V prostějovské knihovně mají vzdělávací akce kolem on-line bezpečnosti velmi krátkou tradici, přesto mám tu drzost o nich napsat. Začalo to tak, že jsme v roce 2009 požádali MK ČR o peníze na počítačovou učebnu. Jinak všechno začalo vlastně už tím, že dříve v tomtéž roce nově jmenovaný ředitel knihovny Aleš Procházka, mladý, dynamický a sexy (už tenkrát v duchu hodnot Sekce experimentálního knihovnictví), byl (a je) (skoro) pro každou špatnost. V souvislosti s tehdejšími tragickými prostorovými podmínkami knihovny mě tenkrát přepadla myšlenka na počítačovou učebnu, která by šla snadno „uklidit“ v časech, kdy zrovna není využívaná. Proto učebna mobilní – z notebooků, které navíc skýtají i další možnosti využití (variabilní přístupová místa k internetu a pracovní nástroje pro uživatele, pomůcky při vzdělávacích hrách kdekoliv po knihovně…).
Rozjet vzdělávací akce s učebnou byl tedy velký závazek vůči obdržené dotaci. Ze začátku byla situace hodně ztížená tím, že knihovna v průběhu celého následujícího roku procházela rekonstrukcí, spojenou s provozem ve stísněném provizoriu. Právě díky mobilitě učebny ale nebyl problém občas využívat rekonstrukcí nedotčenou knihovnu pro děti. Dalším velkým závazkem bylo následné vytvoření pracovního úseku, jehož název dík své délce nepotřebuje dál okecávat: úsek pro děti, mládež a vzdělávání. Jde o 3 úžasné kolegyně, které většinu času pracují ve výpůjčních službách, a mě. Fungujeme právě rok a půl. Zdaleka tedy nešlo o prosté rozhodnutí začít oslavovat nějaký Safer Internet Day.
Velkolepé plány zdaleka nezahrnovaly jen osvětu v oblasti on-line bezpečnosti. Na mušce jsme měli počítačovou gramotnost, informační gramotnost, elektronické informační zdroje a on-line služby knihoven, sociální sítě, e-knihy, ale taky úpravu fotografií a další, a to v různých pokročilostech a pro různé věkové skupiny. Za zmínku ještě stojí plán „překopání“ stávajících frontálních tzv. informačních lekcí pro ZŠ a SŠ na interaktivní, snad až zábavné zážitky. Hrubým odhadem se nám z toho dosud podařilo realizovat 31,5 %. Na velikosti tohoto čísla (nechce se mi nazývat jej neúspěchem) má lví podíl následující ponaučeníhodný fakt.
Ihned po obdržení a rozbalení techniky pro učebnu jsme zjistili, že dodávka nezahrnuje lektora. Čas od času se tenhle nedostatek stával docela citelným, hlavně s ohledem na původní pracovní náplň lidí, kteří bytostně toužili lektory se stát. Zpočátku šlo sice o touhu nevědomou, možná dokonce potlačovanou, v průběhu jejího rozpoznávání ale o to silnější. Přeměna (nebo taky upgrade) knihovníka na „teaching librarian“ je podle mé vlastní zkušenosti proces překotný, plný jak logických, tak náhodných zvratů. První zlom: zděšení z poslechu nahrávky vlastního výkonu. Druhý zlom: dojemně nadšené děkování jedné paní učitelky. Třetí zlom: zjištění, že děti stačí bavit, nikoli oslňovat akademickými znalostmi. Čtvrtý zlom: „oni mě poslouchají“, někdy dokonce „oni mi to žerou!“ Pátý zlom: katarzní seminář o prezentačních a komunikačních dovednostech pod vedením Alexe Röhricha i některé další. Nezapomenu shrnutí celého školení do jedné věty, zněla nějak takhle: „Užívejte si to a dopřejte ostatním, aby si to užívali s vámi.“ (Řeč je o mluveném projevu a jeho posluchačích.) Díky projektům Partsip a Nakliv! A nakonec repetitivní zlom: „Proč mám dvě zaměstnání s časovou dotací jen na jedno z nich?“ Velmi uklidňující je na druhé straně fakt, že jednou vytvořená akce už člověku zůstane napořád, a opakováním ji může do omrzení cizelovat.
Konečně ale k on-line bezpečnosti. Akce právě kolem téhle tematiky byly na ráně jako první už proto, že studovaný informační pracovník a knihovník žijící na síti o tom už hodně ví, nebo si to aspoň myslí. První testovací skupinou jsme pro jistotu zvolili důvěrně známé a vděčné obecenstvo – pracovnice a pracovníky knihoven regionu. Pro ně je povídání o Facebooku rozdělené do dvou částí. První popisuje, seznamuje, vychvaluje a samozřejmě taky varuje. Přitom se ale snaží neodradit, což může být vzhledem k častějšímu pokročilému věku obtížnější. Druhá část pak prakticky představuje možnosti využití této sítě pro jejich knihovny.
