak se kosmická loď Srdce ze zlata zavařila, protože Arthur Dent od ní chtěl uvařit čaj. Nebo o problematice gramatiky při cestování časem, kdy je problém, zda se vyjadřovat v minulém, přítomném, budoucím, předpřítomném nebo jiném čase. A nemohl chybět nezapomenutelný souboj depresivního robota Marvina s tankem.
A to byly jen střípky toho, čím se Stopařův průvodce Galaxií pyšní. Jak jsme se shodli, jedná se o geniální dílo, ve kterém je pořád co objevovat.
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny