Knihovník, který se nedopatřením proměnil na orangutana. Bábi Zlopočasná. Stařenka Oggová s Magrátou Česnekovou. Nezapomenutelný průvodce na věčnost Smrť. A další a další a další… To jsou postavy, které obývají Zeměplochu. Svět, co na svých zádech nesou čtyři sloni Berilia, Tubul, T’Phon Velký a Jerakeen, kteří stojí na krunýři obří želvy A´Tuin.
Když jsme před více než pěti lety zakládali Čtenářský klub Krajské knihovny Vysočiny, byly knihy Terryho Pratchetta zlomové. V tom, že při povídání právě nad nimi se naše komunita rozšířila o mnoho nových členů. Proto jsme se (samozřejmě po uplynutí delší doby) k tomuto velkému spisovateli museli vrátit. A to v dalším speciálním setkání v úterý 23. září. Jednak z vděčnosti. Ale hlavně proto, že si v tomto roce připomínáme deset let, kdy Terry Pratchett zemřel.
Přitom ale my, autorovi věrní fanoušci, máme jedno nadějeplné světlo – i dlouho po Pratchettově smrti vycházejí jeho knížky. A mnohdy s texty, které jsou publikované vůbec poprvé.
Tou zatím poslední je Jedním tahem pera, zahrnující dvacet povídek pocházejících z Pratchettových literárních, knižně dosud nepublikovaných začátků. Ve sbírce můžeme sledovat několik zajímavých věcí. Za prvé to, jak Terry Pratchett literárně začínal. Za druhé se s autorem setkáváme nezvykle mimo Zeměplochu, které tento spisovatel jinak zasvětil drtivou většinu svých textů. A za třetí – můžeme se začíst do řádků, které se přibližují zeměplošské poetice a přitom jsou víceméně z tohoto světa… byť okořeněné pořádnou dávkou fantazie.
Takže hurá do povídek z knihy Jedním tahem pera!
A Pratchettovi fanoušci nemusí zůstat jen u ní. Další skvělou a nedávno vydanou knihou (česky v Argu roku 2023) je životopis Život v poznámkách pod čarou.
S využitím četných citací samotného Pratchetta jej napsal jeho bývalý dlouholetý asistent Rob Wilkins, kterého si Pratchett mimochodem najal jen proto, že jiná spisovatelka měla asistentku a on nechtěl zůstat pozadu.
Wilkins zachytil spisovatelův pozoruhodný život od dětství v domku bez vody a elektřiny, přes to, jak se začaly formovat jeho literární ambice. Ty získával zejména čtením knih – jak jinak ze žánru sci-fi a fantasy, včetně trilogie Pán prstenů, která Terryho tak zaujala, že všechny tři díly zhltnul ani ne za 24 hodin a poté je začal číst znovu.
Paradoxem je, že Pratchetta předtím, než poznal kouzlo knih, musela jeho maminka ke čtení pobízet uplácením – penny za každou přečtenou stránku.
Jako zlomovou knížku, která malého Terryho okouzlila, byla ta s názvem Žabákova dobrodružství. Slavný spisovatel k tomu sám prozradil: „Jaksi podivně se vám to zavrtalo do hlavy, po chvíli, aniž byste si toho všimli. Koneckonců, jak velká byla ta ropucha? Ty, co žily v dolní části naší zahrady, se daly vzít do ruky; tahle ropucha, přestože to pořád byla ropucha, dokázala řídit auto. Nikdo v knize se nad tím nepozastavoval. Takže abyste si tu knížku užili, museli jste se tvářit, že je svět trochu jiný. A to se mi líbilo.“
Terry Pratchett se nikdy netajil láskou ke knihovnám. Do té ve městě Beaconsfield, odkud pocházel, chodil už jako malý. A ostatním návštěvníkům rád doporučoval knížky. Přitom úplně nesympatizoval s rodiči, kteří ho požádali o vhodnou knihu pro své ratolesti. V této souvislosti pronesl další zajímavou myšlenku: „Kdo by chtěl knížku, která je pro něj vhodná?“
Spousta nádherných myšlenek obohacených o výjimečný pratchettovský humor se pak dochovala v jeho knihách ze Zeměplochy. A především v milionech jeho čtenářů a čtenářek po celém světě – v jejich vzpomínkách a v jejich duších, rozdychtěných bezbřehou fantazií Terryho Pratchetta.
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny