Jules Verne byl jedním z prvních autorů dobrodružné a vědeckofantastické literatury pro mládež. Pro jedny je dnes jeho jméno stále zárukou kvalitní, léty prověřené četby, pro druhé již překonaná literatura, psaná zastaralým jazykem. Ale nikdo nemůže Vernovi upřít, že je zakladatelem nových žánrů, ze kterých dodnes autoři vycházejí a těží. I v současnosti jsou verneovky adaptovány do filmů a seriálů, načítány jako audioknihy a náměty a motivy jsou stále znovu a znovu zpracovávány.
Silný vliv měly Vernovy romány už od prvních vydání v Čechách. Pojďme si připomenout, kdo se k inspiraci pro své dílo otevřeně hlásil.
Při zachování chronologické linky je prvním autorem J. M. Troska. Když začal psát v duchu Vernových děl, ještě šlo o pouhou inspiraci. V románech Paprsky života a smrti a Vládce mořských hlubin český hrdina disponuje úžasným vynálezem, který využívá pro dobro lidstva a pouze pro vědecké účely. Oba hrdinové pak i se svými vynálezy přešli do trilogie Kapitán Nemo, kterou se Troska otevřeně přihlásil ke svému vzoru.
Kapitán Nemo, postava stvořená Vernem, nezemře v závěru Tajuplného ostrova, ale zanevře na svět a sestoupí do podzemí, kde vytvoří úžasnou, technologiemi naplněnou říši. Přesto stále sleduje dění na povrchu a hrdiny nejprve provede v jejich ponorce ztracenou Atlantidou a dalšími divy oceánů. A protože trilogie Nemova říše, Rozkazy z éteru a Neviditelná armáda byla napsaná před druhou světovou válkou, promítají se do ní obavy z nového válečného konfliktu. Tomu Nemo zabrání likvidací útočících armád, humánním uzavřením zbrojovek a ustavením jakéhosi předchůdce OSN, který ovšem zajistí světový mír. Když pak byla Země v bezpečí, vypravil Troska v další trilogii Zápas s nebem (Smrtonoš, Podobni bohům a Metla nebes) své hrdiny do vesmíru.
I zde vystupuje kapitán Nemo, ve své podstatě díky svým lékařským objevům téměř nesmrtelný, ale jen jako vševědoucí poradce a mentor tří vnuků hrdinů z prvních románů. Ti v kosmické lodi, poháněné magnetickým polem, putují Sluneční soustavou a na planetách, měsících i na kometě, obydlených nejrůznějšími formami života, prožívají fantastická dobrodružství. Není divu, že si Troska ve své době vysloužil označení „český Verne“.
Další autor svého mistra oslavil přímým dialogem s knihou Cesta do středu Země. Ludvík Souček trilogii Cesta slepých ptáků, Runa Rider a Sluneční jezero koncipoval jako fiktivní reportáž o objevu rozsáhlých podzemních prostor na Islandu. Zde zanechali stopy po své návštěvě mimozemské bytosti, Verne se sem dostal, ale protože svět ještě nebyl dostatečně připravený na technické vymoženosti a setkání s cizinci, zahladil po sobě všechny stopy. Přesto zážitek literárně zpracoval v Cestě do středu Země a další technické objevy využil ve svých knihách.
Díky těmto náznakům se na Island vypraví český lékař Jiří Kameník s fotografkou Alenou Královou a společně s islandským lékařem Bjelkem a horským vůdcem Leifem odhalí Vernovo tajemství. Souček staví knihu jako soubor rozhovorů s jednotlivými aktéry, doplněnými autentickými fotografiemi a ilustracemi Theodora Rotrekla. Postupně tak navštíví Island, Jižní Ameriku a nakonec i Mars, odkud vrátí na Zemi potomky Vikingů, které kdysi mimozemšťané odvezli s sebou.
A protože kniha vyšla v 60. letech minulého století, nesmí chybět v koloritu doby zlá americká letecká základna na Islandu a hrdinný boj islandské komunistické strany proti ututlání světového objevu.
Asi největším českým znalcem Julese Verna je spisovatel Ondřej Neff. Má rozsáhlou sbírku verneovek a napsal o něm knihu Podivuhodný svět Julese Verna, ve druhém vydání pak Jules Verne a jeho svět. Aby oživil a přiblížil Vernovo dílo současným čtenářům, postupně přepracovává nejznámější romány do dnešního jazyka a stylu. Na rozdíl od původních francouzských ilustrací využívá geniální obrazy Zdeňka Buriana. Prozatím vyšlo deset románů: 20 000 mil pod mořem, Patnáctiletý kapitán, Tajuplný ostrov, Pět neděl v balónu, Nový hrabě Monte Christo, Dva roky prázdnin, Zemí šelem, Děti kapitána Granta, Ocelové město a Vynález zkázy.
A jako poslední přímé využití motivů Vernova díla českými spisovateli může posloužit Vlastislav Toman, dlouholetý redaktor a šéfredaktor časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců. Nejprve zde jako román na pokračování a později knižně vyšly Trampoty s kapitánem. V této knize pionýrská skupina Strážci zažijí prázdninové dobrodružství na přehradě, při kterém jim pomáhá tajemný „kapitán Nemo“ a jejich příhody jsou volně inspirovány knihou Tajuplný ostrov. Ve druhém vydání se kniha přejmenovala na Strážci Žulového paláce.
Nedá mi, abych se nezmínil ještě o jednom autorovi dětské literatury, který se u Verna nepochybně inspiroval, i když to v jeho knihách nikdy nezazní. Jde o Františka Flose. Jeho knihy drží stejnou linii jako verneovky. Svoje hrdiny provází po celém světě a čtenáře nenásilnou formou seznamuje s přírodou, zeměpisem a národy a zároveň udržuje napětí přitažlivou dějovou linkou. I zde hrají v mnoha příbězích důležitou roli technické vynálezy nebo objevy.
Druhým způsobem, jak se k českým autorům a jejich dílům dostat, jsou komiksová zpracování. První, kdo se snažil mladým čtenářům přiblížit dílo J. M. Trosky, byl časopis Větrník. Nejednalo se o plnohodnotný komiks, ale o jakousi zkrácenou literární verzi, prokládanou komiksovými vstupy. Tímhle způsobem byly zpracovány nejprve Paprsky života a smrti a Vládce mořských hlubin. Adaptoval je Miroslav Hrdina. Třetí částí byla zkrácená trilogie Kapitán Nemo, přepracovaná Svatoplukem Hrnčířem a výtvarníkem byl Miloš Novák.
Stejně tak na Slovensku v časopise Elektrón vycházela Součkova trilogie Cesta slepých ptáků. Scénář psala Kamila Stašková, kreslil Jozef Schek. A nesmíme zapomenout ani na již zmiňované ábíčko, kde vycházely příhody Strážců, ze kterých později některé epizody přepracoval Vlastislav Toman jako Trampoty s kapitánem.
Kromě toho vznikaly i samostatné komiksové adaptace originálních Vernových románů. Jan Štěpánek nakreslil Cestu kolem světa za 80 dnů. Počátkem 90. let minulého století vycházel časopis Aréna, do kterého Michal Kocián přispíval na pokračování příběhem Dva roky prázdnin, adaptovaným A. Matějkou. Bohužel vydávání časopisu skončilo dřív, než stačily vyjít všechny díly. Petr Kopl zpracoval Tajemný hrad v Karpatech. A posledním autorem, který se snaží v komiksech přiblížit Tajuplné cesty, je Josef Blažek. Podle jeho adaptací nakreslil Karel Zeman již tři příběhy: Pět neděl v balóně, Zemí šelem a Ledová sfinga.
Na co můžeme být (a jako Češi jsme) právem hrdí, jsou filmové adaptace Vernových románů. Trikové filmy Na kometě, Vynález zkázy a Ukradená vzducholoď režiséra Karla Zemana vychází jak z příběhů, tak z dobových ilustrací, což zážitek z nich ještě umocňuje. V roce 1979 měl premiéru film Ludvíka Ráži Tajemství Ocelového města s Jaromírem Hanzlíkem v roli Marcela Zodiaka, Martinem Růžkem jako doktorem Sarrasinem a Josefem Vinklářem jako jeho protivníkem profesorem Janusem. A zatím poslední vpád do pokladnice Vernovy fantazie byla geniální parodie Oldřicha Lipského a Jiřího Brdečky Tajemství hradu v Karpatech. „Krleš, pane hrábě!“ vzpomínáte?
Filmy podle Vernea ve fondu KK Vysočiny
A malá ukázka audioknih z fondu KK Vysočiny:
Co se týká Julese Verna jako autora vědeckofantastické literatury a jednoho ze zakladatelů žánru, je dobré si připomenout, že nejstarší český sci-fi klub, založený v roce 1969, se jmenuje Klub Julese Vernea. Jeho členy byly takové postavy československého fandomu jako Egon Čierny, Miroslav Martan nebo Jan Kantůrek, který zde započal svoji fenomenální překladatelskou dráhu na Barbaru Conanovi. Klub vydával fanzin Poutník, pojmenovaný podle lodi patnáctiletého kapitína Dicka Sanda, který se později přerodil na stejnojmennou knižní edici.
A ještě taková malá perlička na závěr a ABC do třetice. V 17. a 18. ročníku probíhala dvouletá hra čtenářských klubů ABC Nové dva roky prázdnin.
I takhle se dá propagovat, využít (a trochu zneužít).
Jiří Bárta, Krajská knihovna Vysočiny