Studium starých tisků jako dobových pramenů je u nás značnou měrou dosud ovlivňováno neuspokojivými rešeršními přístupy k uchovávaným knižním sbírkám: pokud jsou totiž zkatalogizovány, pak až na výjimky pouze do katalogu jmenného, což znamená, že badatel má jen jediný možný náhled - podle jména autora či začátku názvu v případech anonymních spisů. Pátrat v nějakém historickém knižním fondu po určitém tématu, určitých druzích dokumentů či z jakéhokoli jiného hlediska je v podstatě nemožné, nejde-li o nepříliš obsáhlou sbírku, jejíž prohlídku lze zvládnout fyzickou probírkou. Nástup nových technologií, které se i v našich knihovnách začaly ke zpracování historických fondů využívat, přinese v tomto směru nepochybně zásadní pozitivní obrat. Nicméně ještě po určitou dobu budou nezastupitelně usnadňovat heuristiku, byť jen v omezeném rozsahu a v různých stupních kvality, tištěné soupisy, katalogy a bibliografie historických knižních fondů. Jejich velkou předností vůči katalogovým kartotékám v knihovnách není jen to, že je lze konzultovat (podobně jako vznikající elektronické databáze) ve velkých vzdálenostech od místa uložení dokumentů, ale především to, že většina z nich je vybavena rejstříkovým aparátem, který supluje absenci předmětových, systematických, chronologických a jiných katalogů v knihovnách, s nimiž se lze setkat v některých knihovnách zahraničních. Orientaci v dosavadních výsledcích tohoto úsilí i některé tendence do budoucnosti jsem se pokusila nabídnout následujícím přehledem. Je sestaven pro potřeby „uživatelů“, jak se v knihovnách říká všem zájemcům o informace, a z toho důvodu nevysvětluje podrobně všechny problémy řešené knihovníky a bibliografy v rámci snah o zpřístupnění historických knižních sbírek. Úplně pominout tyto otázky by ovšem nebylo správné, neboť jejich poznání usnadní představu o tom, jakou pomoc kde badatel může očekávat.

O České republice lze ve vztahu k historickým knižním fondům říci, že je v současnosti dědičkou velkého bohatství, a to jak co do počtu a vzácnosti historických knižních sbírek (navzdory přirozeným i násilným úbytkům v průběhu staletí i v dobách ne příliš vzdálených), tak co do metodiky jejich bibliografického a katalogizačního zpracování. Historické okolnosti a způsoby, jimiž bylo toto materiální i duchovní dědictví proneseno do dnešních dnů, nebyly ovšem bez problémů, s dopadem do současných souvislostí, způsobujícím řetězovitě propojené obtíže, jen těžce překonávané. Nejpodstatnější z nich je disproporce mezi objemem historického knižního dědictví a počtem odborných pracovníků, kteří se této práci mohou věnovat. Historickým vývojem je dána též skutečnost, že dnes jsou hlavními centry odborné práce se vzácnými knižními fondy nejvýznamnější knihovny v republice. V nich se dochovaly nejen knižní fondy prvořadého významu, ale udržely si též příkladnou úroveň katalogizační a bibliografické metodiky a z jejich prostředí vyšly rovněž iniciativy směřující k využití nových technologií.

Národní knihovna České republiky(1) pečuje o historický fond, jehož nejstarší část tvoří knihy pocházející z kolejních a fakultních knihoven pražské univerzity, z jezuitské knihovny klementinské a z dalších jezuitských kolejí zrušených v roce 1773, dále knihy z produkce jezuitské klementinské tiskárny, publikace předkládané k jezuitské censuře a knihy odevzdávané c. k. Universitní (později c. k. Veřejné a universitní) knihovně povinným výtiskem (od pražských tiskařů počínaje rokem 1782, z celého území Čech od roku 1807 a následně po roce 1810 postupně i povinný výtisk časopisů, novin, map, rytin, kamenotisku a všech dalších reprodukčních technik). Není možné zabývat se zde konkrétním výčtem pozůstalostních, darovaných i jinak získaných sbírek, jimiž narůstaly nejprve jednotlivé historické části a poté i fondy v moderní době. Jejich přehled je dostatečně podán v relevantních publikacích. Výbornou informativní příručku v tomto smyslu sestavila Miroslava Hejnová: Průvodce po fondech oddělení rukopisů a vzácných tisků Státní knihovny ČSR v Praze (Praha, Státní knihovna ČSR 1989, 147 s. + příl.)(2) Kromě výkladu o složení fondu najde zde zájemce též koncisně a v časovém sledu podaný souhrn činnosti Národní knihovny ve vztahu k historickým fondům, včetně odkazů na nejdůležitější literaturu.

Záznamy starých tisků jsou v Národní knihovně včleněny do služebního generálního katalogu a částečně do čtenářského katalogu. Přibližně 3050 svazků prvotisků ovšem začleněno do těchto katalogů není (viz práce K. Boldana v poznámce č. 58) a je nutno jejich existenci konzultovat v oddělení rukopisů a starých tisků, které spravuje nejvzácnější části historických sbírek, jež byly vyčleněny ze společného depozitáře. Na prvním místě jsou to rukopisy (na 8.500 svazků), archiválie a prvotisky. Dále tisky, jež se svým původem či obsahem vztahují k národní kultuře a dějinám a které s touto koncepcí začal zařazovat do speciálního oddělení Bibliotheca nationalis již v 80. letech 18. století klementinský knihovník Karel Rafael Ungar. Jako vzácné jsou posuzovány též tisky prokazující přináležitost k určité osobní knihovně (rekonstruované nebo celistvě dochované knižní sbírky jednotlivců, počínaje 16. stoletím), tisky bibliofilské či výjimečné knihařským zpracováním (hodnotné knižní vazby) apod. Od počátku 50. do počátku 90. let minulého století knihovna též spravovala klášterní fondy, především pěti z významných pražských klášterů - augustiniánů, benediktinů, dominikánů, františkánů a křižovníků (viz poznámky č. 27, 28).

Je logické, že s tak významným knižním fondem spojila svůj profesní život celá plejáda vynikajících knihovníků a bibliografů, k jejichž tvůrčím zájmům mnohdy současně patřil též vědecký výzkum či působení na universitě.(3) Na půdě dnešní Národní knihovny byla též vytvořena a ve formě manuálu publikována první moderní a dosud mnohde používaná česká pravidla popisu prvotisků a starých tisků - Emma Urbánková, František Horák, Bedřiška Wižďálková, Pravidla jmenné katalogizace starých tisků, prvotisků a rukopisů (Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1971. 159 s.) Knihovna byla či dosud je sídlem redakcí národní retrospektivní bibliografie: Knihopisu českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století a oddělení národní retrospektivní bibliografie 19. století (viz poznámky č. 62-65, 70).

Oddělení rukopisů a starých tisků vydává od roku 1971 ročenku Miscellanea a v roce 1985 založilo ediční řadu Příspěvky ke Knihopisu (podrobněji níže).

Knihovna má odborně vysoce fundované oddělení restaurování a knižních vazeb a specializované pracoviště pro systematické mikrofilmování ohrožených knižních svazků. Její aktivita v těchto oblastech směřuje k posílení spolupráce knihoven v otázkách péče o vzácné knižní fondy a jejich ochranu. Jednou z cest k tomu jsou přednášky a semináře. V letech 1966, 1967, 1977 a 1982 Národní knihovna uspořádala vlastní tematické semináře pro knihovníky, kteří mají na starosti historické knihovní fondy.(4) V současné době oslovuje účastníky seminářů a konferencí organizovaných jinými institucemi,(5) pražské knihovníky zve na tematické jednorázové přednášky (přednášejícími bývají i renomovaní specialisté ze zahraničí). Národní knihovna rovněž stojí v čele národního programu ochrany fondů, jehož koncepce byla schválena v květnu roku 1997. Podstatnou složku v něm představuje ochranné mikrofilmování, pro něž byla při Národní knihovně v roce 1994 ustavena pracovní skupina s cílem koordinovaně uplatňovat tento způsob ochrany fondů v knihovnách České republiky a Slovenské republiky.(6) Když počátkem roku došlo k organizačnímu rozdělení této skupiny na dvě národní sekce - českou a slovenskou, iniciovala Národní knihovna vznik volného sdružení pro rozšíření a koordinaci ochranného mikrofilmování v knihovnách České republiky. Jádrem této skupiny je česká sekce ochranného mikrofilmování, již v současné době tvoří osm knihoven, které se podle svých možností podílejí na jejím stěžejním programu.(7) Cílem je záchrana národního knižního bohatství převedením dokumentů na mikrofilm. Výsledkem by měl být "tezaurus vysoce kvalitních archivních mikrofilmů s velmi dlouhou životností, které by poskytovaly stabilní matriční materiál i pro budoucí technologicky progresivnější média".(8) Počítá se s tím, že následná digitalizace mikrofilmů by v podstatě znásobila přístup k textům, z nichž mnohé jsou již dnes ve stavu, který nedovoluje jejich půjčování badatelům. S ohledem na kulturní význam a stupeň fyzické zchátralosti originálního dokumentu ukázala se jako velmi naléhavá záchrana starších bohemikálních periodik. Z podnětu Národní knihovny a dalších knihoven byl předložen Ministerstvu kultury ČR návrh grantového projektu KRAMERIUS I., jehož základním obsahem je mikrofilmování 18 význačných bohemikálních novin a časopisů společenskovědního zaměření (v rozsahu 1779 svazků) převážně z 19. století. Projekt byl ministerstvem schválen a finančně podpořen na léta 1997-1999 a spolu s Národní knihovnou jej řešily Moravská zemská knihovna v Brně, Státní vědecká knihovna v Olomouci a Státní vědecká knihovna v Plzni. Součástí projektu je pochopitelně i řešení metodických otázek a postupů využití zhotovených mikromédií a vytvoření databáze záznamů archivních a matričních mikrofilmů, jež by měla být napojena na mezinárodní databázi ERROM. Navazovat by měl projekt KRAMERIUS II. na reformátování zkázou ohrožených odborných či specializovaných časopisů a Kramerius III. zaměřený na záchranu regionálních periodik.

Národní knihovna má za sebou též nejvíce zkušeností s digitalizací vzácných knižních památek. V souvislosti s programem UNESCO Memory of the World bylo v Národní knihovně ve spolupráci s firmou Albertina Icome zřízeno pracoviště pro digitalizaci rukopisů, které od roku 1992 postupně nejprve testovalo technické možnosti vytváření digitálních kopií vzácných dokumentů a v letech 1994-1995 dalo základ samostatnému programu Memoriae Mundi Series Bohemica. Ve studovně rukopisů a starých tisků jsou digitalizované rukopisy k dispozici v podobě CD-ROM, část je i na internetové síti.(9)

K dalšímu projektu digitalizace, nazvanému Clavis Monumentorum Litterarum, přispěla v jeho začátcích Národní knihovna tím, že řešitelům z Ústavu pro klasická studia Akademie věd ČR poskytla publikované i nepublikované záznamy národní retrospektivní bibliografie prvotisků a jazykově českých tisků do roku 1800 včetně dochovaných exemplářů, jimiž ve svém fondu disponuje. Proklamovaným cílem projektu je "otevřený databázový textově obrazový systém, který podchytí a v pokud možno ucelené podobě zpřístupní památky písemnictví v historických zemích České koruny od počátků státnosti až do roku 1800".(10)

Národní knihovna se rovněž ujala úkolu koordinovat zpracování příspěvků z České republiky do německé edice Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa, jejíž řada pro Českou republiku obsáhla tři svazky: pražské knihovny, samostatný svazek pro knihovny zámecké a svazek věnovaný knihovnám mimopražským.(11)

Při Národní knihovně pracují republikové komise pro standardizaci katalogizačních pravidel, aktuální zprávy o jejich činnosti jsou vystavovány na internetové stránce Národní knihovny ( http://www.nkp.cz/ ).

Pro dějiny knihovny samotné i dějiny knihovnictví obecně je důležitým útvarem Archiv Národní knihovny, který pečuje o archivní dokumenty jak historické (nejstarší z roku 1706, větší množství však až počínaje rokem 1780), tak i písemnosti teprve nedávno archivované. Jde tedy o archivní fond otevřený, do něhož jsou odevzdávány materiály z činnosti knihovny, které je nutno uchovat.(12)

Vyčleněné bohemikální fondy má ve značném počtu v Praze také Knihovna Národního muzea, jež je současně druhým pracovištěm podílejícím se na národní retrospektivní bibliografii - jsou zde zpracovávány české kramářské tisky (viz poznámku č. 70). Oddělení starých tisků pečuje o depozitář jazykově, tiskařsky, autorsky a obsahově českých knih 15.-18. století, k němuž náleží speciální katalog, umístěný v pracovně oddělení a neduplující záznamy v generálním jmenném katalogu, dostupném ve výpůjčním protokolu knihovny (okolnost, kterou je třeba mít na paměti při dotazech po určité knize). Tato část fondu odpovídá zakladatelskému programovému záměru - budovat knihovnu národní literatury.(13) Zvláštní soubor se samostatným katalogem zde tvoří také obrozenské písemnictví z posledních tří desetiletí 18. století a počátečních desetiletí 19. století. Ostatní staré tisky obsahuje generální jmenný katalog knihovny.

Jako samostatné celky jsou v Knihovně Národního muzea deponovány knihovny významných osobností - především Františka Palackého, Josefa Šafaříka a rodové knihovny Kinských a Nostitzů, u nichž byl vychovatelem Josef Dobrovský. Cenným přírůstkem byla široce pojatá sbírka Bohuslava Duška (+1957), darovaná Národnímu muzeu v roce 1977(14) a v roce 1989 též pozůstalost Rudolfa Hlavy, sběratele kramářských písní. Významné je oddělení časopisecké, usilující o kompletní sbírku novin a časopisů z českých zemí v retrospektivě.

V knihovně působí oddělení zámeckých knihoven, které odborně spravuje 341 zámeckých knižních sbírek z hradů, zámků a paláců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Část z nich je v majetku Národního muzea, další v majetku různých institucí a cca 40 z těchto knihoven je soukromých (po roce 1990 byly v rámci zákonných restitucí vráceny původním majitelům).(15) Oddělení zámeckých knihoven v Národním muzeu však přes tyto rozdílné majetkové vztahy nadále vykonává odbornou správu těchto sbírek: vytváří souborný katalog, poskytuje metodické poradenství v otázkách zpracovávání knižních fondů a péče o ně, zprostředkovává jejich badatelské zpřístupnění. V souborném katalogu, řazeném abecedně podle autorů či anonymního záhlaví, je v současnosti podchycena přibližně čtvrtina zámeckých fondů. Náhled do obsahové skladby dosud nezkatalogizavaných sbírek prozatímně poskytují alespoň svazkové lokální katalogy, kterými jsou opatřeny všechny sbírky. Na základě těchto lokálních katalogů mohl být též vypracován přehled o obsahu jednotlivých zámeckých knihoven do již zmíněné německé edice Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa.(16) Pomocná pracovní kartotéka vytvářená v průběhu katalogizace registruje bohemikální tisky. Oddělení zámeckých knihoven již v 1. polovině 60. let při katalogizaci některých fondů průkopnicky užívalo fotokopií titulních stran, jež nalepeny na kartotéční lístky jsou součástí katalogizačního popisu. Počátkem 90. let se oddělení připojilo k prvním praktickým snahám o použití počítačové techniky v katalogizaci starých tisků a ve spolupráci s Knihovnou Akademie věd zavedlo tento nový způsob do své praxe a vytrvale hledalo takový systém, který by vyhovoval především tomu, že dokáže sloučit záznamy z knihoven různých vlastníků, jimž nelze vnutit jednotný software a formulář.(17) Dnes je oddělení zámeckých knihoven, pokud jde o množství počítačově zkatalogizovaných svazků historických fondů, na prvním místě v zemi. V databázi má k dispozici na 330.000 záznamů, byť různé úrovně popisu. Několik sbírek bylo zpřístupněno tištěnými katalogy, v nichž oddělení pokračuje i retrokonverzí z databáze (viz poznámky č. 58, 60, 61).

Knihovna Národního muzea provozuje Muzeum knihy, jediné v České republice. Bylo zřízeno v roce 1957 ve Žďáru nad Sázavou a kromě stálé expozice, jež byla po roce 1990 nově koncipována, pořádá především v letních měsících tematické výstavy, prohlubující pohled do dějin knižní kultury.(18) Časté výstavy z oblasti písemnictví a dějin knihy ovšem Knihovna Národního muzea pořádá i v muzejní budově v Praze. Redakčně se Knihovna Národního muzea podílí na vydávání Sborníku Národního muzea, Řada C - Literární historie, který přinesl nemálo kvalitních knihovědných studií. Organizačně Knihovna Národního muzea zajišťuje práci oborové komise knihovníků muzeí a galerií.

Knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově (s vžitým názvem Strahovská knihovna) patří k nejvýznamnějším pražským knihovnám nejen počtem svazků spravovaných historických a vzácných knižních sbírek (téměř 200.000), ale především jejich hodnotou. Jsou mezi nimi jedny z nejstarších psaných památek dochovaných v České republice. Předpokládá se, že již při svém příchodu na Strahov v roce 1140 si premonstrátští mniši přinesli s sebou nejnutnější knihy. Celkem knihovna opatruje na 3000 rukopisů od 10. do 20. století. Tištěné, převážně teologické spisy jsou zde zachovány i z vydání, jež nelze v jiných knihovnách nalézt, což platí rovněž o dalších okruzích tištěné produkce (např. historiografie, geografie, alchymie a astronomie, bibliofilie apod.). Chloubou knihovny je soubor českých prvotisků, jichž knihovna opatruje celkem 16, z toho 7 unikátů.(19)

Pro život kláštera sehrála knihovna důležitou roli za josefinských reforem v 18. století. S ohledem na to, že jako největší a nejvýznamnější klášterní knihovna v českých zemích zpřístupnila své bohaté knižní sbírky badatelské veřejnosti, nebyl tehdy strahovský klášter zrušen. Rozvoji kulturního a vědeckého života v zemi prospívala Strahovská knihovna nejen bohatou knižní sbírkou, ale i tvůrčím dílem svých knihovníků.(20) Po násilném zavření klášterů v roce 1950 zůstala premonstrátská knihovna na svém místě na Strahově a v roce 1953 se stala základem knižního fondu státem ustaveného Památníku národního písemnictví. Od něho ji podle zákona z roku 1990 o úpravě majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého (s doplňky z roku 1991) převzal opět premonstrátský řád.

Knihovna vydává od roku 1996 ročenku Bibliotheca Strahoviensis, vyplňovanou studiemi z řádové historie a z dějin knižní kultury.

Knihovna Akademie věd České republiky je ve srovnání s předchozími velmi mladá (zahájila činnost počátkem roku 1953) a spravuje poměrně malý fond starých tisků (cca 25.000 svazků), s nímž se co do počtu mohou rovnat i knižní sbírky ve větším regionálním muzeu.(21) Je však třetí institucí, v níž se zpracovává důležitá část národní retrospektivní bibliografie 16.-18. století, totiž cizojazyčná bohemikální literatura vydaná v českých zemích (bez ohledu na původ autora) i v zahraničí (spisy autorů pocházejících z českých zemí či spisy s tematikou vztahující se k českým zemím). Tento bibliografický výzkum je součástí pracovní náplně knihovědného oddělení a protože je nemyslitelný bez úzkých kontaktů s ostatními institucemi, pečujícími o historické knižní sbírky, udržuje Knihovnu Akademie věd neustále v centru odborného dění. Příprava národní bibliografie, metodicky založená na analytickém popisu tisků, ovlivnila v knihovně též úroveň katalogizace vlastního historického fondu. Jeho základem jsou nejstarší části knihoven vědeckých institucí, jež ukončily činnost se založením Československé akademie věd v roce 1952 - Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění.(22) K nim tehdejší Základní knihovna Československé akademie věd postupně připojila části sbírek ze zámeckých knihoven Doksy, Liblice a Bechyně(23) a nemalé množství cenných tisků z antikvárních nákupů. V roce 1967 byl historický fond prohlášen za uzavřený a již se nedoplňuje. Jeho správou je pověřeno knihovědné oddělení, zabývající se kromě již zmíněné bibliografie cizojazyčných tištěných bohemik též studiem dějin knihtisku a knihoven v českých zemích před rokem 1800. Ke speciálnímu depozitáři starých tisků byl v knihovně separátně vytvořen autorský katalog, obsahující velmi podrobné záznamy (včetně vlastnických označení knih a evidence signovaných příloh) a doplněný pomocnou kartotékou tiskařů a umělců. Publikován byl katalog části tisků z dokeské knihovny, soupis tisků 16. století a soupis děl J. A. Komenského a slovacika 18. století (viz poznámky č. 53, 60, 61). Různorodé rešeršní vstupy umožní až počítačová databáze, do níž byly rekatalogizovány první desítky exemplářů.(24) Digitalizace byla vyzkoušena na souboru tisků ze 16. a 17. století, z nichž byly nasnímány na CD-ROM tiskařské a nakladatelské signety (celkem 631 reprodukovaný a popsaný signet).(25) V současné době probíhá digitalizace a popis signovaných ilustrací ze spisů vytištěných v letech 1501-1750 a kompletní digitalizace vybraných vzácných výtisků.

K převzatým fondům Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění jsou dochovány i některé z původních katalogů. Prameny k dějinám těchto institucí i jejich knihoven jsou uloženy v Archivu Akademie věd ČR, kam přecházejí k archivování i písemnosti z činnosti dnešní Knihovny Akademie věd.

Od roku 1994 vydává knihovědné oddělení časopis Knihy a dějiny,(26) zaměřený na dějiny knihy, knihtisku a knihoven v českých zemích do poloviny 19. století. Se stejným tematickým zaměřením je v knihovědném oddělení vytvářena databáze odborné knihovědné literatury. Zatím není možné zajistit její soustavné a systematické doplňování, nicméně i v současném stavu se již osvědčuje (cca 2300 záznamů) i pro dotazy badatelů a počítá se s jejím umístěním na webové stránce knihovny.

Pražský knihovní místopis je z hlediska historických knižních sbírek velmi obsáhlý a více informací by si zde zasloužila řada knihoven. Co do objemu a obsahové rozmanitosti k nim na předním místě patří pět řádových knihoven, které byly v roce 1950 státním zásahem přiděleny do správy Národní knihovně, od níž je po roce 1990 převzali nazpět církevní majitelé: knihovna augustiniánů u sv. Tomáše, benediktinů v Břevnově, dominikánů u sv. Jiljí, františkánů u Panny Marie Sněžné a křižovníků s červenou hvězdou.(27) Až na knihovnu křižovníků, jež byla přestěhována do náhradních místností, zůstaly tyto knihovny po celou dobu státní správy uloženy v původních interiérech, vybaveny ovšem jen původními katalogy.(28) Nová katalogizace se dotkla pouze některých z nich, a to ještě jen rukopisů (křižovníci) a prvotisků (františkáni, dominikáni), jejichž soupisy vyšly tiskem (viz poznámku č. 58).

Provenienčně různorodý fond (cca 400.000 sv.), pocházející z klášterních knihoven středních a severních Čech, byl v 50. letech určen do správy Památníku národního písemnictví na Strahově, který již měl knihovnu strahovských premonstrátů.(29) S tímto velkým množstvím téměř naráz nabytých knih se nová instituce potýkala mnoho let (do 80. let v důsledku delimitací četných multiplikátů se počet svazků snížil na 250.000), než se podařilo vybudovat nový depozitář mimo Prahu, kam byla většina knih převezena a kde jsou nyní tříděny podle restitučních nároků řeholních řádů. Zkatalogizována byla přibližně jedna třetina.(30)

Specifické obsahové složení má knihovna řádu maltézských rytířů, kterému byla zpět předána Knihovnou Národního muzea, jež ji spravovala společně s fondy zámeckých knihoven.(31)

Církvi byla Památníkem národního písemnictví v rámci církevních restitucí předána s původním katalogem též knihovna Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, ponechaná i v době státní správy v původním interiéru.(32)

Na církevní půdě vznikly v Praze dvě další významné knihovny, jimž se na rozdíl od knihoven klášterních vyhnula státní správa: knihovna při pražském arcibiskupství a při Metropolitní kapitule sv. Víta. Bohužel, ani tyto knihovny nejsou, pokud jde o moderní knihovnické zpracování historických sbírek, v lepší situaci. Fondy uložené na arcibiskupství důkladné zpracování čeká, knihovna metropolitní kapituly je opatřena starým lístkovým katalogem jmenným a svazkovým katalogem oborovým. Její rukopisný fond a archivní materiály jsou uloženy v Archivu Pražského hradu.

Pro dějiny knižní kultury stejně jako pro dějiny jednotlivých vědních disciplin i krásné literatury nelze při výzkumu opomenout knižní sbírky v Muzeu hl. města Prahy (menší, avšak bohemikálně cenný fond starých tisků, zatím jen s inventárním seznamem), Archiv Univerzity Karlovy s důležitou sbírkou disertací (započato s rekatalogizací) (33), Historický ústav armády ČR s fondem zaměřeným na militaria (jmenný katalog s údaji o vlastnické provenienci, částečně rekatalogizován do počítačové databáze) a již několikrát zmiňovaný Památník národního písemnictví, jemuž zůstává část klášterních knižních fondů neobnovených řádů, sbírka zvaná Karáskova galerie (cca 48 000 sv.), Lešehradeum a knižní pozůstalosti bibliofilů.(34) Součástí Památníku národního písemnictví je i Literární archiv, pečující o písemné literární pozůstalosti.

Zájemce o technické obory může konzultovat fondy Státní technické knihovny(35) a Národního technického muzea.(36)

Mimo hlavní město republiky jsou nejvýznamnější historické knižní sbírky uchovávány především v Moravské zemské knihovně v Brně a ve vědeckých knihovnách v Olomouci, v Českých Budějovicích a v Plzni.

Nejdelší dějiny a tedy i nejstarší vlastní historický fond má z nich Vědecká (dříve Státní vědecká) knihovna v Olomouci, jež se hlásí svými počátky ke vzniku knihovny při jezuitské akademii v roce 1566.(37) První shromážděná knižní sbírka se téměř celá stala válečnou kořistí švédského vojska v letech 1642-1650, avšak jezuité vzápětí začali vytvářet knihovnu novou, která odhadem podle dochovaného katalogu z roku 1704 měla mezi 4000 až 5000 svazků. Po zrušení jezuitského řádu se olomoucká jezuitská knihovna stala knihovnou zestátněné univerzity (později lycea) a postupně byly do ní zařazeny knihovny z pěti jezuitských kolejí (Brna, Jihlavy, Telče, Uherského Hradiště a Znojma) a v 80. letech 18. století i výběr ze 34 zrušených klášterů dalších řádů. V roce 1784 byl založen systematický katalog, uchovávaný dodnes pro vědecké účely. Početní stav Václav Pumprla ve zprávě za rok 1992 uvedl takto: "1450 rukopisů od poloviny 11. století do současnosti, přibližně 1800 prvotisků z let 1467 až 1500 a asi 70 000 starých tisků z let 1501-1800" (op. cit. v poznámce č. 37, s. 5). Ze státních záborů klášterních knihoven z roku 1950 si tehdejší Státní vědecká knihovna v Olomouci ponechala knih jen velmi málo.

Zásluhou píle Václava Pumprly mohla Státní vědecká knihovna v Olomouci začít v roce 1974 s ediční řadou výběrových soupisů z fondu starých tisků,(38) která společně s vědeckými katalogy vydávanými od roku 1955 tehdejší Universitní knihovnou v Brně (viz poznámku č. 40, 58, 60) stvrdila v této oblasti předstih moravského knihovnictví před českým.

Významně zasáhla olomoucká knihovna do péče o historické knižní fondy a jejich zpracování také řadou odborných konferencí, v letech 1991-1996 uspořádaných z iniciativy V. Pumprly, na nějž po roční pauze navázaly kolegyně J. Sládková a K. Handlová. Nové podněty a zkušenosti si z nich odnesli nejen účastníci. Díky tomu, že všechny konferenční příspěvky byly publikovány (viz poznámku č. 79), dostali jak knihovníci, tak zainteresovaní badatelé solidní tištěný náhled do problematiky související s knižním dědictvím minulosti. Nakolik informační hodnota těchto sborníků pomohla i tomuto mému přehledu, dokazují koneckonců citace v poznámkovém aparátu.

Vědecká knihovna v Olomouci vydává od roku 1993 čtvrtletník Knihovní obzor, v němž jsou publikovány i statě o historických knižních sbírkách. Časopis je možno číst v plném textu také na internetové stránce knihovny http://www.svkol.cz/.

Na rozdíl od olomoucké knihovny přišly vědecké knihovny v ostatních tehdejších krajských městech k základům větších historických fondů až po druhé světové válce přejímáním církevních a jiných celků do své správy, tedy nikoli staletým nárůstem vlastní sbírky. Tento pohyb knihovních fondů, ať již zestátněných, darovaných či z pozice státní moci zabraných, měl ovšem i zásadní vliv na zpracovatelské postupy a badatelské využití fondů. Proti ohromnému množství svazků stál nepatrný hlouček kvalifikovaných knihovníků i amatérů, kteří museli být odhodláni i k fyzické dřině, neboť při pramalém zájmu oficiálních míst o osud tohoto typu kulturního dědictví nemohli očekávat přidělení pomocných sil. Navíc jim chyběly i odpovídající prostory, kam by mohli náhle nabyté knihovny instalovat. Bezprostředně po válce byly v souvislosti se zákony o postihu kolaborantů konfiskovány státem některé zámecké knihovny, další byly znárodněny po roce 1948.(39) V dubnu roku 1950 byla během jediné noci státní zásahem násilně zastavena činnost klášterů, v nichž se nacházela více než stovka knihoven. O nich rozhodla kulturní komise Státního úřadu církevního ještě v červnu téhož roku, že mají být rozděleny mezi státní vědecké knihovny. S tím, že drtivá většina z nich nemohla být ponechána na původním místě, neboť klášterní budovy byly předávány k využití různým státním institucím. Všeho všudy 18 knihoven nebylo vyklizeno - z toho v Čechách v Praze sedm (viz výše), dále premonstrátská knihovna v Teplé, cisterciácká ve Vyšším Brodě a v Oseku, františkánská v Plzni a v Chebu a benediktinská v Broumově. Na Moravě pak tři v Brně (augustiniánů, minoritů a kapucínů), benediktinská v Rajhradě a premonstrátská v Nové Říši.

Na Moravě se největšího počtu zrušených klášterních knihoven ujala tehdejší Univerzitní knihovna v Brně (dnes součást Moravské zemské knihovny), jež zásluhou dvou svých knihovníků - Vladislava Dokoupila a Jaroslava Vobra udržela jako samostatné celky nejen přidělených šest interiérových knihoven, ale vrátila do původních místností ještě dvě další (jedině těchto osm fondů zůstalo na území Moravy zachováno ve svých původních interiérech).(40) Avšak nejen to, dokonce i ty sbírky, které musely v brněnské Universitní knihovně přejít do společného depozitáře, byly v něm uloženy odděleně jako samostatné celky. V podstatě připadly knihovně klášterní sbírky z Brna a z brněnského a jihlavského kraje. V souhrnu představoval tento přírůstek pro brněnskou Universitní knihovnu zvládnutí přibližně 250.000 svazků. Současně s tříděním, revizemi, instalováním a inventarizací převzatých fondů přistoupil Vladislav Dokoupil již v roce 1955 k vydávání vědeckých soupisů nejstarších částí sbírek, tj. rukopisů (vyšly ve 4 svazcích v letech 1957-1966), prvotisků (viz poznámku č. 58) a tisků 16. století (viz poznámku č. 60). Tyto publikované katalogy byly ve své době nejen průkopnickým činem v národním knihovnictví, ale pozdvihovaly prestiž národní knihovědy za hranicemi a vynikajícím způsobem slouží dodnes i pro ty knihovní celky, jež byly restituovány řeholním řádům. K vlastnímu historickému fondu Moravské zemské knihovny patří knihovna bývalé Moravské hospodářské společnosti.(41)

V jižních Čechách byla před podobný úkol postavena tehdejší Státní vědecká knihovna v Českých Budějovicích (dnes Jihočeská vědecká knihovna), která postupně od roku 1950 převzala knihovnu františkánů z Bechyně a Jindřichova Hradce, servitů z Nových Hradů, minoritů z Českého Krumlova, redemptoristů z Českých Budějovic, biskupského kněžského semináře z Českých Budějovic i knihovnu samotného českobudějovického biskupství, knihovnu prelatury z Českého Krumlova, zbytek knihovny českokrumlovských kaplanů, děkanskou knihovnu z Třeboně.(42) Největší ze spravovaných knihoven byla interiérová klášterní knihovna cisterciáků ve Vyšším Brodu, čítající odhadem podle posledního katalogu na 30.000 starých tisků a několik set pergamenových i papírových rukopisů. Unikátem je zde nejstarší dochovaný knihovní katalog v českých zemích ze sklonku 13. století (zaznamenávající 48 kodexů liturgické, teologické a naučné povahy). Knihovna byla vrácena obnovenému klášteru.(43) Přibližně 800 svazků rukopisů a starých tisků zůstalo ve fondu Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích z původní knižní sbírky cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně, kde dnes sídlí oddělení rukopisů a starých tisků. Další soubor cca 3400 svazků starých tisků byl vyčleněn z rozmanitých nepočetných zbytků různých knihoven (např. řádových knihoven petrinů a těšitelů z Českých Budějovic, profesorských knihoven gymnazií v Českých Budějovicích a v Jindřichově Hradci) a knih neznámé provenience.(44)

Z převzatých fondů byly i ve Státní vědecké knihovně v Českých Budějovicích přednostně zpracovány rukopisy, prvotisky, tisky 16. století a bohemikální literatura. Pro tyto práce knihovna založila ediční řadu " Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích".(45)

O něco skromnější v tištěných výsledcích byla prezentace klášterních i jiných sbírek, které dostaly na starost Státní vědecká knihovna v Plzni (dnes Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje),(46) Státní vědecká (dnes Studijní a vědecká) knihovna v Hradci Králové,(47) Státní vědecká (dnes Severočeská vědecká) knihovna v Liberci.(48)

Výrazně se prosadila Roudnická Lobkowiczká knihovna, restituovaná rodu Lobkowiczů, příkladným způsobem instalovaná, spravovaná i badatelsky přístupná na zámku v Nelahozevsi.(49)

Knihovny v muzeích a archivech
Nelze se zde do šíře rozepisovat o obsahu všech knihoven s historickými knižními fondy. V zásadě je při jakémkoli výzkumu nutno počítat s tím, že dějinným vývojem jsou dnes rukopisy, prvotisky a staré tisky ve větších či menších množstvích rozptýleny jak v knihovnách, tak v muzeích a archivech. Přitom mohou mít velmi rozmanitý vlastnický původ. Mohou to být farní knihovny, pozůstalosti místních sběratelů, gymnasijní knihovny i staré řádové knihovny či jejich torza, právě tak jako zámecké knihovny. Knihovny piaristů má například Státní ústřední archiv v Praze, Okresní archiv v Benešově, Okresní archiv v Mladé Boleslavi, Okresní archiv v Rychnově nad Kněžnou, knihovnu augustiniánů z Dolního Ročova nadále po dohodě s řádem spravuje Oblastní muzeum v Lounech,(50) Regionální muzeum v Teplicích spravuje zámeckou knihovnu Clary-Aldringenů a klášterní knihovnu cisterciáků z Oseka, Okresní muzeum v Mostě zámeckou knihovnu z Třebívlic (z pozůstalosti Ulriky von Levetzow) a knihovnu piaristického gymnázia, Městské muzeum v Sušici knihovnu kapucínů, (51) Archiv města Brna zámeckou knihovnu Mitrovských (viz poznámku č. 61) atd.

Informace o knižních sbírkových fondech muzeí jsou bohužel rozptýleny jak v regionálních časopisech, vydávaných v krajích a okresech, tak i v centrálních časopisech.(52) Mnohé z těchto sbírek, většinou cenných pro poznání kulturního klimatu v regionu, ležely dosud v depozitářích bez potřebných katalogů, registrovány jen nejnutnějšími údaji v přírůstkových seznamech či inventářích. Na druhé straně se však v řadě muzeí nadějně rozvíjí projekty na odborné zpracování historických knižních celků, ať již z vlastních zdrojů nebo s přispěním grantových podpor. Tak například rekatalogizovalo svou sbírku prvotisků Západočeské muzeum v Plzni (viz poznámku č. 58), pracovník Okresního muzea Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou Vladimír Jarý katalogizuje jazykově české tisky 16.-18. století v muzeích Orlických hor, Podorlicka a Kladska (viz poznámku č. 61), Regionální muzeum v Teplicích začalo s katalogizací zámecké knihovny Clary-Aldringenů (viz poznámku č. 52). Za nepřímý doklad toho, že sílí zájem o historické knižní sbírky a přibývá kolem nich i odborníků, kteří si dovedou poradit s jejich zpracováním, lze uvést i výběrové soupisy děl J. A. Komenského, jimiž knihovny a muzea reagovaly na 400. výročí narození J. A. Komenského.(53)

Z mimopražských církevních knihoven jsem již uvedla knihovnu cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě a ještě jmenujme alespoň dobře fungující biskupskou knihovnu v Litoměřicích(54) a knihovnu premonstrátského kláštera v Teplé.(55)

Stav katalogů
Převážná část knihoven, pokud nepřestoupily na počítačové zpracovávání historického fondu nebo nepublikovaly alespoň výběrový katalog s příslušnými rejstříky, je, jak již bylo zmíněno, až na výjimky vybavena pouze jmennými katalogy autorskými. Tyto katalogy však jdou v některých knihovnách do značných podrobností: kromě autora, názvu a impresa jsou zaznamenány též výrazné prvky typografické úpravy (např. dvoubarevná sazba, ilustrace, signety, typy písma ve vztahu k jazyku spisu) či rámcové části textu (errata, rejstříky apod.), dále popis vazby a vlastnická označení knihy předchozími majiteli (supralibros, exlibris, razítka aj.). Lze říci, že s takovými katalogy se lze setkat především tam, kde působili přední čeští knihovníci a bibliografové.

Odlišné uspořádání mívají původní historické katalogy dochovaných klášterních knihoven, setříděných jak na regálech tak v katalogu podle obsahových hledisek. Moderní řešení takovýchto vstupů do historického knižního materiálu přinese patrně až počítačová rekatalogizace nebo retrokonverze. K tomuto způsobu přistupuje stále více pracovišť a přes všechny nesnáze (zvláště nedostatek potřebných financí a odborných sil), jež se někdy zdají proplétat v uzavřený bludný kruh, lze výsledky považovat za povzbuzující. Z grantových prostředků zpracovávají knihovníci v mimopražských muzeích i menší, dosud opomíjené knižní sbírky, jejichž sběratelsky nebo regionálně podmíněný obsah často skrývá překvapivé nálezy. Nutno k tomu dodat, že přísně jednotná pravidla popisu se ovšem při této práci zatím nedodržují. Základní osnova struktury záznamu se obvykle opírá o dosud jediná vydaná pravidla pro popis starých tisků, publikovaná v roce 1971 (B. Wižďálková, F. Horák). Ta jsou založena na zásadách, vložených do metodiky české národní retrospektivní bibliografie jejím zakladatelem, historikem a bibliografem Z.V. Tobolkou (1874-1951). Praxe jednotlivých knihoven vykazuje menší nebo větší odchylky podle povahy fondu, jeho funkce, dosavadní zpracovatelské tradice, vybavenosti potřebnou konzultativní literaturou a koneckonců i schopností knihovníků.

Tento národní i lokální vývoj je pochopitelně konfrontován s unifikujícími mezinárodními proudy. Nejintenzivněji se standardizací zabývá Národní knihovna. Její péčí vyšel v roce 1997 první český překlad pravidel ISBD(A), její pracovní tým pro české národní autority předložil též svůj první náčrt postupu na vytváření souboru autorit pro historické knižní fondy a oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny směřuje ke katalogizaci historického fondu ve formátech doporučovaných v mezinárodním prostředí(56). Jako jediná z České republiky je Národní knihovna platícím členem Consortia of European Research Libraries (CERL).(57) Ve zkušebním provozu má již na své internetové stránce ( http://www.nkp.cz ) databázi starých tisků (stt) i podrobné výklady k metodice katalogizačního zpracování těchto dokumentů. V souladu se svým členstvím v CERL usiluje Národní knihovna o rozšíření spolupráce všech správců historických knižních fondů směrem k jednotným postupům a doufejme, že se touto cestou opravdu co nejvíce sblíží jednotlivé projekty na našem území. Vykročením by měl být celostátní seminář ke katalogizaci starých tisků, zorganizovaný Národní knihovnou v dubnu 2003. Jako podklady k diskusi pořadatelé shromáždili od účastníků semináře prostřednictvím dotazníku stručné charakteristiky obsahu spravovaných historických knižních sbírek a stavu jejich knihovnického zpracování. Tyto údaje jsou přístupné na internetové adrese http://www.vkol.cz/staretisky.

Pokud knihovny po roce 1945 přistoupily ke katalogizaci či rekatalogizaci historických sbírek, začínaly obvykle nejstarší částí: jako nejhodnotnější byly vyčleněny a zpracovávány rukopisy, prvotisky, tisky 16. století a bohemikální literatura, což odpovídalo i obsahovému rozvržení národní retrospektivní bibliografie, konstituované ve 20. letech, a nutno podotknout, že tento postup bývá dodržován dodnes. Tak vznikla řada publikovaných katalogů a soupisů prvotisků.(58) Poté, co byl vydán E. Urbánkovou též shrnující přehled pramenné základny ke studiu českého knihtisku před začátkem 16. století a Soupis prvotisků českého původu,(59) dostalo se zájemcům o období 2. poloviny 15. století hodnotného výchozího materiálu. Souběžně byly vydávány také vědecké katalogy rukopisů, pro jejichž soupis byla v roce 1951 ustavena při Archivu tehdejší Československé akademie věd odborná komise (viz poznámku č. 75). V časové následnosti a možno říci předjímaje dnešní mezinárodní tendence se zpracovávaly a zpracovávají tisky 16. století,(60) eventuálně tematicky pojaté soubory.(61)

Národní retrospektivní bibliografie
Dosud nejobsáhlejší publikovanou národní retrospektivní bibliografií je v České republice Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století (dále jen Knihopis), do jehož 1. dílu byly pojaty prvotisky (vyšel v roce 1925 ve dvou svazcích: Text, Tabule) a do 2. dílu tisky z období 1501-1800 (celkem v 9 svazcích vydaných v letech 1939-1967). Hlavním kritériem byl jazyk - čeština nebo slovenština. Nebylo však přitom důsledně stanoveno, jaký podíl toho či onoho jazyka v textu je rozhodující, aby bylo příslušné vydání do Knihopisu zařazeno, takže se v této jazykově české a slovenské bibliografii najde mnoho spisů v němčině a latině jenom z toho prostého důvodu, že se v nich vyskytují české názvy lokalit nebo kratší odstavec v češtině či slovenštině.(62) Bibliografické práce byly zahájeny z podnětu Z.V. Tobolky, který byl též prvním redaktorem Knihopisu. O přípravu a vydávání Knihopisu pečovala odborná komise, zřízená za tímto účelem v roce 1923 tehdejším ministerstvem školství a národní osvěty. V roce 1948 byla komise zrušena a redakce Knihopisu o rok později přičleněna k Národní knihovně, přičemž funkci vedoucího redaktora Z. V. Tobolka předal Františku Horákovi. S ním se v roce 1953 Knihopis ocitl na akademické půdě, když byl F. Horák jmenován ředitelem nově ustavené Základní knihovny Československé akademie věd. V roce 1967 se Knihopis se svým redaktorem znovu vrátil do klementinských budov dnešní Národní knihovny, kde je redakce Knihopisu od roku 1974 regulérní součástí oddělení rukopisů a starých tisků. Metodicky se bibliografické popisy v Knihopise staly v republice vzorem a lze říci i nejvyšší pomyslnou příčkou úrovně katalogizačního a bibliografického zpracování starých tisků. Celkem 17631 zaznamenaných vydání je popsáno de visu podle dochovaných exemplářů (s výjimkou těch vydání, k nimž se žádný exemplář nezjistil a musela být do Knihopisu zaznamenána podle sekundárního zdroje): znění titulního listu v plném rozsahu a v původní ortografii, rovněž v původním znění opsané celé impresum, přesně vyjádřený rozsah (s dopočítáváním nečíslovaných stran), formát stanovený podle počtu listů v knižní složce, rozpisy vnitřních textových částí spisu (tj. dedikace, předmluvy, členění na kapitoly apod.), popis typologické a grafické úpravy tisku s podrobnou registrací užitých typografických prvků i typů písma, grafických technik, námětů ilustrací včetně podpisů jejich tvůrců. Takový zpracovatelský způsob vytvořil z Knihopisu jedinečný zdroj údajů, jaké obvykle uživatel nenajde v tradičních knihovních katalozích, například jména osob oslovených či podepsaných v dedikacích a předmluvách, portréty, vyobrazení měst i jiných lokalit, typografický materiál. Z pohledu uživatele má ovšem tato bibliografie jeden nedostatek, znepříjemňující rychlou orientaci v záznamech a plné využití jejich informační hodnoty - svazky 3-9 z 2. dílu nejsou opatřeny rejstříky, ba ani odkazy z názvu na jméno autora u těch anonymních spisů, jejichž autorství se podařilo určit a do abecední řady Knihopisu byly tedy zařazeny pod autorovo jméno. Tato vada, jež metodicky kontrastuje s důkladností bibliografických popisů Knihopisu, vznikla z mylného časového odhadu dokončení celé abecední řady. V přesvědčení, že vydání zbývajících svazků s písmeny K-Ž bude otázkou přibližně jednoho roku, rozhodla se redakce v roce 1947 nepřipojovat počínaje 3. svazkem (písmena D-J) rejstříky a počkat s nimi na samostatný rejstříkový svazek po dokončení celého díla. Bohužel, vydávání 4.-9. svazku se protahovalo až do roku 1967 a s ním se vzdalovalo i publikování rejstříků, o nichž ještě navíc nová koncepce pokračujícího redaktora F. Horáka rozhodla, že budou následovat nikoli bezprostředně po ukončení základní abecední řady Knihopisu, nýbrž až po vydání dodatků, aby i ony mohly být do rejstříků zahrnuty. Po smrti F. Horáka v roce 1983 byla jeho knihopisná pozůstalost posuzována bibliografy a knihovníky a diskutovány možnosti pokračování prací i publikování rejstříků a nově shromážděného materiálu. Za redakčního vedení Petra Voita byla v roce 1985 založena ediční řada Příspěvky ke Knihopisu zahájená výběrovými rejstříky(63) a pro nejbližší publikování byly vybrány tzv. číselné dodatky, tj. opravy a doplňky k již publikovaným číslovaným záznamům Knihopisu. Publikování Dodatků zahájil v roce 1994 jediný svazek prvního dílu Knihopisu, obsahující prvotisky.(64) Od roku 1995 pak vycházejí Dodatky k záznamům tisků 16.-18. století (tj. ke 2. dílu Knihopisu).(65)

V průběhu předchozích let byly však v redakci Knihopisu shromažďovány též záznamy těch vydání, která v 2. dílu Knihopisu vůbec uvedena nejsou. Tento druh dodatků, tzv. abecedních, zůstává zatím v rukopisné podobě a stanou se základem pro pokračování v průzkumu knihovních fondů, z něhož by měl vzejít Knihopis nový, respektive jeho druhá abecední řada. Jistě tomu napomůže zvyšující se počet knihoven, které se pouštějí do třídění a katalogizace svých historických sbírek. Nicméně dnešní redakce Knihopisu, vědoma si toho, že i při eventuálním využití počítačové technologie bude zpracovávání nové abecední řady Knihopisu dlouhodobou záležitostí, pamatovala na badatele tím, že ke každému publikovanému svazku tzv. číselných dodatků připojuje zkrácené záznamy nově zjištěných vydání, jejichž analytické popisy jsou již v rukopisném materiálu Knihopisu připraveny.

Tím, že národní retrospektivní bibliografie ve svých počátcích ve 20. letech dala v plánovaných úkolech přednost tiskům v češtině a slovenštině, vzniklo její základní rozdělení, respektované podnes: jednu řadu tvoří tisky v češtině a druhou tisky v ostatních jazycích, přičemž v obou řadách jsou uplatněny časové úseky: prvotisky, tisky z let 1501-1800 a tisky 19. století. Chronologickým pokračováním Knihopisu je bibliografie české tištěné produkce 19. století, jíž se bibliograficky věnuje příslušné oddělení v Národní knihovně. Jako specifický druh byly z bibliografie 19. století i z pokračování Knihopisu vyčleněny jazykově české kramářské tisky, jejichž soupisem byla pověřena Knihovna Národního muzea (viz poznámku č. 70).

Tiskařskou produkci v ostatních jazycích má podat Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800, připravovaná v knihovědném oddělení Knihovny Akademie věd ČR. Cizojazyčná produkce českých tiskáren 15. století je nejnověji zpracována v již citované práci E. Urbánkové (viz poznámku č. 59). Pro cizojazyčnou národní tvorbu 19. století, bohužel, nebylo doposud žádné odborné bibliografické pracoviště ustaveno, přestože je nezbytnou součástí obrazu o kulturním, politickém a společenském životě doby. Toto "bílé místo" v české národní retrospektivní bibliografii patrně souvisí s přezíráním problematiky tisků 19. století v uplynulých desetiletích. Dát impuls k obratu v postoji k této části knižního dědictví a napomoci ke sjednocení dosud osamocených akcí jednotlivců či knihoven se v roce 1997 pokusilo Okresní muzeum v Jindřichově Hradci uspořádáním konference "Tiskárny a tisky 19. století". Sborník přednesených příspěvků poskytuje všem zájemcům přehled o současném stavu jak knihovnického zpracování a péče, tak badatelského zájmu a možností výzkumu.(66)

Iniciátorem bibliografických průzkumů cizojazyčných bohemikálních tisků 16.-18. století a českých tisků 19. století byl 50. letech František Horák, pokračující redaktor Knihopisu. Již v roce 1951 se v Národní knihovně postaral o zahájení prací na soupisu českých tisků 19. století, jímž se do roku 2000 zabývalo oddělení národní retrospektivní bibliografie. Vyhledávalo a popisovalo "bez teritoriálního omezení české tisky a to tištěné i litografované včetně almanachů, kalendářů, výročních zpráv, separátů vědeckých studí, drobné tisky jako koncertní a divadelní programy, jubilejní tisky a dále cizojazyčné tisky s ucelenou česky tištěnou pasáží."(67) Kromě již zmíněných českých kramářských tisků nebyly touto bibliografií zachycovány tisky úřední povahy, noviny a časopisy.(68) V současnosti obsahují bibliografické kartotéky na 90.000 záznamů, získaných podle českých tisků 19. století dochovaných v Národní knihovně v Praze, Knihovně Národního muzea, premonstrátské knihovně na Strahově a v několika větších knihovnách mimopražských. Vzhledem k objemu již shromážděného materiálu a s ohledem na to, že ještě obrovské množství tisků na bibliografický průzkum čeká (především v četných v muzejních knihovnách), rozhodli se zpracovatelé bibliografie 19. století uzavřít rokem 1988 doplňování kartoték a najít způsob, jak co nejrychleji poskytnout záznamy k širokému využití badatelům. Nejprve byla promýšlena koncepce redakční metodiky a podle jejích zásad přikročeno k úpravám. Souběžně s pracemi na zpřístupnění materiálu, shromážděném před rokem 1988, pokračovalo ovšem i vyhledávání desiderat v dosud neprozkoumaných knihovních fondech a jeho výsledky již měly tvořit novou řadu bibliografie českých tisků 19. století.(69) V roce 2000 však byla koncepce tohoto úkolu pozměněna směrem od národní bibliografie k přednostní katalogizaci vlastního fondu, která je již prováděna do elektronické databáze. Výsledky bibliografického výzkumu jazykově české produkce 19. století byly zpřístupněny veřejnosti v podobě skennovaných záznamů na webové stránce Národní knihovny, vyhledávání je tedy možné jen v abecedním pořadí autorů či anonymních záhlaví. Po dobu dvou let po nasnímání skannerem byly ovšem bibliografické kartotéky ještě doplňovány, takže je při rešerši dobré doplnit si vlastní zjištění v kopiích záznamů ještě náhledem do kartoték uchovávaných nyní v oddělení jmenného zpracování fondu Národní knihovny.

České kramářské písně byly původně zaznamenávány Knihopisem, avšak na počátku 50. let byl jejich soupis převeden do Knihovny Národního muzea, která sama vlastní poměrně rozsáhlou sbírku těchto tisků. Důvodem vynětí kramářských tisků jako samostatné části národní bibliografie byla jejich specifičnost, která se vymykala jednotné metodice bibliografického popisu uplatňovaného v Knihopisu, z něhož se odvíjela i pravidla pro české tisky 19. století a koneckonců i pro cizojazyčné bohemikální tisky. Zpracovatelům Knihopisu působily české kramářské tisky potíže už tím, že zvláště ty ze staršího období postrádají datum vytištění a bibliografové mnohdy nemohli s jistotou určit jejich přesnou dataci, jež by rozhodla o tom, zda ten který tisk časově patří do Knihopisu (před rokem 1801) nebo do bibliografie 19. století. Bibliografický popis musí též respektovat incipity kramářských písňových tisků a uváděné nápěvy v podobě odkazu na nějakou populární lidovou píseň („Zpívá se jako ...“). Tyto problémy vyřešilo osamostatnění soupisu tohoto druhu dokumentů - kramářský tisk se zpracovává jako jev bez rigorózního časového vymezování (jeho velká obliba ovšem spadá do 19. století) a v pravidlech popisu byly provedeny úpravy, které materiál vyžaduje (při souběžném respektování kompatibility s metodikou bibliografie 19. století). Celkem již v Knihovně Národního muzea shromáždili na 30.000 záznamů českých kramářských tisků. K nim jsou sestavovány rejstříky - názvů, autorů, tiskařů, místa tisku, roku tisku, nápěvů, dále rejstříky osob, místa a roků děje, o nichž píseň pojednává, a rejstřík ostatních předmětových hesel. Zatím byla z bibliografie českých kramářských písňových tisků publikována jen ukázka, redakce však badatelům žádané informace poskytuje ochotně z lístkových kartoték.(70)

Se shromažďováním údajů o cizojazyčných bohemikách bylo započato přibližně v polovině 50. let(71) na půdě tehdejší Základní knihovny ČSAV (činná od 1.1.1953, dnes Knihovna Akademie věd ČR), jejímž byl F. Horák prvním ředitelem (do poloviny roku 1967). Cizojazyčná bohemika se tehdy stala součástí oddělení, které za redakčního vedení F. Horáka dokončovalo Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Po odchodu redakce Knihopisu ze Základní knihovny v polovině roku 1967 došlo k oddělení obou bibliografických projektů - zatímco na doplňcích Knihopisu pokračoval F. Horák mimo Akademii, cizojazyčná bohemika zůstala v náplni Základní knihovny a pro jejich zpracovávání byla utvořena stálá pracovní skupina a jako konzultativní orgán jmenována komise odborníků (zanikla v roce 1980). Byla revidována koncepce heuristiky i metodika bibliografického popisu, jež však přes určité úpravy nadále dodržuje zásady uplatněné v Knihopisu, tj. především důkladný analytický popis tisku a u každého záznamu soupis dochovaných exemplářů.(72) Pro bibliografii je zpracovávána tiskařská produkce 16.-18. století podle následujících kritérií:
1) cizojazyčné tisky z tiskáren na území dnešní České republiky, bez ohledu na národnost autora a literární žánr (nepopisují se pouze tisky úřední);
2) zahraniční vydání cizojazyčných děl autorů pocházejících z území dnešní České republiky;
3) cizojazyčné spisy cizích autorů vydané v zahraničí, jestliže svým obsahem, místem vzniku, osobou mecenáše apod. prokazují vztah k českému, moravskému či slezskému prostředí (v dnešních hranicích).

V souladu s těmito kritérii bylo na základě průzkumu v historických knižních fondech doposud bibliograficky popsáno na 24.000 vydání. Z odborné literatury bylo zároveň získáno cca 22.000 záznamů o cizojazyčných spisech, které je nutno ještě bibliograficky zpracovat (ve většině případů k nim zatím nebyl zjištěn dochovaný exemplář).

Popisy vydaných spisů obsahují: většinou nekrácený a transliterovaný titulní text, impresum v původní podobě, velikost formátu určenou podle listů v knižní složce, rozsah vyjádřený počtem číslovaných i nečíslovaných stran či folií a příloh, podrobný rozpis všech textových částí díla (dedikace, předmluvy, úvody, poučení knihaři, rejstříky, skryté bibliografie, oslavná oslovení autorů, tiskařů apod.), charakteristiku typografického ztvárnění knihy (tiskařské a nakladatelské signety, ilustrace a jinou výraznou výzdobu), včetně iniciál i jmen podepsaných výtvarníků, odkaz na odbornou literaturu, která buď zaznamenává dané vydání nebo posloužila bibliografům ke konzultaci ohledně upřesnění některého z údajů nutných pro popis (osoba některého z tvůrců knihy - autora, tiskaře, rytce, datace vzniku knihy apod.), seznam všech dochovaných exemplářů, zjištěných dosavadním průzkumem knihovních katalogů a fondů.

Bohužel nebyly ke vznikající bibliografii založeny současně pomocné kartotéky, třídící záznamy podle jiných hledisek než autorského. Při tradičním způsobu popisů na kartotéční lístky, pořádané abecedně podle jména autora či podstatného jména v nominativu z názvu (v případě anonymních spisů), není možné podávat ze shromážděného materiálu informace ohledně dokumentů určitých druhů či tematického obsahu, jazyka apod. Částečnou pomoc poskytuje rejstřík tiskařů, nakladatelů a knihkupců a rejstřík výtvarníků, jejichž díla jsou využita v ilustračním doprovodu tisků. Těchto rejstříků již bylo úspěšně využito k monografiím o činnosti konkrétních tiskáren (soupis studií čerpajících v širší míře z dosud nepublikovaného materiálu je vystaven na www stránce Knihovny Akademie věd).

Bibliografický průzkum pro cizojazyčná bohemika 16.-18. století byl proveden již ve všech významných pražských knihovnách s historickými fondy a v současnosti probíhá nebo je dokončen v přibližně 40 institucích mimopražských (knihovny, archivy, galerie). Ze shromážděného materiálu byla zatím publikovány pouze části - personální bibliografie jezuitského historika Bohuslava Balbína, tiskařská bohemika zjištěná ve dvou římských knihovnách, tisky s vyobrazeními měst a jiných lokalit(73) a za účelem zveřejnění byla v l. polovině 90. let připravena bibliografie spisů J. A. Komenského, jež zatím zůstává ve stadiu redakčních úprav.(74)

Obdobně jako u výše popsaných velkých národních projektů jsou zpracovatelé bibliografie cizojazyčných bohemik nuceni zamýšlet se nad tím, jak naložit s materiálem shromažďovaným po desetiletí vlastně několika generacemi bibliografů. Přistoupit k redakčním úpravám všech popisů by nepochybně znamenalo znovu se v přečetných případech vracet k popsaným tiskům. V průběhu tak dlouhého zpracovatelského procesu přece jen došlo k drobnějším změnám v pravidlech i k částečným úpravám koncepce, což si vyžádaly většinou vnější okolnosti, v menší míře pak zkušenosti získané při heuristice praktickým využíváním podobných zahraničních bibliografií. Postupem doby se ukázalo, že v rozmáchle pojatém výzkumu podle stanovených tří kritérií je těžké uplatnit tatáž pravidla pro tisky ze tří staletí. Prvním výsledkem úvah nad možnostmi zpřístupnění bibliografických popisů cizojazyčných bohemik byla myšlenka urychlit zveřejnění bibliografie tím, že se zpracování soustředí přednostně na produkci tiskáren z Čech, Moravy a Slezska. V tomto smyslu pokračuje i průzkum mimopražských knižních sbírek. Tato orientace na tiskařská bohemika v podstatě řeší dva vážné problémy, které neprovázejí jen bibliografický výzkum cizojazyčných bohemik, nýbrž znají je i kolegové z ostatních bibliografických pracovišť. Jedním je setrvale nedostatečný počet odborných sil, v jejichž lidských možnostech nejsou již reservy k uspíšení práce na rozsáhlých projektech. Druhým je vypovídací hodnota záznamů v katalozích k historickým knižním sbírkám. V případě cizojazyčných bohemik nelze spolehlivě excerpovat autorsky bohemikální tisky, natož tisky obsahově bohemikální, zatímco tiskařská bohemika lze zjišťovat poměrně snadno, neboť údaj o místě a datu tisku většinou nechybí ani v těch nejjednodušších katalozích či stručných inventárních seznamech. V kartotékách Bibliografie cizojazyčných bohemik byly z tohoto důvodu jako samostatná část vyčleněny popisy i záznamy desiderat o cizojazyčných tiscích z domácích tiskáren v 16. a 17. století (cca 7000 vydání). Poté bylo přednostně přikročeno k převádění popisů tzv. tiskařských bohemik 16. a 17. století do databáze. Souběžně ovšem pokračoval podle možností i průzkum dalších knihovních fondů, při němž bylo nemyslitelné neregistrovat také nalezené tisky podle zbývajících kritérií a časového zařazení. Bylo tedy jasné, že vznikající databáze stále není spolehlivým průvodcem po veškerém bibliografickém materiálu, který je archivován v kartotékách, a proto bylo přijato rozhodnutí, aby jako jakýsi mezistupeň před publikováním celé bibliografie (ať již zpřístupněním v podobě databáze nebo redakční úpravou do knižní podoby) byly stávající kartotéky dány badatelské veřejnosti k dispozici v takovém stavu, v jakém skončily před zahájením počítačového ukládání dat, a to prostřednictvím skenovaných kopií převedených na CD-ROM. Čímž se badatelům usnadni přístup ke shromážděným údajům alespoň v dosavadní, bohužel nekorigované podobě a v jednoduchém abecedním řazení podle autorů a názvů spisů (s chronologickým podřazením u opakovaných vydání). Dovolí sice v podstatě jen jeden rešeršní vstup, tj. listování reprodukovanými popisy, ale i to může být na čas značnou pomocí – a to jak pro zodpovězení prosté otázky, které spisy byly kde a kolikrát vydány, kde je uchováván výtisk z určitého vydání až po trpělivější pátrání po produkci konkrétních tiskařů či dokonce jazykové a tematické utřídění, k nimž může být vodítkem na CD-ROM přidaný rejstřík a seznam tiskařů. CD-ROM s kopiemi popisů tiskařských bohemik 16. a 17. století bude k dispozici badatelům v knihovnách, jejichž fondy byly pro bibliografii zkoumány. Kromě bibliografických popisů obsahuje CD-ROM zprávu o průběhu prací na Bibliografii (dříve Soupisu) cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800, seznam knihoven, jejichž fondy byly či jsou pro Bibliografii zpracovávány, soupis studií a zpráv týkajících se tohoto bibliografického projektu (včetně již publikovaných částí shromážděného materiálu) a již zmíněný soupis studií, k nimž autoři v rozsáhlejší míře využili dosud nepublikovaný materiál Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800. V příloze je citována i základní literatura k dějinám tiskáren na území dnešní České republiky v 16. a 17. století, k popisům připojen rejstřík tiskařů (abecedně podle osobních jmen či názvu dílny) a seznam tiskáren abecedně podle měst (s chronologickým podřazením). V nejbližší době bude následovat CD-ROM s kopiemi popisů cizojazyčných bohemik 18. století (jak tiskařských, tak autorských a obsahových).

CD-ROM s reprodukovanými bibliografickými kartotékami uzavírá určitou etapu prací na této části národní retrospektivní bibliografie, neboť bibliografické popisy nově zjištěných vydání cizojazyčných bohemikálních spisů jsou již vytvářeny pouze do počítačové databáze, kam jsou postupně převáděny i záznamy z původních kartoték. Badatelům se tedy vyplatí doplnit si vlastní rešerši z CD-ROMu dotazem v knihovědném oddělení Knihovny Akademie věd, jehož pracovnice ochotně ověří eventuální dodatky v bibliografické databázi. Důležitým doplňujícím zdrojem je rovněž kartotéka tzv. desiderat, na CD-ROM dosud nepřevedená, která obsahuje jak stručné záznamy již popsaných bohemik, tak i záznamy excerpované z odborné literatury či z knihovních katalogů, aniž zatím mohl být vytvořen popis de visu podle dochovaného exempláře (ať již proto, že desiderata z určité knihovny nejsou ještě všechna pro bibliografii popsána nebo proto, že spis, citovaný v literatuře, se ještě nepodařilo v žádném knihovním fondu najít. I tyto záznamy jsou postupně převáděny do databáze, byť některé z nich jsou na údaje velmi kusé (např. často chybí údaj o tiskaři) či mohou být falešné (přejímají chybná tvrzení z citované literatury či jde dokonce o tiskovou chybu). Poměr mezi desideraty a vyhotovenými popisy zhruba naznačuje, jak dlouhodobým úkolem je tato retrospektivní bibliografie, koncipovaná na uvedených třech kritériích cizojazyčného bohemika.

Kromě zmíněných čtyř hlavních částí národní retrospektivní bibliografie pracuje v současné době v České republice ještě několik odborných týmů s územně širokým zaměřením na historické knižní fondy. Nejstarším projektem je soupis rukopisů, pro který byla v roce 1953 na půdě tehdejší Československé akademie věd zřízena odborná komise, jež měla navázat na program obdobné komise při někdejší České akademii věd a umění (zrušena v roce 1952). Komisi bylo uloženo provádět a koordinovat výzkum pro soupis rukopisů v knihovnách, archivech a muzeích i v jinde uložených sbírkách. Na rozdíl od předchozí, která byla jen vydavatelkou bez vlastních pracovníků, nová komise vykonává sama potřebné odborné práce, průzkumem fondů počínajíc. Její sídlo je v Archivu Akademie věd České republiky. První soupisy rukopisů byly ještě dílem odborníků, kteří byli jako první jmenováni do komise v roce 1955 na základě své předchozí práce pod záštitou České akademie věd a umění a Státního ústavu historického, takže mohli dokončit rozpracované publikace. Prvním počinem byl Soupis rukopisů Slezské studijní knihovny v Opavě (Opava, Slezský studijní ústav 1955). Poté, co dokončili soupis v olomoucké kapitulní knihovně (právnické rukopisy), byli odveleni k fondům zámeckých knihoven, s odůvodněním, že v těchto početných sbírkách, většinou procházejících stěhováním, je rukopisný materiál nezpracován a nezabezpečen, zatímco ostatní knihovny mohou své rukopisy zkatalogizovat.(75) Soupisy rukopisů ze zámeckých knihoven vycházely ve Sborníku Národního muzea. Zde je nelze všechny citovat, nejnověji jsou uvedeny v přehledném I. svazku Průvodce po rukopisných fondech v České republice (viz Marie Tošnerová a kol., op. cit. v poznámce č. 75).

Od roku 1962 vydává komise pro soupis rukopisů Studie o rukopisech, v nichž se kromě kodikologických, literárněvědných i knihovědných studií objevují též zprávy o dokončených, publikovaných i připravovaných soupisech rukopisů.

Rukopisným materiálem v historických knižních fondech České republiky se zabývaly v posledních letech dva grantové projekty. Cílem jednoho je sestavit repertorium památníků (štambuchů) z let 1550-1700, vyhotovit jejich fotodokumentaci a připravit tak východisko pro jejich další mezioborové zkoumání.(76) S dobrou spoluprací správců historických knižních sbírek počítají zpracovatelé Rukověti literárních rukopisů Čech, Moravy a Slezska 17. a 18. století - druhého projektu, který vznikl a je naplňován na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zejména muzejní knižní sbírky zde představí doposud nestudovaný materiál.

Konference a semináře
Společná setkání knihovníků i ostatních zájemců o otázky správy a badatelského využití historických knižních fondů mají velmi pozitivní vliv na rozvoj této oblasti. Jak jsem se již zmínila, několik seminářů uspořádala Národní knihovna. Mimo jiné z nich vzešla jednak doporučení na optimální podmínky depozitářů pro historické a vzácné knižní fondy a jednak již citovaná pravidla pro popis prvotisků a starých tisků (viz výše pasáž o Národní knihovně).

Tematika historických knižních sbírek se pravidelně objevuje na seminářích, svolávaných Knihovnou Národního muzea jakožto sídlem předsednictva Oborové komise knihovníků muzeí a galerií České republiky. Pravidelná, ročně opakovaná zasedání dávají muzejním a galerijním knihovníkům příležitost během dvou dnů si vzájemně sdělovat zkušenosti, radit se s přizvanými odborníky, diskutovat společné postupy. Program seminářů bývá monotematický a ve značné míře se obvykle týká historických knižních fondů. Tak například v roce 1995 v Klatovech se projednávaly otázky péče o fyzický stav knižních sbírek, v roce 1996 v Jindřichově Hradci problematika začlenění knižní kultury do muzejních expozic,(77) v roce 1997 ve Velkých Losinách diskutovali knihovníci o dosavadních výsledcích i budoucích potřebách využití počítačové techniky při práci s knihovními fondy.

Značný zájem knihovníků ze všech typů knihoven provázel též tři odborné týdenní semináře, které připravil Ústav informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze ve spolupráci s externími specialisty. S ročními odstupy se tak v letech 1995, 1996 a 1997 sjížděli do Prahy knihovníci spravující historické knihovny, aby si nejen vyslechli teoretické přednášky (o pravidlech popisu, standardizaci, o vytváření souborů národních autorit, o ochraně fondu včetně jeho zabezpečení proti krádežím, o automatizovaných systémech katalogizace aj.), ale aby se také navzájem informovali o svých spravovaných knižních sbírkách, navštívili významné pražské knihovny, a dokonce absolvovali i praktická cvičení v katalogizaci starých tisků.(78)

Velice prospěšné byly konference, na které každoročně zvala knihovníky i badatele Státní vědecká knihovna v Olomouci v letech 1991-1996. Duší těchto setkání byl Václav Pumprla, který svou pílí a odborností přispěl k úspěchům moravského knihovnictví (viz citované soupisy v poznámkách č. 38 a 60). Pestrý program dvoudenních konferenčních jednání seznamoval účastníky s aktuálně řešenými otázkami správy historických knižních fondů i s výzkumnými tématy, dával možnost rozšiřovat spolupráci. To, že konferenční příspěvky byly všechny publikovány, zvýšilo jak informační hodnotu olomouckých konferencí, tak jejich význam pokud jde o nové přístupy k historickým knižním fondům.(79) Po roční pauze olomoucká knihovna opět svolala zájemce o problematiku historických knižních fondů a za nezmenšeného zájmu pokračuje v tradici. Konference mají sice zadaná témata, ale jejich stálou součástí jsou otázky péče o historický fond. Tím se odlišují od badatelsky zaměřených seminářů, jejichž tradici se rozhodla založit Katedra francouzského jazyka a literatury Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve spolupráci s Národní knihovnou. V roce 1999 se jejich přičiněním v Českém Krumlově konalo první mezinárodní setkání badatelů i knihovníků z oboru knižní kultury „K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven“.80) S tříletým odstupem, který má být zachováván i do budoucna, se pak v roce 2002 uskutečnil v Jindřichově Hradci druhý seminář „Čtenář a jeho knihovna“, s ještě hojnější mezinárodní účastí. Příští setkání by mělo proběhnout na téma „Staré tisky jako historický pramen“.

V roce 1999 se přerovské Muzeum J. A. Komenského pokusilo z iniciativy V. Pumprly a ve spolupráci s Ústavem pro klasická studia AV ČR přidat do konferenčního života novou řadu věnovanou rovněž knižní kultuře. Pod názvem „Historické a vzácné knižní fondy 16. –19. století v muzeích, knihovnách a archivech ČR“ se do Přerova sjeli z větší části titíž účastníci, kteří se scházeli předtím na konferencích olomouckých, než dr. Pumprla změnil své působiště ve Státní vědecké knihovně v Olomouci za Muzeum J. A. Komenského v Přerově. Nešlo ovšem o pokračování olomoucké tradice, byť jsou si náplně obou konferencí značně blízké a konaly se od té doby každoročně jak v Olomouci, tak v Přerově. Přerovská setkání vycházela spíše z úsilí sjednotit zpracovávání historických knižních sbírek pod jakýmsi zastřešením projektu Clavis monumentorum litterarium, jehož nositelem je Ústav pro klasická studia (viz poznámku č. 10). Na rozdíl od olomouckých konferencí zatím ze žádné konference přerovské nebyly příspěvky publikovány, jejich obsah komentují pouze zprávy.(81)

Novou tradici patrně založí Národní knihovna, která se ujme role sjednocujícího a konzultačního centra pro otázky knihovnického zpracování historických knižních fondů, jak naznačil již výše zmíněný celonárodní seminář knihovníků v dubnu 2003.

Výrazem potřeby vzájemné spolupráce či minimálně alespoň informovanosti mezi badateli a odbornými pracovníky zpřístupňujícími prameny v archivech, knihovnách a muzeích může být i první seminář svého druhu „Historik a databáze – Možnosti a meze využití databázových programů pro historický výzkum“, uskutečněný 3. října 2000 Výzkumným centrem pro dějiny vědy (společným pracovištěm Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a Univerzity Karlovy) a Ústavem dějin Univerzity Karlovy.(82)

Specifický přínos knihovnické praxi a badatelskému výzkumu i vliv na postoj veřejnosti vůči knižnímu dědictví mohou mít muzea knižní kultury. V České republice je jediné muzeum, tematicky výlučně určené dějinám knihy, knihtisku a knihoven v evropském a částečně i světovém měřítku - Muzeum knihy ve Žďáru nad Sázavou, o němž jsem se již zmínila v pasáži o Knihovně Národního muzea. Expozice, jež nyní postupně prochází inovací, představuje vývoj knihy a písma od nejstarších dob do počátku 19. století, přibližuje názorně technologické postupy i estetické přístupy v typografii, v knihvazačství, ale též atmosféru dávných intelektuálních pracoven - je zde například rekonstruováno středověké scriptorium, v dobovém interiéru instalovány menší historické knižní celky (knihovna kapucínů z Roudnice nad Labem). Přes poněkud nepříjemnou vzdálenost od Prahy (160 km), je Muzeum knihy hojně navštěvováno.(83) O třicet let později, v roce 1987, bylo otevřeno další ojedinělé muzeum související s dějinami knihy - Muzeum papíru ve Velkých Losinách. Výjimečnost tohoto muzea spočívá především v tom, že spojuje tradiční muzejní expozici s prohlídkou fungující manufakturní papírny, jež je pozoruhodná nepřetržitou, čtyři století trvající výrobou ručního papíru.(84)

Obdobně tematicky jedinečná je muzejní expozice věnovaná tiskárně jednoty bratrské v Kralicích (činná 1578-1619). Otevřelo ji jako svou specializovanou pobočku Moravské zemské muzeum v Brně v roce 1969. Památník Kralické tiskárny, jak zní oficiální název expozice, není jen připomínkou významné tiskařské dílny českých bratří (po roce 1628 přenesené do Lešna), jejíž tisky svou mimořádnou kvalitou, vysokou úrovní ikonografické i knihařské úpravy náležejí k nejlepším produktům evropského knihtisku a českému jazyku poskytly především v šestidílné Bibli životodárný zdroj a ryzí spisovný základ. Tiskařskou činnost zde totiž přibližují světově unikátní nálezy, které přinesl archeologický výzkum v Kralicích, zahájený Moravským muzeem v roce 1956: zachovalé tiskařské typy, bronzové špendlíky na upevňování archů do lisu a při sušení, lžičky na odlévání liter, knihařská ozdobná kování, různý drobný typografický materiál. To vše v úctyhodném počtu 4000 kusů, prokazatelně nejstarších hmotných dokladů vybavení tiskárny.(85)

Kromě uvedených muzeí zaměřených přímo na knižní kulturu, pamatují na dějiny knihy také výstavní scénáře v muzeích regionálních, ať již vybranými ukázkami z knihoven význačných osobností z kraje nebo tisky z místních tiskáren, nakladatelství či knihvazačských dílen. Jako příklad lze jmenovat Okresní muzeum v Jindřichově Hradci, městě se staletou knihtiskařskou tradicí. Toto muzeum v roce 1993 vytvořilo v rámci stálé expozice oddělení Knižní kultura na Jindřichohradecku a kromě toho uplatňuje historické knihy z vlastních sbírek na tematických krátkodobých výstavách.(86) Poslední z nich byla v roce 1997 obsáhlá výstava k 200. výročí Landfrasovy tiskárny. Přirozeně se právě jindřichohradecké muzeum stalo hostitelskou institucí pro seminář muzejních a galerijních knihovníků, jehož tématem byla "Muzejní prezentace k dějinám knižní kultury". Velice záslužným činem je vydání příspěvků z tohoto semináře v samostatném sborníku (viz poznámku č. 77).

Osobité spojení depozitáře, výstavního sálu a badatelny v jednom prostoru nabízí návštěvníkům Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích ve svém detašovaném oddělení rukopisů a vzácných tisků v bývalém cisterciáckém klášteře ve Zlaté Koruně. V roce 1996 slavnostně otevřela v gotické patrové místnosti kaple ze 13. století depozitář rukopisů a prvotisků, jež jsou uloženy jako viditelná, byť pro veřejnost nepřístupná součást slohově zařízené studovny, sloužící též jako přednáškový sál s výstavními vitrinami a čtecími pulty. Knihovna tímto řešením poskytla působivé prostředí jak badatelům, tak turistickým návštěvám.(87)

Časopisy, v nichž vycházejí knihovědné články
Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny ČR - vychází jako ročenka, pravidelnými rubrikami jsou zprávy o činnosti oddělení - počty čtenářských návštěv, nově získané exempláře do historického fondu, přehledy publikací pracovníků oddělení, scénáře výstav, služební pobyty apod. Výše zmíněná ediční řada Příspěvky ke Knihopisu vznikla po smrti druhého redaktora Knihopisu F. Horáka jako platforma pro pokračující zveřejňování bibliografického materiálu k jazykově české tiskařské produkci 15.-18. století (v podstatě uzavřeného rokem 1967, kdy vyšel poslední sešit základní abecední řady 2. dílu Knihopisu). Zahájily ji tři velmi užitečné a tedy důležité svazky – výběrové rejstříky ke Knihopisu z roku 1985, k nimž se tematicky v letech 1987-1988 připojilo šest neméně významných svazků konkordancí Knihopisu s dalšími historickými bibliografiemi, další dva z dosud vydaných svazky byly monografiemi z dějin knihtisku a poslední jedenáctý jubilejním sborníkem k poctě dr. Bedřišce Wižďálkové (viz poznámku č. 61). Šestkrát ročně je vydávána knihovnická revue Národní knihovna, v níž se kromě článků o otázkách péče a zpřístupňování historických knižních fondů rovněž objevují knihovědné příspěvky. Počínaje ročníkem 1999 lze plné texty článků číst prostřednictvím webové stránky knihovny.

Sborník Národního muzea, řada C - Literární historie má ve své redakci Knihovna Národního muzea, studiím dotýkajícím se dějin knižní kultury je v něm věnována značná pozornost. Je v podstatě též ročenkou, přestože poslední ročníky doháněly delší časový skluz.

Bibliotheca Strahoviensis je nová ročenka Knihovny Královské kanonie premonstrátů na Strahově (od roku 1995). Obsah jednotlivých svazků je rozdělen tematicky na část věnovanou dějinám církevních řádů, druhou část tvoří studie knihovědné a třetí miscellanea. První svazek z roku 1995 obsahuje bibliografickou přílohu, v níž Jitka Bojanovská zpracovala tematicky i podle jmen autorů články ročenky Strahovská knihovna, kterou vydával Památník národního písemnictví na Strahově v letech 1966 až 1986 a k níž se jako pokračovatelka nová Bibliotheca Strahoviensis hlásí.(88)

Časopis Knihy a dějiny byl založen v Knihovně Akademie věd ČR v roce 1994. Vycházel dvakrát ročně, od roku 1998 pouze jednou do roka, a snaží se tematicky soustředit na dějiny knihy, knihtisku a knihoven v českých zemích do poloviny 19. století (viz poznámku č. 26).

Moravská zemská knihovna v Brně vydává od roku 1987 čtvrtletník Duha, jenž sleduje knihovnické dění v širším kontextu (podtitul Informace o knihách a knihovnách z Moravy), nelze však v něm opomenout články a zprávy týkající se historických fondů.

Další knihovnický čtvrtletník na Moravě, Knihovní obzor, se objevuje od roku 1992 péčí Vědecké knihovny v Olomouci, příspěvků o historických fondech v něm byla publikována řada (poslední čísla jsou v plném textu k dispozici na internetové stránce knihovny).

Kromě zmíněných periodik, redigovaných v knihovnách, zařazují studie blízké knihovědné tematice též časopisy historické, jež na těchto stránkách není jistě třeba připomínat. Poněkud obtížnější je sledování množících se článků v periodikách regionálních. Upozorňovat na ně se snaží časopis Knihy a dějiny v rubrice zpráv o novinkách knihovědné literatury.

Snahy o nové přístupy ke knižnímu odkazu minulosti se počátkem 90. let odrazily také v ustavení Rady pro historické a vzácné knižní fondy jako poradního orgánu náměstka ministra kultury ČR v roce 1991, v poslední době již není svolávána. Jejími členy byli jmenováni odborní knihovníci a restaurátoři z institucí spravujících historické knižní sbírky i badatelé z oblasti knižní kultury. Na vyžádání ministerstva rada podávala vyjádření k záměrům týkajícím se historických knižních sbírek, k legislativním a koncepčním otázkám, bylo jí dáno právo podávat k těmto záležitostem i vlastní návrhy, ministerstvo se mohlo na jednotlivé členy obracet se žádostmi o expertizy grantových projektů apod. Diskutovala i problémy vysokoškolské přípravy specialistů pro historické knihovny, potřebu pasportizace a metodické koordinace knihovnického zpracování historických knižních fondů.(89) Jedním z prvních bodů jednacího programu zahajovacího zasedání rady byla definice historického a vzácného knižního fondu, o jejíž formulaci se pokusila skupina pražských knihovníků a poskytla ji k připomínkám jak kolegům v regionu, tak radě. Vzhledem k tomu, že v České republice dosud všeobecně uznávané vymezení pojmu 'historický fond' chybí, cituji zde znění předloženého návrhu, byť jde o text, který zatím nebyl doslovně převzat do žádné legislativní normy: "Historický a vzácný knižní fond je historicky vzniklá knižní sbírka významná svou skladbou, vztahem k původnímu místu uložení, vztahem k významným osobnostem či zvláštní dokladovou hodnotou z hlediska doby vzniku. Tento knižní fond je uchováván v celcích i jako jednotliviny, případně oběma způsoby. Historické a vzácné knižní fondy obsahují rukopisy, prvotisky, staré tisky do roku 1800, tisky do roku 1900, mladší knihy vzácné svou unikátností, proveniencí, uměleckou výzdobou apod. a konečně knižní soubory vzácné svou skladbou a původem".(90) Přestože radě byla vymezena působnost pouze v mezích doporučení, expertiz a návrhů, bez rozhodujících kompetencí, byla její činnost jistým posunem směrem k progresivním změnám v postojích vůči historickým knižním fondům. Jsou to snahy, jež přes všechny trvající obtíže pomalu nesou ovoce: soustředěnější zájem o spolupráci institucí i jednotlivců při přímém řešení úkolů, které vyvstávají kolem péče o historické fondy a jejich zpřístupňování i rozšiřující se badatelský zájem.

Úspěchy v práci s historickými fondy jsou ovšem také silně závislé nejen na počtu, ale i na odborné úrovni těch, kdo se o ně starají nebo se jimi zabývají. V tomto ohledu je situace v České republice poněkud přelomová. Z institucí odchází nejstarší generace knihovníků, která ještě měla to štěstí, že zažila "učňovská" léta v blízkosti knihovědných, knihovnických a bibliografických veličin předválečné doby, ovšem sama již neměla příležitost dlouhodobě předávat své zkušenosti mladším. Pro historické knižní sbírky se počet pracovních míst nezvyšoval, a tak se ani ve školství na výchovu nových odborníků nepamatovalo. Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy sice čas od času vznikly diplomové práce s knihovědnou tematikou, ale ty byly spíše důsledkem individuálního zájmu než programově vedeného několikaletého studia.(91) Vývoj vysokoškolského vzdělání v této specializaci od meziválečného období až po nové plány do budoucna podali stručně, leč výstižně, zástupci Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty UK na 3. olomoucké konferenci o historických knižních fondech.(92) Zde postačí říci, že v roce 1990 došlo na pražské filozofické fakultě k znovuzrození knihovědného oboru, jehož první absolventy již přijalo několik významných knihoven. Knihovědné studium je součástí Ústavu informačních studií a knihovnictví, který semináře a přednášky zajišťuje dobrou spoluprací s externisty a s katedrou pomocných věd historických a archivního studia. Na Masarykově univerzitě v Brně je kabinet knihovnictví součástí Ústavu české literatury a knihovnictví filozofické fakulty, Slezská univerzita v Opavě k práci s historickými knižními fondy připravuje zájemce v rámci bakalářského studia na Ústavu bohemistiky a knihovnictví filosoficko-přírodovědecké fakulty.

Navzdory pozitivně se rozvíjející vysokoškolské výuce si ovšem nelze zastírat, že získání důkladného vysokoškolského vzdělání, specializovaného na dějiny knižní kultury, ještě není v oficiální nabídce studijních oborů zcela uspokojivě koncipováno. Jednou z příčin je nepochybně interdisciplinární povaha předmětu, vyžadující dobré základy pomocných věd historických, literární a historické znalosti s důrazem na církevní dějiny, literaturu a výtvarné umění počínaje antikou, alespoň pasivní orientaci v cizojazyčných textech (bezpodmínečně v latině a němčině), a k tomu samozřejmě schopnost vypořádat se s péčí o historické knižní sbírky, ať jde o problematiku jejich fyzického přežití či knihovnického zpracování a zpřístupnění badatelům. Je ovšem samozřejmé, že škola nemůže naučit všemu a právě tento obor bude patrně záležitostí „celoživotního studia“: sbírání poznatků o knihtiskařské, knihvazačské a knihkupecké praxi i o čtenářských zvycích, zlepšování zběhlosti v paleografii, blasonování erbů, luštění symbolů a pronikání do ikonografie a dobových symbolů atd.

Snad tento přehled, koncipovaný jako pomůcka poskytující hlavní záchytné body, bude průvodcem do začátků jak odborné správy fondů, tak i badatelských záměrů, a to přesto, že je výkladem převážně o zpřístupňování pramenů a ponechává stranou ostatní výsledky domácího knihovědného výzkumu, ať již v oblasti národních či obecných dějin knižní kultury. Jejich shrnutí by bylo tématem pro neméně obsažný samostatný příspěvek. Částečný obraz lze vytušit z popisu aktivit jednotlivých institucí či jednotlivců a z citovaných studií v poznámkovém aparátu. Značný počet knihovědných studií je citován v publikaci Mirjam Bohatcová a kol., Česká kniha v proměnách staletí (Praha 1990). Práce pozdější je možné najít jednak v historických bibliografiích, ale též v databázi knihovnické literatury, přístupné z webové stránky Národní knihovny.

Poznámky:

Upozornění: vzhledem k tomu, že článek se zabývá situací po roce 1945, nejsou v poznámkách citovány starší soupisy, bibliografie, katalogy apod. Odkazy na literaturu zde uváděné reflektují převážně ty ze studií, soupisů a tištěných katalogů, které představují dodnes dochované sbírky a knihovny. Stranou tedy zůstává literatura vztahující se k fondům rozptýleným, nalezeným jednotlivinám či rekonstruující historické knihovny. Výchozí studie k této tematice viz skripta autorů J. Cejpka, I. Hlaváčka a P. Kneidla citovaná níže v poznámce č. 29. S ohledem na rozsah příspěvku dostávaly v odkazech přednost práce pokud možno nejnovější, shrnující i starší literaturu. Z úsporných důvodů jsou některé citace uváděny ve zkratkovité podobě, plné názvy viz Seznam zkratek.
Publikovaný text je rozšířeným a pro české prostředí upraveným vydáním příspěvku Zbiory dawnej książki w Republice Czeskiej: stan ich opracowania bibliotecznego i wykorzystanie naukowe, který si vyžádala redakce ročenky Roczniki biblioteczne (vyšlo ve 43. ročníku, 1999, s. 69-103). Redaktorce prof. dr hab. Anně Migoń patří poděkování za souhlas s otištěním české verze.

1) Dříve: Od r. 1935 Národní a universitní knihovna, po r. 1958 Státní knihovna ČSSR, od r. 1969 Státní knihovna ČSR, nyní Národní knihovna České republiky.

2) Viz též: Zdeněk V. Tobolka, Národní a Universitní knihovna v Praze, její vznik a vývoj, Díl 1. Počátky knihovny až do r. 1777. Doplnil a k vydání připravil F. Horák. Praha 1959. 169 s.+ 35 příl.; Emma Urbánková, Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny. Praha 1957. 111 s. + příl.; Petr Voit, Pražské Klementinum. Praha 1990. 180 s.; Zdeněk Franc, Knihovní fondy pražské Universitní knihovny v letech 1777-1918. In: NK-revue, 12, 2001, č. 2, s. 125-128. Stručnou charakteristiku lze najít i na webové stránce Národní knihovny: http://www.nkp.cz.

3) Anna Fechtnerová, Klementinští knihovníci od roku 1609 do roku 1773. In: Miscellanea … 2, 1985, , s. 77-153; Karel Chyba, Zaměstnanci Universitní knihovny v Praze v letech 1777-1918. In: Miscellanea … 2, 1985, s. 154-176. Ludmila Kubátová, První ředitel a počátky sjednocené Universitní knihovny 1777-1780. In: NK- revue, 12, 2001, č. 2, s. 117-125.

4) Emma Urbánková, Seminář o historických fondech. In: Ročenka SK ČSSR, 1966 (1967), s. 189-192; Emma Urbánková, Seminář o historických fondech, in: Ročenka SK ČSR, 1972 (1975), s. 117-118; Emma Urbánková, Komise pro historické fondy. In: Ročenka SK ČSR, 1975 (1978), s. 161-162; Emma Urbánková, Seminář o katalogizaci starých tisků. In: Zpravodaj SK ČSSR, 5, 1967, č. 3, s. 28-29.

5) V roce 1995 byl otázkám restaurování, konzervace a preventivní péče o fyzický stav knižních sbírek věnován dvoudenní seminář muzejních a galerijních knihovníků. Nelze v této souvislosti opomenout neocenitelnou pomoc, kterou pracovníci Národní knihovny poskytli v době povodní roku 2002 postiženým knihovnám, ač sami museli řešit problémy ve vlastní budově. Radami nejen ve chvílích katastrofy, ale i nyní přispěli ke zmírnění škod na zasažených knižních fondech. Viz též Jiří Vnouček, Podíl knihovníků při záchraně a ochraně vzácných historických knižních fondů. In: Problematika … 3, s. 116-127; Týž, Uchovat či restaurovat? (Ochrana a restaurování tisků 19. století). In: Tisky a tiskárny 19. století …, op. cit. v pozn. č. 66, s. 29-32; Týž, Konzervátorské průzkumy vzácných historických knižních fondů, In: Problematika ... 7, s. 134-149; Týž, Výstavy vzácných knižních fondů z hlediska ochrany a konzervace. In: Problematika …8, s. 97-107.

6) Františka Vrbenská, Ochranné mikrofilmování vzácných fondů. In: Problematika … 4, s. 134-137;

7) Františka Vrbenská, Podmínky a postupy ochranného mikrofilmování historických fondů. In: Problematika … 5, s. 81-84; Táž, Národní program ochrany fondů a sdružení pro ochranné mikrofilmování. In: Problematika … 6, s. 97-100; Táž, Charonova lodice aneb nové cesty v ochraně (nejen) vzácných fondů. In: Problematika ... 9, s. 133-141.

8) Františka Vrbenská, KRAMERIUS I. - projekt národního programu ochranného mikrofilmování. In: Knihovní obzor 1997, č. 2., s. 11-14.

9) Adolf Knoll - Stanislav Psohlavec, Digitalizace historických dokumentů, standardizace dat, problematika výměny dat mezi knihovnami. In: Problematika … 6, s. 101-102. Adolf Knoll, Memoriae Series Bohemica - digitální zpřístupnění vzácných dokumentů. In: NK-revue, 10, 1999, č. 3, s. 105-109. Viz též stati Adolf Knoll, Elektronické publikace v Národní knihovně České republiky, 6 s., Zdeněk Uhlíř, Digitalizace mezi ochranou fondů a historickou prací, 7 s., vystavené na internetové adrese http://digit.nkp.cz/. Zprávy o projektu jsou zde pravidelně aktualizovány.

10) Jan Bažant, Digitalizace písemných památek v rámci projektu Clavis Monumentorum Litterarum. In: Knihovny současnosti '95. Sborník z 3. konference, konané ve dnech 3.-5. října 1995 v Seči u Chrudimi, Praha 1995, s. 225-231 (citát na s. 231); Jiří K. Kroupa, Zpracování prvotisků bohemikální provenience v rámci projektu Clavis monumentorum litterarum. In: Problematika … 5, s. 75-80. Projekt se v Ústavu klasických studií AV stal dlouhodobým úkolem oddělení dokumentace a výzkumu kulturního dědictví. Na webové stránce www.clavmon.cz jsou dostupné další informace včetně přístupu k některým výsledkům, např. digitalizovaným Dodatkům ke Knihopisu I. - Prvotiskům E. Urbánkové (cf. op. cit. v poznámce č. 64) a ke Slovníku knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do r. 1860, který jako přílohu svazků 1- 18/19 ročenky Strahovská knihovna v letech 1966- 1983/1984 publikoval Karel Chyba. Na adrese http://felix.ics.cas.cz/clavius je dostupný elektronický přepis záznamů 2. části Knihopisu (tisky z let 1501-1800) s možností vyhledávání podle autora či záhlaví, názvu spisu, čísla Knihopisu a dochovaných výtisků. Digitalizovaná podoba by měla být postupně doplněna o popisy typologicko-typografické a o kopie titulních stran. Viz též pozn. č. 82.

11) Vincenc Streit, Mezinárodní projekt zpracování přehledu německých historických fondů v knihovnách České republiky. In: Problematika …4, s. 118-122; Týž, K vydání 3. dílu Příručky německých historických fondů v Evropě. In: NK-revue, 10, 1999, č. 3., s. 153-154; Vlasta Faltysová, Evropský projekt „Handbuch deutscher historischer Buchbestände“ v České republice ukončen. In: NK-revue, 11, 2000, č. 5-6, s. 250-251. Viz též pozn. č. 16.

12) Kateřina Hekrdlová, Archiv Národní knihovny České republiky. In: Miscellanea … 13, 1996 (1997), s. 119-121.

13) Jaroslav Vrchotka, Dějiny Knihovny Národního muzea v Praze 1818-1892. Praha 1967. 200 s., 24 příl.; Týž, Z pokladnice knihovny Národního muzea. Praha 1981. /24/ s.; Týž, Národní muzeum v Praze - pokladnice české vědy a kultury 1818-1988. Praha 1988. 152 s. Nejnověji: Helga Turková kol., Knihovna Národního muzea. Průvodce. Praha 1999. 94 s. Stručné životopisné údaje všech pracovníků Knihovny Národního muzea viz Aleš Chalupa, Zaměstnanci Národního muzea v letech 1818-1968. In: Časopis Národního muzea – Historické muzeum 137-139, 1968-1970, s. 50-100.

14) O různorodém obsahu této sbírky (rukopisy, prvotisky, staré tisky, komeniána, kramářské písně, letáky, fotografie, archiválie) podává přehled Jaroslav Vrchotka a kol., Knihovna Bohuslava Duška. In: SNM-C, sv. 23, 1978, č. 1-4, 300 s. + 12 příl.

15) Petr Mašek, K historickým knihovním fondům. In: Marie Mžyková a kol., Navrácené poklady, Praha 1993, s. 157-163; Petr Mašek, Zpráva o stavu českých, moravských a slezských zámeckých knihoven. In: Problematika … 5, s. 72-74; Týž, Zámecké knihovny v zemích Koruny české. In: Opera Romanica 1, 2000, s. 43-49. P. Mašek přibližuje obsah zámeckých knihoven v početných článcích, jež zde nelze všechny citovat. Většinu z nich registruje databáze přístupné z webové stránky Národní knihovny ( www.nkp.cz ) - v databázi ANL - Články v českých novinách, časopisech a sbornících a v databázi knihovnické literatury – KKL. Odkazy jsou samozřejmě i u charakteristik jednotlivých knižních fondů ve 2. svazku díla citovaného níže v pozn. č. 16. Viz též pozn. č. 17, 39, 60, 61. Jednotlivé zámecké knihovny byly též námětem několika diplomových prací, jejichž záznamy přinášejí seznamy citované v pozn. č. 91.

16) Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa. Hrsg. Bernhard Fabian. Tschechische Republik. Band 1.1. Prag. Teil. 1. Bearb. Von Vlasta Faltysová und Pavel Pohlei. Redaktion. Claudia Blum. Hildesheim - Zürich - New York 1999. 236 s.; Band 1.2. Prag. Teil. 2. Bearb. von Vlasta Faltysová und Pavel Pohlei unter Mitarbeit von Vincenc Streit. Redaktion Claudia Blum und Matthias Bauer. Register von Adré Schüller. Hildesheim - Zürich - New York 2000. 271 s.; Band 2. Schloßbibliotheken unter der Verwaltung des Nationalmuseums in Prag. Bearb. von Petr Mašek u. a. Redaktion Claudia Blum und Matthias Bauer. Register von Karen Kloth. Hildesheim - Zürich - New York 1997. 309 s.; Band 3. Böhmen, Mähren. Bearb. von Vincenc Streit, Jaroslav Vobr u. a. Redaktion Claudia Blum und Matthias Bauer. Register von Karen Kloth. Hildesheim - Zürich - New York 1998. 328 s.
K charakteristice každého fondu je připojen soupis prací, které o něm z nějakého hlediska pojednávají.

17) Petr Mašek, Zámecké knihovny v textové databázi. In: Problematika … 6, s. 94-96; Jana Bisová, Katalogizace zámecké knihovny v Dačicích na počítači. In: Muzejní prezentace …, op. cit. v pozn. č. 76, s. 47-48. K problematice automatizovaného zpracování starých tisků viz též pozn. č. 24 a 56.

18) Helga Turková, Současná situace Muzea knihy ve Žďáru nad Sázavou, in: Muzejní prezentace …, op. cit v pozn. č. 77, s. 30-32. Viz též pozn. č. 83.

19) Strahovská knihovna je prezentována i s částí katalogu a některými digitalizovanými rukopisy na internetové adrese http://www.strahovskyklaster.cz . Do elektronické podoby jsou retrokonverzí (tj. přepisem katalogových lístků) postupně převáděny záznamy z dosavadních tradičních katalogů, včetně starých tisků). Podrobnější informace o dějinách a citace další odborné literatury podává výpravná publikace Pravoslav Kneidl - Anna Rollová, Pavel Preiss, Strahovská knihovna Památníku národního písemnictví. Historické sály, dějiny a růst fondů. Praha 1988. 206 s. Viz též: Věra Břeňová, Katalogy Strahovské knihovny. In: Strahovská knihovna, 12-13, 1977-78, s. 105-121; Milan Hlinomaz, Strahovská knihovna Kláštera premonstrátů na Strahově. In: Problematika … 5, s. 99-100; Jan Pařez, Zpráva o Strahovské knihovně. In: Opera Romanica 1, 2000, s, 197-204.

20) Věra Břeňová, Strahovští knihovníci a jejich příspěvky k dějinám knihtisku. In: Strahovská knihovna, 7, 1972, s. 191-218; Věra Břeňová, Bibliotekáři Strahovské knihovny. In: Strahovská knihovna, 8, 1973, s. 87-118.

21) První obšírnější zprávu o nově založené knihovně a o obsahu jejího základního fondu publikoval František Horák, Základní knihovna Československé akademie věd. In: Věstník ČSAV, 63, 1954, s. 263-274. Knihovna od počátku 70. let nesla název Základní knihovna - Ústředí vědeckých informací, od roku 1992 je Knihovnou Akademie věd ČR.

22) Růžena Doubková, Královská česká společnost nauk a její knihovna (1784-1835). Praha Filosofická fakulta UK 1952. 126 s. + příl. (disertační práce); Václav Podaný, Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV. In: Práce z dějin ČSAV, série A, sv. 4, Praha 1992, s. 12-30. Jarmila Burgetová (red.) a kol., Dějiny a činnost ZK-ÚVI ČSAV. In: Vědecké informace ČSAV, 1989. 81 s. (Příručka pro uživatele 6.) – na s. 7-16 výklad o historických knižních fondech. Na webové stránce Knihovny Akademie věd ( http://www.lib.cas.cz ) je k dispozici soupis všech studií, vztahujících se k historickému fondu a k dějinám knihovny (tím jsou míněny i dějiny jejích předchůdkyň - knihoven Královské české akademie nauk, České akademie věd a umění, Masarykovy Akademie práce).

23) Bohumír Lifka, Valdštejnská knihovna ze zámku v Doksech. In: Vědecké informace ČSAV, 1968, Suplement 2, s. 30-54. Petr Mašek, Zámecká knihovna Bechyně. In: Cour d´ honneur, 3, 1999, s. 52-53; Petr Mašek, op. cit. v pozn. č. 16: hesla Bechyně [Bechin] s. 40, Doksy [Hirschberg] s. 68-69, Liblice [Lieblitz] s. 124. Viz též B. Lifka, op. cit. v pozn. č. 61.

24) Anežka Baďurová, Práce s historickými knižními fondy a bibliografická činnost v Základní knihovně - Ústředí vědeckých informací ČSAV. In: Z knihovnické praxe (Zpravodaj knihoven severní Moravy), seš. 112, 1991, s. 11-15.
Potřebný program pro automatizované zpracování starých tisků vznikl v Knihovně Akademie věd na bázi systému ISIS a byl ověřován nejprve u bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků. Viz Anežka Baďurová - Antonín Vítek, Specifika popisu starých tisků. In: 4. národní konference o bibliografii. Sborník referátů. Praha 1991, s. 25-29. K problematice automatizovaného zpracování historických knižních fondů viz též pozn. č. 17 a 56.

25) Hana Beránková – Marie Růžičková - Anežka Baďurová, Signety tiskařů a nakladatelů ze 16. a 17. století v tiscích z fondu Knihovny Akademie věd ČR. Praha, Knihovna Akademie věd ČR 2002. CD-ROM.

26) Na webové stránce Knihovny Akademie věd ( http://www.lib.cas.cz ) jsou vystavena stručná resumé příspěvků ze všech dosud vydaných čísel časopisu Knihy a dějiny. Přes tuto stránku lze vstoupit i do celoakademické databáze časopisů, vydávaných jednotlivými ústavy Akademie věd ČR.

27). Karel Hündel, Knihovna řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze a její vliv na český kulturní život. Diplomová práce. Praha, Filozofická fakulta UK, katedra vědeckých informací a knihovnictví 1979. 409 s.; Týž, Dějiny knihovny řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze. In: Strahovská knihovna 18-19, 1983/1984, s. 5-17; Alena Štefková, Význam břevnovské historické knihovny pro českou kulturu v minulosti i současnosti. Diplomová práce. Praha, Filozofická fakulta UK, katedra vědeckých informací a knihovnictví. 1982. 112 s. Ivan Hlaváček, Příspěvky k starším dějinám knihovny břevnovského kláštera. In: Milénium břevnovského kláštera (993-1993), Praha 1993, s. 53-65.

28) Stručný výklad o dějinách těchto knihoven a jejich obsahovém složení spolu s citacemi vydaných soupisů uvádí Miroslava Hejnová, Průvodce po fondech oddělení rukopisů a vzácných tisků Státní knihovny ČSR v Praze. Praha 1989, s. 87-95. Viz též Dalibor Balcar, Z historie pražských klášterních knihoven spravovaných Státní knihovnou ČSR v Praze. In: Miscellanea … 2, 1985, s. 29-51. Přehled klášterních fondů předaných Národní knihovnou v rámci restitucí viz Miroslava Hejnová, Problematika knihovnické práce s historickými fondy a její kontext. In: Problematika … 7, s. 95. Viz též pozn. č. 58.

29) O dějinách klášterních knihoven pojednává mimo jiné publikace: Jiří Cejpek - Ivan Hlaváček - Pravoslav Kneidl, Dějiny knihoven a knihovnictví v českých zemích a vybrané kapitoly z obecných dějin. Praha 1996. 192 s.; Dagmar Blažková, Klášterní knihovny v západních Čechách. Diplomová práce. Praha, Filozofická fakulta UK, katedra vědeckých informací a knihovnictví 1994. 117 s. Viz též pozn. č. 30, 40, 41, 43 - 47, 53, 55, 58, 60. O církevních řádech v České republice viz též: Josef Svátek, Organizace řeholních institucí v českých zemích a péče o jejich archivy. Zvláštní příloha k Sborníku archivních prací, 20, 1970, č. 2, s. 505-602; Luděk Jirásko, Církevní řády a kongregace v zemích českých. Praha 1991. 173 s.; Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn, Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997. 782 s.

30) Zdeněk Bartl, Restituce bývalých klášterních knihoven. In: Problematika … 3, s. 8-10; Bohdan Chlíbec, O současném stavu augustiniánské knihovny u sv. Tomáše na Malé Straně. In: Miscellanea … 6/2, 1990, s. 297-307; Bohdan Chlíbec, O současném stavu augustiniánské knihovny u sv. Tomáše na Malé Straně. In: Miscellanea … 6/2, 1990, s. 297-307. Současné klášterní knihovny lze najít v Adresáři teologických knihoven v České republice na internetové stránce http://www.etf.cuni.cz/~library/adrtk.html.

31) Ira Ropková, Knihovna řádu maltézských rytířů v Praze na Malé Straně. Diplomová práce. Praha, Filozofická fakulta UK, katedra vědeckých informací a knihovnictví 1981. 92 s., 8 příl.Petr Mašek, Knihovna maltézských rytířů. In: Čtenář, 46, 1994, č. 4, s. 144-145.

32) Bohumil Ryba, Soupis prvotisků knihovny Kapituly vyšehradské. In: Strahovská knihovna, 14-15, 1979/1980, s. 11-29; Ivan Hlaváček, Z dějin vyšehradské kapitulní knihovny v době předhusitské. In: Královský Vyšehrad (red. Bořivoj Nechvátal), Praha 1992, s. 69-81.

33) Karel Kučera - Miroslav Truc, Archiv University Karlovy. Průvodce po archivních fondech. (Sbírka pramenů a příruček k dějinám University Karlovy I.) Praha 1961. 182 s. Viz též Josef Tříška, Disertace pražské univerzity 16.-18. století. Praha 1977. 174 s.

34) Podrobněji o obsahu těchto sbírek viz P. Kneidl, A. Rollová, P. Preiss, op. cit. v poznámce č. 19.

35) Eva Sošková, Historický fond Státní technické knihovny a jeho retrospektivní zpracování. In: Knihy a dějiny, 2, č. 1, s. 39-48; Marie Ludmila Černá-Šlapáková, Vzácné staré tisky ve Státní technické knihovně v Praze. Praha 1971. 344 s. Eva S o š k o v á, Databáze historického fondu knih Státní technické knihovny v Praze. In: Miscellanea … 15, 1998, s. 370-378.

36) Antonín Ederer, Technická bohemika v knihovně Národního technického muzea. Vzácné a nejstarší tisky k dějinám technické práce v ČSR. In: Sborník Národního technického musea, 1955, s. 133-144.

37) Dějiny knihovny a obsah jejích historických sbírek jsou přehledně podány in: Bohuslav Smejkal, Státní vědecká knihovna v Olomouci 1566-1966. Olomouc 1966. 78 s.; Václav Pumprla, Historický fond Státní vědecké knihovny v Olomouci. In: Státní vědecká knihovna v Olomouci v roce 1992. (Publikace Státní vědecké knihovny v Olomouci č. 3) 1993, s. 3-20.

38) Václav Pumprla, Soupis starých tisků ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci. I. Tisky vydané na území Čech a Moravy v letech 1501-1800. Olomouc 1974-1979, 12 svazků (z toho 2 svazky rejstříků). Navazující II. díl z let 1979-1982 obsahuje: 1. Krakovské tisky vydané v letech 1501-1800, 2. Tisky Budyšína, Cvikova, Drážďan, Zhořelce a Žitavy 1501-1800, 3. Vratislavské tisky z let 1501-1800. III. díl popisuje v 6 svazcích Tisky z lékařství a příbuzných oborů z let 1501-1800 (publikováno v letech 1980-1988), IV. díl z roku 1981 (ve spolupráci s Oldřichem Kašparem) zaznamenává Hispanika a iberoamerikána 1501-1800, V. díl viz pozn. č. 60. Přehled o této ediční řadě viz Marie Nádvorníková, Soupisy historických fondů SVK v Olomouci. In: Z knihovnické praxe (Zpravodaj knihoven severní Moravy) seš. 112, 1991, s. 21-23.

39) O historii správy zámeckých knihoven i o současných vlastnických přesunech viz práce P. Maška citované v poznámkách č. 15, 16, 17. O zámeckých knihovnách ve správě Památkového ústavu v Brně viz Romana Smékalová, Problematika zámeckých knihoven. In: Problematika … 3, s. 17-19; Pavla Mazalová, Zámecké knihovny na jižní Moravě. In: Problematika … 3, s. 20-22.

40) Jaroslav Vobr, Klášterní knihovny ve státní správě 1950-1990. In: Duha. Informace o knihách a knihovnách Moravy, 5, 1991, č. 1, s. 2-9. Viz též Vladislav Dokoupil, Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno 1972. 379 s.; Zdeněk Bartl, Dějiny agustiniánské kniovny ve Šternberku a její význam pro moravské knihovnictví. Diplomová práce. Praha, Filozofická fakulta UK, katedra vědeckých informací a knihovnictví 1978. 95 s., 11 příl.; Jan Bombera, Moravské piaristické knihovny. In: Z knihovnické praxe (Zpravodaj knihoven severní Moravy), seš. 113, 1991, s. 3-8.

41) Státní vědecká knihovna v Brně (dnes Moravská zemská knihovna) při svém vzniku v roce 1958 sloučila tři knihovny - Univerzitní knihovnu, Státní technickou knihovnu a Státní pedagogickou knihovnu. Fondy Univerzitní knihovny měly svůj původ v knihovně Gesellschaft des Ackerbaues und der freien Künste (založena r. 1770), uložené v bývalém Františkově muzeu. Více viz Olga Jiránová - Jaromír Kubíček, Státní vědecká knihovna. Brno 1983. 292 s.; Jaromír Kubíček, Soupisy historických fondů SVK Brno. In: Z knihovnické praxe (Zpravodaj knihoven severní Moravy), 1991, seš. 112, s. 17-19; Jaroslav Vobr, Problematika historických knižních fondů v SVK Brno. In: Problematika …5, s. 17-19; Zdeněk Kučera, Brněnské klášterní knihovny. Diplomová práce. Praha, Filozofická fakulta UK, katedra vědeckých informací a knihovnictví 1994. 2 sv.; Viz též pozn. č. 29.

42) Podrobněji viz Květa Cempírková, 100 let Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. České Budějovice 1986. 89 s. Na stranách 70-74 uvedena Příloha 11: Historické fondy.

43) Milan Hlinomaz, Knihovna Cisterciáckého opatství Vyšší Brod. In: Problematika … 5, s. 100-102.

44) Statistická vyjádření uvádí K. Cempírková, op. cit. v pozn. č. 42. Viz též Jindřich Špinar, Knihovna kláštera cisterciáků ve Zlaté Koruně. České Budějovice 1997. 97 s.; Týž, Bechyně, Český Krumlov, Zlatá Koruna – charakteristika knihoven řádu sv. Františka. In: Opera Romanica ,1, 2000, s. 215-223.

45) Bohumil Ryba, Rukopisy biskupské knihovny v Českých Budějovicích. České Budějovice 1974. 78 s. (Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích, sv. 1); Týž, Rukopisy kláštera ve Vyšším Brodě. Dodatek. České Budějovice 1980. 387 s. (Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích, sv. 2/1,2.); Týž, Soupis rukopisů, které se z několika jihočeských klášterních knihoven uchovaly na místě a tvoří nyní fondy Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích, uchovávané v prostorách bývalého opatství zlatokorunského. [V tiráži: Rukopisy z různých klášterních knihoven v jižních Čechách.] České Budějovice 1985. 368 s. (Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích, sv. 3); Lumír Vácha za spolupráce Karla Pletzera, Tisky 16.-18. století z knihovny kaplanů v Českém Krumlově. České Budějovice 1990. 177 s. (Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích, svazek 4).

46) Státní vědecká knihovna v Plzni např. spravovala knihovnu plzeňských františkánů, uchovává část bývalé knihovny plzeňského arciděkanství. Viz Marie Hálová - Josef Hejnic - Václav Plachta, Z dějin plzeňské františkánské knihovny. In: Strahovská knihovna, 16-17, 1981/1982, s. 111-117; Marie Hálová, Vývoj a současný stav bývalé arciděkanské knihovny v Plzni. In: Knihy a dějiny, 4, 1997, č. 1, s. 40-56; Josef Hejnic, Arciděkanská knihovna v Plzni. In: Gotika v západních Čechách (1230-1530) I. Uspořádal Jiří Fajt. Praha 1995, s. 102-137. Viz též pozn. č. 58.

47) Ludmila Vlčková, Benediktinská klášterní knihovna v Broumově. Hradec Králové, Kruh 1969. 86 s.; Soupis prvotisků z historických fondů Státní vědecké knihovny Zdeňka Nejedlého v Hradci Králové. Hradec Králové 1983. 29 s.

48) Výběrový soupis zajímavých starých tisků z fondu Vědecké a lidové knihovny v Liberci (Publikace Vědecké lidové knihovny Liberec, Řada A, Bibliografie Num. 85.) Liberec 1968. 48 s.

49) Alena Richterová, Vývoj roudnické lobkovické knihovny (na základě průzkumu archivních pramenů). Praha 1989. 246 s.; Jaroslava Kašparová, Španělské tisky Maríe Manrique de Lara y Mendoza dochované v Roudnické lobkowiczké knihovně, zámek Nelahozeves. Praha 1995. 84 s. + XI. příl. Laura De Barbieri, A propos de la bibliothčque des Lobkowicz de Roudnice, transférée ŕ Nelahozeves. In: Opera Romanica, 1, 2000, s. 111-122 [české résumé]. V době správy Národní knihovnou byly publikovány práce: Oldřich Kašpar, Soupis starých tisků bývalé zámecké knihovny v Roudnici nad Labem, nyní deponovaných ve Státní knihovně ČSR v Praze. Praha 1983. 387 s. Jaroslava Kašparová, Roudnická lobkovická knihovna. Jazykově italské tisky 1501-1800. Praha 1990-1995. 10 sv.

50) Stanislava Profousová, Knihovna Okresního muzea v Lounech (Historie a knihovní fond). In: Knihy a dějiny, 2, 1995. č. 2, s. 37-42; Václav Bartůšek, Ze starých inventářů piaristických knihoven v českých zemích. In: Problematika … 8, s. 63-68. Václav Bartůšek, Z dějin piaristického knihovnictví v Benešově. In: Problematika … 3, s. 66-71. Viz též pozn. č. 29, 40, 58, 61.

51) Alena Kvapilová, Knihovna Okresního muzea v Mostě. In: Knihy a dějiny, 2, 1995, č. 2, s. 43-50; Václav Bok, Knihovna kapucínů v Sušici jako knihovna mezinárodního řádu v českém venkovském městě. In: Opera Romanica, 1, 2000, s. 225-238.

52) Například: Jiřina Štěpničková, Fond starých tisků knihovny Jihomoravského muzea ve Znojmě. In: Knihy a dějiny, 1, 1994, č. 1, s. 43-45; Táž, O fondu starých tisků knihovny Jihomoravského muzea ve Znojmě. In: Ročenka Státního Okresního archivu ve Znojmě 2001, s. 141-145; Ila P. Šedo, Knihovna Západočeského muzea v Plzni. In: Knihy a dějiny, 3, č. 1, s. 50-58. Jan T. Štefan, Historický fond Ústřední knihovny Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. In: Problematika … 6, s. 125-126. Václav Bartůšek, Knihovna Státního ústředního archivu v Praze. In: Problematika … 5, s. 102; Hanka Skalická, Knihovna Okresního muzea ve Vysokém Mýtě. In: Problematika … 5, s. 103; Štěpánka Běhalová, Knihovna Okresního muzea v Jindřichově Hradci. In: Problematika … 5, s. 103-105. Jana Michlová, Počátky zámecké knihovny Clary-Aldringenů v Teplicích. In: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích, 21, 1997, s. 99-106.

53) Miroslava Brunnerová, Ex libris: Comenius. Soupis starých tisků komenian knihovny Pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze vydaný u příležitosti oslav 400. výročí narození J. A. Komenského. Praha 1991. [26] s. + obr. příl.František Hýbl - Jiří Lapáček, Soupis komenián. Přerov 1992. 71 s. + obr. příl. Jaroslav Vobr, Dílo Jana Amose Komenského ve fondech Státní vědecké knihovny v Brně a moravských klášterních knihoven. Rukopisy a staré tisky 1611-1800. Brno 1992. 179 s.; Bohuslava Brtová, Díla J. A. Komenského v Základní knihovně - Ústředí vědeckých informací ČSAV. In: Vědecké informace ČSAV, Bibliografie 4. Praha 1991. 176 s. Těmito publikacemi byl tedy doplněn starší celorepublikový soupis komenián: Emma Uránková (red.), Soupis děl J. A. Komenského v československých knihovnách, archivech a museích. Praha 1959. 469 s. + 16 příl. Viz též pozn. č. 73, 74.

54) Fedor Doubek, Z dějin biskupské knihovny v Litoměřicích. Diplomová práce. Praha, Filozofická fakulta UK, katedra vědeckých informací a knihovnictví 1970, 63 s.; Josef Johanides, O některých cizojazyčných bohemikách v biskupské knihovně v Litoměřicích. Miscellanea … 10/1-2, 1993 (1994), s. 493-513; Lada Hlaváčková, Miscellanea biskupské knihovny v Litoměřicích, in: Knihy a dějiny, 5, 1998, č. 1-2. Viz též: Jana Chadimová, Bibliofilství litoměřického biskupa Emanuela Arnošta Valdštejna (1716-1789) a jeho knihovna. In: Sborník k 80. narozeninám Mirjam Bohatcové, Praha 1999, s. 69-91.

55) Jana Chaloupková - Milan Hlinomaz, Knihovna Kláštera premonstrátů Teplá. In: Problematika … 6, s. 127-138; Milan Hlinomaz, Knihovna kláštera premonstrátů Teplá. In: Opera Romanica, 1, 2000, s. 205-213; František Hoffmann, Soupis rukopisů Kláštera premonstrátů Teplá. Praha Teplá 1999. 2 sv. Viz též pozn. č. 58.

56) Zdeněk Bartl, Soubory národních autorit, automatizace a historické fondy. In: Problematika … 6, s. 103-117. O počítačovém zpracování starých tisků v Národní knihovně podala nejnověji zprávu Jaroslava Kašparová, Databáze stt pro katalogizaci starých tisků 1501-1800 Národní knihovny ČR (stav k červnu 1998). In: Miscellanea … 14, 1997 (1998), s. 148-162; Jaroslava Kašparová za spolupráce Dany Mrákotové, Katalogizace starých tisků 1501-1800 v Národní knihovně ČR. Báze stt 1501-1800 (Stav k roku 2000). Praha 2001. 291 s. K problematice využití automatizace pro historické fondy v dalších knihovnách viz též pozn. č. 17 a 24.

57) Libuše Simandlová, Konsorcium evropských vědeckých knihoven - CERL a Hand Press Book (HPB) databáze. In: Problematika … 6, s. 118-123. Jaroslava Kašparová, Konsorcium evropských vědeckých knihven a staré tisky. In: NK-revue, 11, 2000, č. 1, s. 22-25.

58) Eustach Bittner, Prvotisky knihovny Slezského musea v Opavě. In: Časopis Slezského musea, Série B, 4, 1954-55, s. 81-100; Kamil Boldan, Ke stavu zpracování fondu inkunábulí Národní knihovny v Praze. In: Problematika …4, s. 53-56; Týž, The Illustrated Incunabula Short-Title Catalogue on CD-ROM, 2nd edition, General Editor Dr. Martin Davis, Primary Source Media in association with The British Library, 1998. In: Knihy a dějiny, 6, 1999, s.71-72 [databáze registruje prvotisky také z Národní knihovny ČR, Roudnické lobkowiczké knihovny a Knihovny Akademie věd ČR, přístupná je v oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny]. Jiří Louda, Soupis prvotisků Universitní knihovny v Olomouci a její pobočky v Kroměříži. Praha 1956. 366 s. + příl.; Lumír Lánský, Soupis prvotisků v knihovně Krajského vlastivědného musea Zdeňka Nejedlého v Hradci Králové. In: Práce Krajského musea v Hradci Králové (Acta Musei Reginaehradecensis), serie B, vědy společenské I., 1958. 56 s. + 9 příl.; Dalibor Balcar, Soupis prvotisků františkánské knihovny v Praze. Praha 1960. 55 s.; Týž, Soupis prvotisků dominikánské knihovny v Praze. Praha 1963. 61 s.; Eustach Bittner, Prvotisky ve sbírkách městského musea v Krnově. In: Časopis Slezského musea, Série B, 13 1964, s. 1984-1987; Vladislav Dokoupil, Soupis prvotisků z fondů Universitní knihovny v Brně. Praha 1970. 408 s. [obsahuje i prvotisky z fondů klášterních a jiných církevních knihoven, ze zámeckých knihoven, které tehdy měla knihovna ve správě a prvotisky těchto jednotlivých knižních sbírek představovala v letech 1953-1961 desetisvazkovou edicí Soupisy prvotisků spravovaných Universitní knihovnou v Brně, sestavovanou rovněž V. Dokoupilem]; Josef Hejnic, Soupis prvotisků Západočeského muzea v Plzni. Předmluva Ila Šedo. Plzeň 2000. XIV, 147 s. (Fontes bibliothecarum Musei Plznensis, Volumen 1); Milan Hlinomaz, Vzácnosti z fondu tepelských prvotisků. In: Knihy a dějiny, 6, 1999, č. 1-2, s. 36-47; Týž, Přehled tepelských prvotisků. Incunabula quae in Bibliotheca Teplensis asservantur (památce dr. Waltera Dolcha). In: Minulostí Západočeského kraje, 35, 2000, s. 167-243; Jaroslava Hoffmannová, Nově zjištěné prvotisky ve fondu Rodinný archiv Metternichů. In: Archivní časopis, 37, 1987, s. 74-79; Jana Jakšová – Pavel Brodský, Soupis prvotisků Kapucínské knihovny v Roudnici nad Labem. In: SNM –C, sv. 31, 1986, č. 1-2, s. 29-64; Jarmila Jílková, Prvotisky v Archivu hlavního města Prahy. In: Documenta Pragensia, 1981/II, s. 239-266; Eva Klausnerová, Prvotisky Státní vědecké knihovny v Plzni. Incunabula quae in Bibliotheca Scientiarium Publica Pilsnae asservantur. Vydáno ke 40. výročí založení Státní vědecké knihovny v Plzni. Plzeň 1990. 209 s.; Petr Mašek – Zdena Wiendlová, Prvotisky ze zámecké knihovny Mikulov. In: SNM-C, sv. 39-40, 1994-1995, s. 111-123; Mirko Riedl, Katalog prvotisků jihočeských knihoven. Praha 1974. 478 s., 33 tab.; Jitka Šimáková - Eduarda Macháčková - Petr Mašek - Helga Turková, Katalog prvotisků zámeckých a hradních knihoven v České republice. In: SNM-C, sv. 33, 1988, č. 3-4, (84 s.), 34, 1989, č. 1-4 (206 s.), 35, 1990, č. 1-2, (207-268), 35, 1990, č. 3-4 (269-407 včetně příloh: rejstříky); Jitka Šimáková – Jaroslav Vrchotka a kol., Katalog prvotisků Knihovny Národního muzea v Praze a zámeckých a hradních knihoven v České republice. Praha 2001. lxxviii, 540 s. ; Petr Štěpánek, Katalog prvotisků, starých tisků a rukopisů sbírkové knihovny Okresního muzea Praha východ. 1. Prvotisky a staré tisky. 2. Tisky knihovny residence piaristů v Brandýse nad Labem. Brandýs nad Labem 1994, 1996. 116 + 62 s.; Milena Zmrzlá, Soupis prvotisků z historických fondů Státní vědecké knihovny Zdeňka Nejedlého v Hradci Králové. Hradec Králové 1983. 29 s. Viz též pozn. č. 32, 47, 59, 61.

59) Emma Urbánková, Prameny k prvotiskům českého původu. Sv. I. Prameny a literatura k počátkům českého knihtisku. 1. Texty 15.-18. století. Praha 1984. 340 s. I.2. Texty 19.-20. století. Praha 1986. s. 341-673. II. Poznámky a rejstříky. Praha 1986. 335 s.; Táž, Soupis prvotisků českého původu. Praha 1986. 319 s.

60) Vladislav Dokoupil - Jaroslav Vobr, Soupisy tisků 16. století z fondů Universitní knihovny v Brně. Brno 1955-1981. 10 svazků, sv. 1-5 sestavil V. Dokoupil, sv. 6-9 spoluatorství, sv. 10 sestavil J. Vobr): Sv. 1: Klášterní knihovna kapucínů v Brně. Brno 1955. 181 s.; Sv. 2: Tisky 16. století z knihovny benediktinů v Rajhradě. Brno 1959. 378 s.; Sv. 3: Tisky 16. století z knihovny premonstrátů v Nové Říši. Brno1960. 123 s.; Sv. 4: Tisky 16. století z knihovny minoritů v Brně. Brno 1960. 87 s.; Sv. 5: Tisky 16. století z knihovny augustiniánů na Starém Brně. Díl 1-2. Brno 1963. 424 s.; Sv. 6: Tisky 16. století v Universitní knihovně v Brně. Díl 1-3. Brno 1970. 556 + 203 s.; Sv. 7: Tisky 16. století z knihoven dominikánů a kapucínů ve Znojmě, křižovníků na Hradišti u Znojma a piaristů v Mikulově. Brno 1972. 312 s.; Sv. 8: Tisky 16. století z knihoven františkánů v Dačicích a v Moravské Třebové, minoritů v Jihlavě a biskupského alumnátu v Brně. Brno 1973. 236 s.; Sv. 9: Tisky 16. století z knihovny hrabat Chorinských ve Veselí nad Moravou a z knihovny bývalého jezuitského gymnasia v Brně. Brno 1977. 395 s.; Sv. 10: Tisky 16. století ve Státní vědecké (dříve Universitní) knihovně v Brně. Přírůstky 1968-1978. Díl 1-2. Brno 1981. 573 s.; Jaroslav Vobr, Soupis postinkunábulí (tisků z let 1501-1520) z fondů Státní vědecké knihovny v Brně. Brno 1985-1988. 5 sv.; Bedřiška Wižďálková, XVI. století. In: Výběr z přírůstků starých tisků, č. 2. Praha s.a.; Anežka Baďurová - Bohuslava Brtová, Soupis tisků 16. století ve fondech ZK-ÚVI ČSAV. Část I. A-K. Část II. L-Ž. Část III. Rejstříky. In: Vědecké informace ČSAV 1987 -1988, Bibliografie l. VI, 462 + 223 s.; Zdeněk Horský – Dagmar Tenorová, Soupis tisků předních pražských astronomů 16.-17. století v historických knihovnách ČSR. (Scripta astronomica 5) Ondřejov 1990. 138 s.; Petr Mašek, Zahájení soupisu tisků 16. století v zámeckých knihovnách v Čechách a na Moravě. In: Miscellanea … 5, 1988, s. 165-178; Václav Pumprla, Soupis starých tisků ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci. Díl V. Tisky z let 1501-1600. Olomouc 1990 - (1992). 3 svazky (písmena A-Č).

61) Vladislav Dokoupil - Vladimír Telec, Hudební staré tisky ve fondech Universitní knihovny v Brně. Brno 1975. 250 s.; Mirjam Bohatcová, Vzácná sbírka publicistických a portrétních dokumentů k počátku třicetileté války. (Knihovna Národního muzea 102 A 1-199). In: SNM-C, sv. 27, 1982, č. 1. 73 s.; Briana Čechová, Mitrovští z Nemyšle a jejich knihovna v Loučné nad Desnou. Diplomová práce. Praha, Filozofická fakulta UK, katedra vědeckých informací a knihovnictví 1992. 75 s. + příl;. Vladislav Dokoupil, Katalóg slovacikálnych kníh do roku 1800 Univerzitnej knižnice v Brne. Martin 1969. 230 s.; Anna Fechtnerová, Katalog grafických listů univerzitních tézí uložených ve Státní knihovně ČSR v Praze. Praha 1984. 4 sv. Milada Heroutová a kol., Katalog zámecké knihovny Vrchotovy Janovice. 1. díl. In: SNM-C, sv. 46, 2001, č. 1-4. 99 s.; Adolf Chaloupka, Divadelní Pragensia v drobných spisech Lobkovické knihovny. In: Ročenka Universitní knihovny v Praze, 1958 (1959), s. 120-124; Adolf Chaloupka, Mimopražská teatralia v drobných spisech Lobkovické knihovny. In: Ročenka Universitní knihovny v Praze, 1959 (1961), s. 106-119; Miroslav Jarolím, Katalog tisků knihovny Astronomického ústavu ČSAV. Praha 1986. 312 s. (Scripta astronomica 1); Vladimír Jarý, Soupis starých českých a slovenských tisků ze sbírek Městského muzea v Žamberku. Rychnov nad Kněžnou 1998. 324 s.; Vladimír Jarý, Soupis starých českých a slovenských tisků ze sbírek Městského muzea v České Třebové. Rychnov nad Kněžnou 1998. 158 s.; Vladimír Jarý, Soupis starých českých a slovenských tisků ze sbírek Orlického muzea v Chocni. Rychnov nad Kněžnou 1998. 270 s. + rejstříky; Vladimír Jarý, Soupis starých českých a slovenských tisků ze sbírek Okresního muzea ve Vysokém Mýtě a Městského muzea Letohrad. Sv. I.—II. Rychnov nad Kněžnou 1999. nestr.; František Jeník, Nová humanistická polonika v Universitní knihovně v Praze. In: Ročenka Universitní knihovny v Praze, 1956 (1958), s. 109-134; Josef Johanides, Tiskařská slovacika 18. století ve fondu Knihovny Akademie věd ČR. Praha 1997. 91 s. Josef Johanides, Knihovna P. Františka de Paula Švendy. Hradec Králové, Muzeum východních Čech 200l. 89 s. [katalog sbírky, již spravuje oddělení zámeckých knihoven v Národním muzeu]; Josef Johanides - Pravoslav Kneidl, Výběr tisků mladovožické knihovny. Prvotisky a paleotypy. In: SNM-C, sv. 6, 1961, s. 119-187; Božena Junková, Soupis starých českých tisků (z let 1501-1800) ze sbírek Městského muzea v Poličce. Polička 1989. 176 s.; Oldřich Kašpar, Soupis pramenů k dějinám zámořských objevů a dobývání světa ve fondech Národní knihovny v Praze. Praha 1992. 134 s. + 11 příl.; Oldřich Kašpar, Soupis španělských a portugalských tisků bývalé pražské Lobkovické knihovny, nyní deponovaných ve Státní knihovně ČSR v Praze. Praha 1984. 183 s.; Pravoslav Kneidl a kol., Teatralia zámecké knihovny z Radenína. Praha 1962-1969. 3 sv.; Bohumír Lifka, Valdštejnská knihovna ze zámku v Doksech. I. Soupis starých tisků A-M. II. Soupis starých tisků krom beletrie N-Z. Staré tisky krásného písemnictví A-Z. In: Vědecké informace ČSAV, 1969, Suplement 2-4, VIII, 194 s., Vědecké informace ČSAV, 1970, Suplement 2-4, s. (195-386); Petr Mašek, Knižní sbírky na zámku Kynžvart. In: Sborník Západočeského muzea v Plzni, Historie, 12, 1994. 112 s.; Zdeněk Nespěchal, Staré české a slovenské tisky ve fondech muzeí v Rychnově n. Kn. a v Dobrušce. Rychnov nad Kněžnou 1983. 178 s. (Acta musei Rychnoviensis 2); Milan Poštolka, Libreta strahovské hudební sbírky. In: Miscellanea musicologica, 25-26, 1973, s. 79-149; Příspěvky k dějinám zámecké knihovny Mikulov. In: SNM-C, sv. 39-40, 1994/95, č. 1-4. 128 s. (obsah: s. 1-28: Luboš Antonín, Dietrichsteinská knihovna na zámku Mikulov, s. 29-77: Stanislav Petr, Soupis rukopisů zámecké knihovny v Mikulově, s. 78-110: Petr Mašek – Zdena Wiendlová, Soupis knih z knihovny Ferdinanda Hoffmana z Grünpichlu ve fondu zámecké knihovny Mikulov, s. 111-123: Petr Mašek – Zdena Wiendlová, Prvotisky ze zámecké knihovny Mikulov); Václav Pumprla, Soupis starých tisků ve sbírce Okresního vlastivědného muzea ve Frýdku-Místku. Frýdek-Místek, 1985. 172 s.; Václav Pumprla, Katalóg slovacikálnych kníh do roku 1800 Štátnej vedeckej knižnice v Olomouci. Martin 1974. 412 s.; Jiří Sládek, Rosika 16.-18. století v zámeckých a palácových knihovnách v Čechách a na Moravě. Praha 1977. 193 s.; Jitka Šimáková - Eduarda Macháčková, Teatralia zámecké knihovny z Křimic. Praha 1970. 2 sv.; Jitka Šimáková - Eduarda Macháčková, Teatralia zámecké knihovny z v Českém Krumlově. Praha 1976. 3 sv.; Václav Štěpán, Teatralia v zámecké knihovně na Kačině. Výběrový soupis. Praha 1973. 164 s.; Vladimír Telec, Staré tisky děl českých skladatelů 18. století v Universitní knihovně v Brně. Praha 1969. 161 s.; Emma Urbánková - Bedřiška Wižďálková, Bohemika z Městské knihovny v Žitavě ve fondu Státní knihovny ČSR - Universitní knihovny. Soupis státního daru Německé demokratické republiky. Praha 1971. 122 s.; Jana Vacinová, Zámecká knihovna v Opočně. Hradec Králové 1971. 64 s.; Jiřina Veselská, Soupis kramářských písní ve sbírce Okresního vlastivědného muzea ve Frýdku-Místku. Frýdek-Místek 1982. 281 s.; Jaroslav Vobr, Soupis knížek lidového čtení z fondu Universitní knihovny v Brně. Brno 1973. 165 s.; Jaroslav Vobr, Soupis jihlavských tisků českých knížek lidového čtení a populárně naučné literatury z 18. a 19. století. Jihlava 1969. 128 s.; Výběr z přírůstků starých tisků. Státní knihovna ČSR – Universitní knihovna. Č. 1: Bedřiška Wižďálková, Slovenika a bohemika. Praha [nedatováno, nestránkováno]. Č. 2: Táž, XVI. století. [nedatováno, nestránkováno]. Č. 3: Táž, Vzácné tisky zednářské. [nedatováno, nestránkováno].Č. 4: Táž, Bohemika a slovenika. Praha 1970. [nestránkováno] Č. 5: Vladimír Kulíšek, Cizojazyčná bohemika. Praha 1971. 55 s. Č. 6: Týž, Cizojazyčná bohemika a slovacika. Praha 1972. 77 s. Č. 7: Týž, Cizojazyčná bohemika a slovacika. Praha 1973. 80 s. Č. 8: Týž – Pavel Pokorný, Cizojazyčná bohemika. Praha 1981. 33 s. Č. 9: Bedřiška Wižďálková, Bohemika a slovenika. Praha 1982. [nestránkováno] Č. 10: Táž, Skryté bohemikální poklady. Praha 1983. 100s . Viz též pozn. č. 14, 36, 38, 47, 48, 53, 58, 60.

62) Mirjam Bohatcová, Bibliografie a dějiny knihtisku. In: SNM-C, sv. 16, 1971, s. 205-242; Historii a popis metodiky této bibliografie včetně citací další literatury viz Petr Voit, Na okraj dalšího pokračování Knihopisu českých a slovenských tisků. In: Česká bibliografie. Sborník statí a materiálů, sv. 22, 1986, s. 102-117. Jaroslava Pokorná - Petr Voit, Současný stav národní retrospektivní bibliografie - Knihopis českých a slovenských tisků. Národní retrospektivní bibliografie 19. století. In: 3. národní konference o bibliografii v ČSR. Sborník materiálů, Praha, 1987, sv. 2, s. 329-331. Josef Hejnic unter Mitarbeit von A. Baďurová und M. Bohatcová, Fragen der bibliographischen Beschreibung und Bearbeitung der tschechischen und fremdsprachigen bohemikalen Drucke des 16.-18. Jahrhunderts. In: Vorträge und Abhandlungen zur Slavistik, Bd. 17, München 1991, s. 32-43.

63) Petr Voit, Rejstřík autorů, překladatelů a editorů. In: Příspěvky ke Knihopisu 1, Praha, Státní knihovna ČSR 1985. XV, 298 s.; Týž, Rejstřík anonymních záhlaví. In: Příspěvky ke Knihopisu 2, Praha 1985. VIII, 227 s.; Týž, Rejstřík názvový. In: Příspěvky ke Knihopisu 3, Praha 1985. IX, 210 s. Důležitým pomocným aparátem k vydaným svazkům Knihopisu jsou též konkordance s předchozími bibliografiemi: Bedřiška Wižďálková, Konkordance Koniášových Klíčů, Indexu, Jungmanna a Knihopisu. In: Příspěvky ke Knihopisu 6-10, Praha, Státní knihovna ČSR 1987-1988. Dále vyšlo: Příspěvky ke Knihopisu 4, 1987: Petr Mašek, Význam Bartoloměje Netolického pro český knihtisk 16. století. 136 s. + příl. Příspěvky ke Knihopisu 5, 1987: Petr Voit, Moravské prameny z let 1567-1568 k dějinám bibliografie, cenzury knihtisku a literární historie. 248 s. + příl. Příspěvky ke Knihopisu 11, 1996: Dr. Bedřišce Wižďálkové. Přátelé a spolupracovníci k významnému životnímu jubileu. 146 s.

64) Emma Urbánková, Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Dodatky. Díl I. Prvotisky (do r. 1500). Praha 1994. 147 s.

65) Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až dokonce XVIII. století. Dodatky. Díl II. Tisky z let 1501-1800. Založil Zdeněk V. Tobolka, pokračovali František Horák a Bedřiška Wižďálková. Část I. Písmeno A. Čís. 32-917. S přílohou a 16 vyobrazeními. Praha 1994. V, 89 s. Část II. Písmeno B-Č. Čís. 918-1908. S přílohou a 18 vyobrazeními: čís. 17-34. Praha 1995. 128 s. Část III. Písmeno D-J. Čís. 1809-3641. S přílohou a 23 vyobrazeními: čís. 35-57. Praha 1996. 208 s. Část IV. Písmeno K-L. Čís. 3642-5134. S přílohou a 26 vyobrazeními: čís. 58-83. Praha 1998. 172 s. Část V. Písmeno M-O. Čís. 5135-6687. S přílohou a 19 vyobrazeními: čís. 84-102. Praha 2000. 174 s. + příl. Viz též Mirjam Bohatcová, Začaly vycházet Dodatky ke Knihopisu. In: Příspěvky ke Knihopisu 11, 1996, s. 8-17.

66) Tisky a tiskárny 19. století. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny. Jindřichův Hradec 3.-4. září 1997. Jindřichův Hradec 1998. 160 s.: na s. 102-103 Jaroslav Vobr, Stav zpracování bohemik a moravik 19. století v Univerzitní knihovně Brno.

67) Jaroslava Pokorná, Národní retrospektivní bibliografie 19. století. In: Česká bibliografie. Sborník statí a materiálů, sv. 22, 1986, s. 118-136, (citát na s. 126). V roce 2000 byla koncepce tohoto úkolu pozměněna směrem od národní bibliografie k přednostní katalogizaci vlastního fondu, která je již prováděna do elektronické databáze.

68) Časopisy a noviny do roku 1800 registruje Knihopis (v češtině) a nepublikovaná Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800. Pro 19. století jsou k dispozici pouze starší soupisy, např.: Miloslav Laiske, Časopisectví v Čechách 1650-1847. Příspěvek k soupisu periodického tisku, zejména novin a časopisů. Praha 1959. 179 s. Výsledky přináší zatím spíše soupisy regionální: Jiří Malina – Vladimír Lesák, Bibliografie novin a časopisů východních Čech v letech 1650-1945. Hradec Králové 1998. 80 s. Jaromír Kubíček (přispěl Zdeněk Šimeček), Noviny a časopisy na Moravě a ve Slezsku do roku 1918. Literatura a prameny, sbírky, bibliografie. Brno 2001. 475 s. Výjimečný zdroj k retrospektivní bibliografii časopisů a k dějinám žurnalistiky získala Moravská zemská knihovna v Brně. Jde o excerpta (na 150 kartoték) z pozůstalosti doc. Karla Malce z fakulty sociálních věd UK v Praze, který po čtyři desetiletí vedl systematické shromažďování údajů o časopisech v knihovních fondech, archivních dokumentech i v odborné literatuře. Viz Karel Malec, Soupis bibliografií novin a časopisů vydávaných na území Československé republiky. Praha 1959. 216, [3] s.; Týž, Problematika a současné úkoly retrospektivní bibliografie. In: Seminář o retrospektivní bibliografii, Praha 1989, s. 5-18.

69) O postupu prací viz Jaroslava Pokorná, Národní retrospektivní bibliografie. In: 4. národní konference o bibliografii. Sborník referátů. Praha 1991, s. 22-24; Táž, Národní retrospektivní bibliografie 19. století včera, dnes a zítra. In: Tiskárny a tisky 19. století …, op. cit. v pozn. č. 66, s. 22-24. Viz též pozn. č. 62, 67.

70) Karel Bezděk - Eva Ryšavá, České kramářské písňové tisky, jejich bibliografické zpracování a ukázka bibliografie 19. století. In: SNM-C, sv. 28, 1983, č. 4, s. 173-201; Eva Ryšavá, Postup prací na bibliografii kramářských písňových tisků 19. století. In: 3. národní konference o bibliografii v ČSR. Sborník materiálů, Praha 1987, sv. 2, s. 344-348; Táž, Zpracování a využití kramářských tisků - současný stav a výhledy. In: Z knihovnické praxe 1991, seš. 112, s. 15-17; Eva Ryšavá, Národní retrospektivní bibliografie kramářských písňových tisků 19. století. In: Tiskárny a tisky 19. století …, op. cit. v pozn. č. 66, s. 25-28.
Neopominutelné sbírky kramářských tisků mají i některé další instituce, usilující o jejich nové, většinou elektronické zpracování, např. Etnologický ústav Akademie věd, Moravské zemské muzeum v Brně (Eva Večerková, Poslouchejte mládenci a panny … aneb O české písni kramářské, Brno 1995, 55 s.), Okresní vlastivědné muzeum ve Frýdku-Místku (viz J. Veselská, op. cit. v pozn. č. 61) či Okresní muzeum v Jindřichově Hradci (viz Š. Běhalová, op. cit. v pozn. č. 52; táž, Analytická sonda do sbírky původních štočků a kramářských tisků Okresního muzea v Jindřichově Hradci. In: Knihy a dějiny, 3, 1996, č. 1, s. 19-32; táž, Náboženský kramářský tisk se zvláštním zřetelem k produkci jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny. Dizertační práce. Praha, Filozofická fakulta UK, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. 213 s. + příl.) Početné záznamy těchto tisků přinášejí též soupisy publikované V. Jarým a citované v pozn. č. 61.

71) František Horák, Pojem bohemikum. In: Česká bibliografie, 1, 1959, s. 9-18.

72) Hodnotný přehled o metodice a průběhu zpracovávání cizojazyčných bohemikálních tisků podala Bohuslava Brtová, Soupis cizojazyčných bohemik z let 1501-1800 (Zpráva o práci). In: Vědecké informace ČSAV, 1973, Suplement 3, s. 54-61. Viz též Anežka Baďurová, Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800 zpracovávaná v Základní knihovně - Ústředí vědeckých informací ČSAV. In: 3. národní konference o bibliografii v ČSR. Sborník materiálů. Praha 1987, sv. 2, s. 332-335; Josef Hejnic - Anežka Baďurová - Mirjam Bohatcová, Cizojazyčná bohemikální literatura 16. - 18. století. (Dosavadní studium a cíle výzkumu.) In: Listy filologické, 112, 1989, s. 220-228. Též pozn. č. 24, 62.
Soupis studií a zpráv o postupu prací na Bibliografii (dříve Soupisu) cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800 je vystaven a stále aktualizován na webové stránce Knihovny Akademie věd ČR: http://www.lib.cas.cz . Jeho součástí jsou i citace prací, vzešlých na základě rozsáhlejšího využití shromážděného bibliografického materiálu.

73) Bohuslava Brtová - Stanislava Vidmanová, Seznam děl J. A. Komenského uchovávaných pouze v zahraničí (tisky do r. 1670). In: Studia Comeniana et Historica, 8, 1978, č. 18, s. 123-228; Anežka Baďurová - Bohuslava Brtová - Josef Johanides - Jana Sládková - Stanislava Vidmanová, Bibliografie spisů Bohuslava Balbína vytištěných do r. 1800. I. Bibliografické popisy. II. Rejstříky. Vědecké informace ČSAV, Bibliografie 2. Praha 1989. VIII, 274 + 255 s.; Hana Beránková, Tiskařská bohemika ze 16.-18. století dochovaná ve Vatikánské knihovně a knihovně Angelica v Římě. I. Historický úvod a rejstříky. II. Popisy dochovaných exemplářů. Praha 2002. 226 + 419 s.; Lenka Blažková, Francouzská vydání spisů J. A. Komenského a osudy jejich výtisků. In: Knihy a dějiny, 4, 1997, č. 2, s. 27-45. Lenka Blažková, Veduty v české tiskařské produkci do roku 1620. In: Sborník k 80. narozeninám Mirjam Bohatcové (red. Anežka Baďurová), Praha 1999 (2000), s. 11-39. Lenka Blažková, Vyobrazení měst a jiných lokalit v tiscích 16.-18. století (se vztahem k území České republiky). I. Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. (Předmluva a úvod Anežka Baďurová). Praha 2002. 160 s. + [7] příl.

74) Anežka Baďurová, Bibliografie spisů J. A. Komenského vytištěných do r. 1800. In: Problematika … 4, s. 88-93. Do databáze byly převedeny dvě třetiny z přibližně 1020 popisů. Viz též pozn. č. 73.

75) Více viz Úvodní slovo in Studie o rukopisech, 1, 1962, s. 1-11; Jiří Pražák, Souborný katalog rukopisů. In: Studie o rukopisech 8, 1969, s. 65-103; Stanislav Petr, Komise pro soupis a studium rukopisů v Akademii věd České republiky (Historický přehled). In: Práce z dějin Akademie věd, série A, sv. 5, 1997, s. 265-295; František Hoffmann, Třicet let programu Souborného katalogu rukopisů v českých zemích. Jiřímu Pražákovi k pětasemdesátinám. In: Studie o rukopisech, 34, 2001, s. 133-147; Jiří Beran, Počátky soupisu rukopisů v Československé akademii věd. In: Studie o rukopisech, 31, 1995-1996, s. 119-152. Informace o rukopisných sbírkách v archivních fondech podává edice průvodců po rukopisném materiálu uchovávaném v knihovnách, archivech, muzeích i jiných institucích v České republice, s dosud vydanými svazky: Marie Tošnerová (red.), Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl I. Rukopisné fondy zámeckých, hradních a palácových knihoven. (Studie o rukopisech, Monographia, sv. I.) Praha 1995. 208 s.; Marie Tošnerová (red.), Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl II. Rukopisné fondy archivů v České republice. (Studie o rukopisech, Monographia, sv. II.) Praha 1998. 340 s.; Marie Tošnerová (red.), Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl III. Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice. (Studie o rukopisech, Monographia, sv. III.) Praha 2001. 320 s. Přehled o soupisech rukopisů přináší nové vydání základní příručky Vademecum pomocných věd historických (Ivan Hlaváček - Jaroslav Kašpar - Rostislav Nový, Jinočany 2002, 544 s.) v Bibliografické příloze (s. 307-313) ke kapitole Kodikologie a 2., doplněné vydání Úvodu do latinské kodikologie (Ivan Hlaváček, Praha 1994, 96 s.).

76) Podrobněji viz Marie Ryantová, Památníky raného novověku jako mezioborový pramen. In: Knihy a dějiny, 4, č. 1, s. 63-68.

77) Příspěvky z tohoto semináře byly vydány tiskem: Muzejní prezentace k dějinám knižní kultury. Sborník příspěvků z celostátního semináře knihovníků muzeí a galerií České republiky, Jindřichův Hradec 28.-30.5.1996. Jindřichův Hradec 1997. 57 s.

78) Eva Techlová, Kursy "Historické knižní fondy v současnosti" Ústavu informačních studií a knihovnictví Filosofické fakulty University Karlovy. In: Problematika … 5, s. 106-108.

79) Referáty z 1. konference byly publikovány na pokračování v periodiku Z knihovnické praxe (Zpravodaj knihoven severní Moravy), 1991, seš. 112, 113. Texty příspěvků z 2. konference byly publikovány v periodiku Knihovní obzor, ročník 1992. Dalším konferencím (dosud se jich uskutečnilo 11) patří samostatné sborníky s jednotným názvem Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska - rozpis viz v Seznamu zkratek. V úvodním referátu jubilejního desátého sborníku shrnula ředitelka Vědecké knihovny v Olomouci, dr. Marie Nádvorníková, dosavadních deset uskutečněných konferencí. Samostatně vydané sborníky z 3. až 6. konference z let 1994-1996 uspořádal V. Pumprla. Po roční přestávce se v říjnu 1998 uskutečnila 7. odborná konference zaměřená na středověké rukopisy a jejich prezentaci. Jejím odborným garantem ve Státní vědecké knihovně v Olomouci byla tentokrát Jitka Sládková, která se postarala též o vydání dalšího sborníku. Tematické „zadání“ měly i konference následující, z nichž sborníky připravila Kateřina Handlová.

80) Příspěvky z prvního semináře již byly publikovány, z druhého jsou v tisku: Jitka Radimská (ed.), K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. In: Opera Romanica, 1, 2000. 388 s.

81) Václav Bartůšek, Odborná konference Historické a vzácné fondy 16-19. století v muzeích, knihovnách a archivech České republiky. In: NK-revue, 10, 1999, č. 4, s. 200. Týž, Konference Historické a vzácné fondy 16-19. století v muzeích, knihovnách a archivech České republiky. In: NK-revue, 11, 2000, č. 4, s. 182; Kaarolina Jonáková, Knihovědná konference v Přerově aneb Nezavádějte nám se techniku! In: Ikaros [online], roč. 4, č. 5; Magdalena Nováková – Tereza Paličková, Zpráva z odborné konference Historické knižní a vzácné fondy 16.-19. století v muzeích, knihovnách a archivech. In: Miscellanea … 15, 1998 (2000), s. 408-409.

82) Václav Bartůšek, Seminář Historik a databáze. In: NK-revue, 13, 2002, č. 3, s. 203-204.

83) Pravoslav Kneidl, Muzeum knihy ve státním zámku a klášteře ve Žďáře nad Sázavou. Katalog. Praha 1958. 210 s. + příl.; Jaroslav Vrchotka, 30 let Muzea knihy ve státním zámku Žďár nad Sázavou. Výstavní činnost Knihovny Národního muzea v Praze v Muzeu knihy v letech 1957-1987. In: SNM-C, sv. 32, 1987, č. 4, s. 1-24.; Jaroslav Vrchotka, Výstavní činnost Knihovny Národního muzea v Praze v Muzeu knihy ve Žďáru nad Sázavou 1988-1990. In: SNM-C, sv. 33, 1988 (1990), č. 2, s. 19-26. Viz též pozn. č. 18 a v pozn. č. 13 citovaného Průvodce Knihovnou Národního muzea.

84) Richard Sedláček, Ruční papírna a Muzeum papíru ve Velkých Losinách. In: Muzejní prezentace …, op. cit. v pozn. č. 77, s. 36-39.

85) Vlasta Fialová, Ein Letternfund aus dem 16. Jahrhundert in Kralice nad Oslavou. In: Gutenberg-Jahrbuch, 1959, s. 85-91; Vlasta Fialová, Bronzennadeln aus einer Buchdruckerei des 16. Jahrhundert in Kralice nad Oslavou. In: Gutenberg-Jahrbuch, 1961, s. 136-141; Jiří Hájek, Památník Kralické tiskárny v Kralicích nad Oslavou. In: Muzejní prezentace …, op. cit. v pozn. č. 77, s. 33-35; produkci této tiskárny věnovala řadu studií Mirjam Bohatcová, viz např. Ediční program ivančické a kralické tiskárny bratrské. In: Z kralické tvrze, 10, 1978/9, s. 9-21.

86) Štěpánka Běhalová, Prezentace sbírek knižní kultury a historických knižních fondů v muzeích (na příkladu Okresního muzea v Jindřichově Hradci). In: Muzejní prezentace …, op. cit. v pozn. č. 77, s. 23-25.

87) Jindřich Špinar, Nový depozitář rukopisů a prvotisků ve Zlaté Koruně. In: Muzejní prezentace …, op. cit. v pozn. č. 77, s. 40-42.

88) Jitka Bojanovská, Systematický a jmenný rejstřík ke sborníku Strahovská knihovna, příloha in: Bibliotheca Strahoviensis, 1, 1995, 16 s.

89) O ustavení rady a jejím statutu viz Petr Voit, Přítomnost a budoucnost historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. In: Z knihovnické praxe, 1991, seš. 112, s. 5-6.

90) Tamtéž, s. 3.

91) Přehled knihovědných témat (pouze se vztahem k českým zemím do poloviny 19. století), které byly obhájeny v poválečné době na třech katedrách Filozofické fakulty UK viz Marie Růžičková, Diplomové práce s knihovědnou tematikou, obhájené na Katedře vědeckých informací a knihovnictví Filosofické fakulty University Karlovy od roku 1956 do roku 1994. In: Knihy a dějiny, 1, 1994, č. 1, s. 47-53; Lenka Prudková, Diplomové a disertační práce s knihovědnou tematikou obhájené v letech 1948-1994 na Katedře pomocných věd historických a archivnictví a v letech 1953-1994 na Katedře obecných a českých dějin Filosofické fakulty UK. In: Knihy a dějiny, 2, 1995, č. 2, s. 51-54. Dodatky in Knihy a dějiny, 5, 1996, č. 1-2, s. 78 a Knihy a dějiny, 6, 1999, č. 1-2, s. 64. Viz též Mirjam Bohatcová, Bilance knihovědného semináře v letech 1991-1998 (Úvod k 2. cyklu knihovědných přednášek na základě diplomových prací). In: Knihy a dějiny, 6, 1999, č. 1-2, s. 48-56.

92) Jiří Cejpek - Eva Techlová, Knihovědné studium v Ústavu informačních studií a knihovnictví. In: Problematika … 3, s. 50-60. Cituji závěrečnou pasáž: J. Cejpka a E. Techlové: "Tento obor byl v minulých letech na okraji zájmu společnosti, takže se stal doménou skutečných znalců, nadšených pro svoji specializaci bez ohledu na finanční a prestižní výhodnost či nevýhodnost. Tito znalci také jako externí učitelé stojí u renesance knihovědného studia nejen na Univerzitě Karlově, ale i např. v Brně. ... Neradi bychom opakovali chybu minulosti, kdy se znovu a znovu opakoval rituál vypracovávání studijních profilů absolventů, nicméně je třeba říci, že studium v Ústavu informačních studií a knihovnictví s knihovědným zaměřením by mělo směřovat k tomu, aby jeho absolventi byli nejen schopni spravovat rozsáhlé sbírky historických a vzácných knižních fondů a pomohli tak napravovat katastrofální stav těchto sbírek. Měli by se stát dobrými znalci rukopisů a starých tisků a vzácných tisků tak, aby byli schopni v oboru knihovědy badatelsky tvůrčím způsobem pracovat."

Místní rejstřík:

Bechyně
Benešov
Brandýs nad Labem
Brno
Broumov
Budyšín
Cvikov
Česká Třebová
České Budějovice
Český Krumlov
Dačice
Dobruška
Doksy
Dolní Ročov
Drážďany
Frýdek-Místek
Hradec Králové
Hradiště u Znojma
Cheb
Choceň
Ivančice
Jihlava
Jindřichův Hradec
Kačina
Klatovy
Krakov
Kralice
Krnov
Kroměříž
Křimice
Kynžvart
Lešno
Letohrad
Liberec
Liblice
Litoměřice
Loučná nad Desnou
Louny
Mikulov
Mladá Boleslav
Mladá Vožice
Moravská Třebová
Most
Nelahozeves
Nová Říše
Nové Hrady
Olomouc
Opava
Opočno
Osek
Ostrava
Plzeň
Polička
Praha
Přerov
Radenín
Rajhrad
Roudnice nad Labem
Rychnov nad Kněžnou
Řím
Seč u Chrudimi
Sušice
Šternberk
Telč
Teplá u Toužimě
Teplice
Třebívlice
Třeboň
Uherské Hradiště
Velké Losiny
Veselí nad Moravou
Vratislav
Vrchotovy Janovice
Vysoké Mýto
Vyšší Brod
Zhořelec
Zlatá Koruna
Znojmo
Žamberk
Žďár nad Sázavou
Žitava
 

PhDr. Anežka Baďurová, Knihovna Akademie věd ČR

Studie byla již publikována ve Sborníku archivních prací, roč. 53, 2003, č.2. Příspěvek je otištěn se souhlasem autorky a redakce SAP.