Na stejné téma, ale nutně z jiného úhlu se dívají lekce pro žáčky 4. a 5. tříd ZŠ. Polovina čtvrťáků (10-11 let) přiznala, že účet na Facebooku už má. Na didaktickou výstavbu takových lekcí není zaměřený ani tenhle text, už vůbec ne moje odbornost, takže nečekejte návody. Obecně se snažíme, aby akce byly zábavné, tedy koktejlem hry, překvapení, ponaučení, videa, pohybu, pocitů a tak. Vyzkoušeli jsme třeba hru, při které děti měly vyzkoušet, co všechno dokážou na internetu zjistit o svých kamarádech, jaké najdou fotky, a jaký by to asi byl průšvih, kdyby se jim někdo dostal na účet. Pro zvýšení prestiže knihovny v očích dětí a mládeže se u těchto skupin osvědčují líbivé a dynamické prezentace (pokud jsou vůbec nějaké nutné), vytvořené např. v nástroji Prezi.
Na show kolem sociálních sítí pro středoškoláky se teprve těšíme a jsme zvědaví, které knihovny nás budou svou náplní takové akce inspirovat. Téma bezpečnosti už ale jistě bude potlačené snahou o prezentaci sociálních sítí také jako praktických informačních zdrojů.
S bezpečností částečně souvisí i netiketa, kterou jsme se prozatím snažili přiblížit žákům 2. stupně ZŠ. Patří mezi témata, pro která je opravdu těžké vymyslet (inter)aktivní prvky, proto jsme spoléhali hlavně na zábavnější podání obsahu, kořeněné překvapivými údaji. Klaplo to, navíc spousta věcí byla údajně poučných i pro paní učitelky.
Letos jsme se poprvé odvážili cílové skupiny rozšířit o dospěláky. Právě při příležitosti Safer Internet Day 2012 byla především rodičům nabídnuta přednáška o tom, co se dá pro větší bezpečí jejich dětí dělat, na co si dát pozor, o čem s nimi na tohle téma mluvit, a jestli to má vůbec smysl (samozřejmě má a velký). Příprava na tuhle akci byla poměrně náročná už proto, že předpokládala vysokou odbornost očekávanou publikem, a byla částečně koncipovaná jako diskuse. Návštěvnost akce byla tragická natolik, že jsem nakonec nepocítil ani náznak trémy. Těch pár lidí, kteří přišli, přitom společně se mnou nechápali, proč je jich při takhle zajímavém a aktuálním tématu tak málo. Nepřišli jsme na to. Nicméně jsme se v knihovně rozhodli přednášku zařazovat do programu každý druhý měsíc a použít ji jako referenční pro různé způsoby oslovení uživatelů a veřejnosti. Ať do dopadne jak chce, nepochybujeme, že může mít velký přínos i pro 5 návštěvníků.
Nejčerstvější akcí byla vědomostní soutěž pro děti. 14 uzavřených otázek na fakta kolem internetu, sociálních sítí a číhajících nebezpečí tvořilo dotazník, který mohly děti (ale klidně i dospělí) vyplňovat na papíře v knihovně pro děti, nebo kdekoliv on-line. On-line vyplňování mělo zřejmou výhodu v možnosti dohledat odpovědi na internetu, což vzhledem k didaktickému efektu považujeme za vhodné. V obou případech bylo důležité předat dětem na závěr shrnutí otázek se správnými odpověďmi. Účastnily se celé školní třídy, i pár dospělých. Vítězové vylosovaní, ceny předané, média včetně regionální televize nakrmena.
Město velikosti Prostějova (47 tis. obyv., 11 ZŠ, 17 SŠ) by pro pokrytí potřeb vzdělávání v oblastech souvisejících s on-line bezpečností potřebovalo přibližně desetinásobek současných učících knihovníků. (Za předpokladu, že tyto oblasti svou aktivitou nepokrývají samotné školy a jejich školní knihovny, jakože nepokrývají, nebo jen zanedbatelně.) O tom, že děláme něco správného, mě mimo jiné ujistila jedna z učitelek svými díky a slovy: „Tohle jim nikdo jinej neřekne.“
Velkou pomocí nám všem může být vzájemné sdílení vytvořených akcí. Pravda, že tvorba takového materiálu může někdy vzít víc času, než samotné vymyšlení akce, ale stojí to za to. Jakkoli neprofesionálně zpracovaná metodika může být obrovským usnadněním práce. Nemusí přitom jít o pouhé kopírování akce, ale hlavně o inspiraci, jejíž výsledky můžou být ještě zajímavější. První vlaštovka od nás byl právě onen dotazník, ke stažení je na božím webu
digitalni.knihovna.cz (konkrétně
http://digitalni.knihovna.cz/dokumenty/6-detsky-knihovnik/46-ostatni/110-test-k-bezpecnosti-na-internetu). Zkusíme zapracovat na dalších.
Mgr. Tomáš Štefek, Městská knihovna Prostějov