Překládá romány pro dospělé, náctileté i děti. Mimoto učí anglický jazyk na základní škole. Už jako malá holčička trávila hodiny s nosem zabořeným v knížce a vždy ji fascinovaly jazyky. Absolvovala bakalářské studium angličtiny a němčiny pro komerční praxi na Západočeské univerzitě a pokračovala na magisterský obor anglistika a amerikanistika na Karlově univerzitě. Po dokončení vysoké školy začala učit, ale stále jí ležel v hlavě dávný sen, že se chce stát překladatelkou. Sama proto oslovila nakladatelství a dostala první zakázku. Nyní na plný úvazek pracuje jako učitelka a vedle toho se věnuje vytváření české podoby anglických titulů. Tereza Kupková v rozhovoru poodhaluje, jak vypadá současná překladatelská profese.
Čím je specifické překládání knih pro děti a mládež?
Překladatel musí vždy myslet na to, pro koho přesně je kniha určená, a tomu přizpůsobit jazyk textu.
Zabýváte se cíleně současnou mluvou dětí a dospívajících, abyste pro ně mohla převádět knihy do češtiny? Hledáte si například populární videa na sociálních sítích?
Ne, myslím, že díky práci učitelky na druhém stupni základní školy mám kontakt s mladými lidmi, a to mi dává dostatečný přehled o jejich vyjadřování. Když mí žáci občas vysloví nějakou „perlu“, slovní obrat, který sama nepoužívám, napadne mě, že bych si ho měla poznamenat, ale většinou na to není čas. Zatím si vystačím s tím, co mi zůstane v hlavě.
Jak vypadá hledání českého ekvivalentu pro slovní hříčku, vtip nebo kulturní narážku, která funguje jen v angličtině?
Když narazím na formulaci, kterou nedokážu na první dobrou přeložit, v první řadě musím sama pochopit, proč ji spisovatel použil. Někdy může její smysl spočívat v kulturním kontextu, jindy ji například autor zvolí kvůli zvukové podobě s jiným slovem v originále. Ať tak či tak, v dnešní době je snadné si prostřednictvím internetových vyhledávačů nebo AI chatbotů ověřit význam. Pak se snažím vymyslet, jak ho zprostředkovat našemu čtenáři.
Jak na to?
Někdy to jde lépe, někdy hůře. Kolikrát sáhnu po tuzemské kulturní narážce, která vyjadřuje totéž, byť je naprosto odlišná od té původní. Jde o to zachovat vyznění textu, aby z něj náš čtenář něco měl, a ne čistě překládat slovo za slovem. Nejsem zastánce naprosté věrnosti slovům, spíše celkového účinku textu.
Dokázala byste si představit, že by umělá inteligence přeložila celou knížku a člověk by potom pouze opravoval chyby nebo jenom dolaďoval detaily?
To bych si upřímně představit nedovedla, nebo spíš nechtěla. Pro mě by tak odpadla veškerá radost, již při práci cítím. Chci si hrát s jazykem, pátrat po významu slov a vět, s nimiž se běžně nesetkávám. Pokud bych dostala strojově přeložený text, stejně bych musela číst celou knihu a pak důsledně kontrolovat práci „někoho jiného”. Proto bych na překladu raději pracovala sama od začátku do konce. AI dokáže najít významově správnou větu, jenže nemusí být přirozená nebo odpovídat charakteru dané postavy. Je tedy lepší, aby překlad zpracoval člověk – profesionál, který dává pozor na kontext.
V jakých situacích využíváte generativní jazykové modely?
Fungují pro mě jako vyhledávač, zdroj nových nápadů. V případě potřeby formuluji svůj požadavek jako prompt třeba v ChatGPT. Někdy mi vysvětluje idiomy, tedy ustálená spojení, se kterými nemám zkušenost, a pak nabízí možnosti překladů do češtiny. Výsledky si pak ověřuji u dalších zdrojů, ale chatboty v mnohém urychlují práci. Pomáhají mi také při brainstormingu, třeba když hledám nápady na název knižního titulu. V dnešní době je překlad díky moderním technologiím rozhodně snazší. Obdivuji například práci bratrů Medkových na sérii Harry Potter. Na počátku tisíciletí muselo být překládání mnohem obtížnější a časově náročnější než dnes.
Když jste vytvářela české znění knihy Božští rivalové, prvního dílu fantasy série pro mládež, jak jste vymýšlela české názvosloví pro magický svět?
Práce na této fantasy sérii od Rebeccy Ross mě bavila. Její snový romantický styl psaní mi připomíná Tolkienův poetický jazyk v Pánovi prstenů, jehož jsem velký fanoušek. Líbilo se mi, že mohu využít něco ze svého oblíbeného románu. Ale samotný svět v Božských rivalech není tak propracovaný jako ten Tolkienův, a proto nebylo potřeba vymýšlet české ekvivalenty anglických fantaskních názvů. Řešila jsem jen, jak překládat místní názvy do češtiny. Nakonec jsme se s redaktorkou shodly na ponechání těch původních, odpovídá to i současné překladatelské praxi – dnes se běžně zeměpisná označení nechávají původní. Jedině Avalon Bluff se změnila na Avalonskou Stráň.
Přijde mi, že v současnosti v překladových titulech vídám původní jména postav, zatímco dříve se častěji objevovaly české verze. Je to tak?
Ano, ne vždy jdou ale jména vhodně přeložit a pak vypadá zvláštně, když vedle sebe stojí cizojazyčná a typicky česká.
Také jste překládala vydání případů Sherlocka Holmese upravená pro děti. Myslíte si, že jsou zjednodušené příběhy vhodnou cestou pro děti ke klasice, anebo by bylo lepší, aby se čtenáři dostali k takovým dílům později?
Přepracování knih pro děti vnímám jako takový klíč, který otevírá dveře do světa literatury. Jinak by se děti s originálem ani nesetkaly, ale v nižším věku v nich mohou probudit zvědavost a později se třeba rozhodnou přelouskat i originál. A i kdyby ne, budou mít alespoň všeobecné povědomí o daném titulu.
Během letních prázdnin jste odpočívala, anebo se věnovala anglickým knihám?
Obojí. Na jednom románu pracuji třeba čtvrt roku, leckdy je to i déle. Přes léto mám na překládání více času. Ale jinak mě baví kloubit obě má povolání. Komunikace se žáky a rodiči a vedení vyučovacích hodin se velmi liší od sezení u počítače.
Když se i váš koníček čtení stal prací, sáhnete ještě ve volném čase po knize?
Bála jsem se toho, že mě knihy přestanou bavit. Naštěstí to tak není a ráda si najdu čas na čtení. Ačkoliv nyní si mnohem více všímám chyb v textu, nad kterými jsem dříve přivírala oči. Zároveň častěji sahám po českých autorech, jelikož u překladových knih přemýšlím o tom, jak asi zněl originál a zda je daná volba slov vhodná.
Doporučila byste své oblíbené autory čtenářům Zpravodaje Krajské knihovny Vysočiny?
Napadá mě například Scarlet Wilková, která píše historické romány z poválečného období. Také mám ráda detektivky Petera Maye. Ty si užívám v češtině, jejich překlad se moc povedl.
Rozhovor s Terezou Kupkovou připravila Alžběta Neporová