Byl to takový zvláštní vztah. Ona byla o pět let starší než on. Nejprve poznala ona jeho, později začal usilovat on o ni. Ona to uměla se slovy, on celkem dlouho nemluvil. Přesto se o ni začal zajímat dřív, než řekl první slovo. A i když s ním nakonec navázala nějaký vztah, většinou ji zklamal. O kom je řeč? O královně detektivek Agathě Christie a o filmu.
Tajemný protivník
První výsledek spojení Agathy Christie a filmu vznikl už v roce 1928, kdy v Německu natočili tehdy ještě němý film podle jejího námětu Tajemný protivník. Od té doby vznikl nespočet filmových i televizních adaptací. Je zvláštní, že příběhy, které tak dobře fungovaly jako romány nebo povídky, film nedokázal adekvátním způsobem převést na plátno. Postavy detektivů buď neodpovídaly svou fyzickou stránkou, nebo scénáristé zcela změnili jejich povahové vlastnosti.
První Hercule Poirot, ztvárněný Austinem Trevorem ve třicátých letech minulého století, byl štíhlý, hezký a hladce oholený. Snad nejvíc ze všech Poirotů se odklonil od toho, jak by měl podle autorky vypadat. Přesto s ním vznikly hned tři filmy: Alibi, Černá káva a Lord Edgware umírá.
Jsou i čestné výjimky, které zklamání nezpůsobily. Jednou z nich je film z roku 1945, natočený na námět knihy Deset malých černoušků. Kvalitní zpracování mysteriózního příběhu o deseti vinných, kteří jsou sezváni na osamělý ostrov. Tam všichni postupně umírají, aby splatili své prohřešky. Snad proto, že zde není žádný detektiv, kterého by si mohli čtenáři představovat a kterého by si mohli filmaři přetvořit ke svému obrazu bez respektu k vůli autorky.
Další adaptace nebyly opět příliš zdařilé. Počátkem šedesátých let studio MGM natočilo čtyři filmy. Jednalo se o příběhy se slečnou Marplovou, ale její postava byla zcela přepracovaná. Místo křehké staré dámy, která řeší případy díky analogiím se životem ve vesničce St. Mary Mead, zde působila agilní, škodolibá žena, která aktivně zasahuje do vyšetřování. Navíc jeden z románů byl původně napsaný s Hercule Poirotem a čtvrtý film nebyl natočený podle žádné předlohy.
Hluboké zklamání
Při druhém vstupu na filmové plátno o dlouhých třicet let později, v roce 1965, si již byl Poirot po fyzické stránce podobnější. Zahrál si ho americký herec Tony Randall. Scénáristé bohužel úplně změnili atmosféru knihy Vraždy podle abecedy. Přidali dokonce postelové scény a vyznění bylo víc komediální než vážná detektivka. Ve filmu se dokonce mihla i postava slečny Marplové, která zde rozhodně neměla co dělat. I tento film produkovala společnost MGM a královnu detektivek hluboce zklamal.
Až zpracování Vraždy v Orient-expresu z roku 1974 s Albertem Finneym napravilo reputaci spojení filmu a Agathy Christie. Poirot si byl mnohem podobnější, i když sama Agatha Christie měla mírnou výhradu k jeho kníru, který „nebyl nejhezčí v celé Anglii“. Hvězdné obsazení a věrné zpracování předlohy, natáčení ve skutečném vagónu Orient-expresu, pečlivá příprava, to všechno zaručilo filmu šest nominací na Oscara, kterého nakonec získala Ingrid Bergmanová jako nejlepší herečka ve vedlejší roli. Slavnostní premiéry se zúčastnila i britská královna a pro samotnou Agathu byl banket po premiéře jednou z posledních společenských událostí v jejím životě.
Ani po smrti Agathy Christie zájem filmu o ni neutuchal. Slečna Marplová se na plátna vrátila v osmdesátých letech. Ve filmu Rozbité zrcadlo ji ztvárnila Angela Lansburyová, ve filmech Karibské tajemství a Smysluplná vražda pak Helen Hayesová. Do role Hercule Poirota se v pěti filmech převtělil Peter Ustinov. Filmy Smrt na Nilu a Zlo pod sluncem byly velice úspěšné, i když Ustinov se od původního charakteru fyzicky lišil.
Seriály
Britské televizní společnosti uchopily dílo Agathy Christie a přetavily je do seriálů. V roce 1983 se vrátili jako seriál Tommy a Pentlička Beresfordovi, od roku 1989 byl natáčen seriál Hercule Poirot.
Produkce zachovala jak ducha doby, tak vizuální stránku. David Suchet dokonale vystihl svérázného belgického detektiva s jeho manýry a používáním malých šedých buněk mozkových. Dařilo se mu to dlouhých dvacet čtyři let, v jejichž průběhu byly natočeny včechny příběhy, ve kterých se Hercule Poirot objevil.
O něco víc se televize ITV od původních předloh odchýlila při zpracování příběhů slečny Marplové. V titulní roli se postupně vystřídaly Geraldine McEwanová a Julie McKenzie. Do seriálu byly zpracovány i některé příběhy Agathy Christie, ve kterých původně slečna Marplová nevystupovala.
Nejnovější zpracování známých příběhů pochází od režiséra Kennetha Branagha. Byly natočeny v rozmezí let 2017 až 2023. Režisér si zahrál i hlavní postavu. Jeho verze prvních dvou filmů, Vražda v Orient expresu a Smrt na Nilu, je poplatnější současným filmařským – a možná i diváckým – trendům. Je akčnější, vzdálila se od komorního ducha tradiční anglické detektivky. V případě třetího filmu, Přízraky v Benátkách se Branagh vrací k původnímu vyznění s nádechem duchařského příběhu.
Netflix pak představil dobře vystavěnou minisérii Sedm ciferníků, která je detektivně špionážním příběhem z meziválečného období se zachováním dobové atmosféry.
Film o zmizení
Pro příznivce Agathy Christie, tajemství a nevysvětlených záhad je zajímavou perličkou film Agatha z roku 1979, který se zabývá nikdy neobjasněným zmizením Agathy Christie. V roce 1926 byla jedenáct dnů nezvěstná a nikdy neřekla proč, kde a s kým byla. Ve filmu excelovaly hvězdy Vanesa Redgrave jako Agatha Christie a Dustin Hoffmann jako novinář, který po ní pátrá.
Je jisté, že i když Agatha Christie již není mezi živými, zájem filmu o ni nevyprchal. Je jedno, jestli výsledek jeho snažení uvidíme na velkém plátně v kině, zhlédneme na televizní obrazovce nebo si ho pustíme z internetu. Výsledkem bude setkání s královnou detektivek v podobě, jakou ona sama již nemůže ovlivnit ani hodnotit. Nám nezbývá nic jiného než si přát, abychom mohli po zhlédnutí říct: „Ano, tohle byla Agatha Christie.“
Jiří Bárta, Krajská knihovna Vysočiny