Letopočet 2025 je téměř u konce a s ním i další ročník našeho Čtenářského klubu. V říjnu, listopadu a prosinci jsme se věnovali blogům a podcastům, světovému realismu a také jsme se začetli do české prózy psané muži.
Blogy a podcasty
Jsou stále populárnější. Umožňují hravou a stručnou formou v uspěchané době uspokojit potřebu po psaném nebo mluveném slově. Řeč je o blozích a podcastech, které jsme si vzali na paškál v říjnovém Čtenářském klubu. Respektive jsme se věnovali těm, podle kterých následně vznikla tištěná kniha.
Je jich velké množství a za všechny můžeme jmenovat Přepište dějiny. Autory podcastu jsou historici Michal Stehlík a Martin Groman, kteří, jak napovídá název, zkoumají, jak se různé části dějin udály ve skutečnosti. A vlastně je tak docela nechtějí přepisovat, ale především je doplňují o souvislosti. Což je pro pochopení historie a pro její předání budoucím generacím naprosto klíčové.
Doříkávají například to, jak je to s naším vztahem k Němcům, že Mnichov 1938 zase tak bez nás úplně nebyl nebo doplňují neocenitelné informace ke kontextu pražského jara. Vždy pomocí pečlivě nasbíraných souvislostí.
Dalšími knihami, které jsme při tomto Čtenářském klubu probírali, byly Můžu to doříct…?, Já si to všechno pamatuju, Kafe a cigárko, K čemu slouží samé jedničky?, Historie českého zločinu, Deníček moderního fotra, Nočník neohrožené ženy, Život podle Lucie nebo facebookové příspěvky Městské policie Přerov.
Realismus
Na zcela jiný knižní břeh jsme se dostali v listopadu. K tématu oproti blogům a podcastům literárně náročnějšímu. V něm se světoví autoři snažili vystihnout život takový, jaký je… zejména jaký byl v 19. století, a to se všemi jeho zápory.
Mistra v tomto žánru najdeme v osobě anglického spisovatele Charlese Dickense, který je považovaný za jednoho z předních představitelů tohoto literárního směru. Typicky pak v románech Oliver Twist nebo David Copperfield. Především ve druhém jmenovaném příběhu provází čtenáře spletitou cestou plnou zvratů, které osud přichystal hlavnímu hrdinovi Davidovi.
Toho sledujeme od nejútlejšího dětství, přes poznávání světa a smrt maminky, po níž ho čeká krutý život plný dřiny, ale i při setkávání s dobrými lidmi, jež mu přinášejí naději.
Dalšími autory světového realismu a také těmi, o kterých jsme si povídali, byli Honoré de Balzac, Guy de Maupassant nebo N. V. Gogol.
Co píšou pánové?
Posledním tématem letošního Čtenářského klubu byla současná česká próza psaná muži. Co si budeme povídat, už dlouhodobě frčí spíše ženské autorky. Ale když se podíváme na to, co píší pánové, i u nich je rozhodně z čeho vybírat.
Při prosincovém Čtenářském klubu jsme mluvili například o Miloši Urbanovi a jeho Dr. Alzovi. Loni vydané knize, která sleduje muže bojujícího s nastupující ztrátou paměti. A v návaznosti na to i válčícího se sebou samým v don quijotském zápase, ve kterém ho zrazuje vlastní duše. To celé v poněkud syrovém podání, kdy nejde rozhodně o nic dojemného, jako o strašný příběh zrcadlící realitu bez příkras.
Tahle kniha rozhodně stojí za přečtení!
Stejně jako další díla, která napsali pánové. Ve Čtenářském klubu jsme mluvili o spisovatelích, jako jsou Štěpán Javůrek, Jiří Březina, Michal Březina, Jiří Hájíček nebo Jaroslav Rudiš či Leoš Kyša.
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny